Tokugawa

Tokugawův obyčejný večer

Tokugawa | 24. března 2004, 10:38 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tokugawovi zavolal zákazník, že si potřebuje vyzvednout objednané kroužky ve čtvrtek dopoledne.
"No jo," řekl si Tokugawa, "to zase bude dneska honička..."
Do toho zazvonil telefon. Gaia.
"Ahoj, prosím Tě, dneska večer přijdou na návštěvu holky, udělej nákup, ať jim mám co nabídnout, jo?"
"Už to začíná," odtušil Tokugawa, "prima den."
Pak vzal pod paži Andulčiny pendlovky, které se rozhodly, že už se nachodily dost a zastavily se, a vyrazil do hodinářství. Jak tak šel, hodiny vyzváněly na celé kolo a lidé, které míjel, se kdovíproč usmívali.

Hodinář se podivil: "Ty hodiny nemají důvod aby nešly."
Během chvíle vyměnil Tokugawa neohrabané pendlovky za neohrabané nákupní tašky a rozjel se sockou domů. Jednou rukou se držel, v druhé měl tašky a knihu. Jak zvedl knihu k očím, praštil taškou sedícího cestujícího. Tak si vzal knihu do druhé ruky a jel bez držení. Kaskadér.

Vyvenčil Huga. "Sakra, zrovna dneska prší, budu muset Huga vykoupat..."
Pak začal na Pimpimbumu štípat ty kroužky. Rachot, až se dům třásl v základech. Do toho spustila Andulka a v produkci decibelů si s Pimpimbumem nezadala. Tokugawa si začal prozpěvovat: "Tichá, tichá, naše domácnost je tichá, tichá... je pozdě honit bycha..." a Gaia jen obracela oči v sloup. Konečně byla zakázka hotová. Tokugawa si sedl, vzal do náruče Andulku, která nepřestávala vřískat, neboť jí rostou zuby a chtěl si odpočinout. CRRRRR! Zvonek.

"Ahoj..." Byl to Honza_p. "Tak jdem?"
Tokugawa si domluvil návštěvu pivnice. Zanechal Gaiu s vřískající Andulkou a poděkoval Honzovi_p, že ho spasil. Venku stále pršelo.
U Pivrnce bylo útulno. Zasedli ke svému oblíbenému stolku a jali se konverzovat. Dali si pivo. Tokugawa už odvykl, a tak po tom jednom vypadal jak po třech atd... Do toho přišel Kukri J. Mrkvička a zábava nabrala zcela jiný směr. Kukri si dal také pivo, což on, čajomilec, dělá jen výjimečně.

Najednou se z nás stali zase kluci. Hádali jsme se, jestli jsou lepší TT (tétéčka) nebo H0 (hánulky), N (enka) že jsou moc titěrná a že za Tokugawova dětství nebyly výhybky a křižovatky, ale byly vagónky, třeba rychlíkový dvoupatrák s kloubem, ale za Mrkvičkova dětství zase nebyly mašinky ale byly výhybky, dokonce anglická výhybka, která je vlastně křižovatka se čtyřmi výhybkami. Honza_p byl nad věcí, vláčky ho nedostaly, zato mu učarovala balza.

Od mašinek přešli na vystřihovánky z ABC, na modely ze speciálů, třeba model Malého boha. Tokugawa vzpomínal, jak složil Caterpillar a Mitsubishi Pajero a jak je pak zapálil a díval se, jak krásně jeho dílo přichází vniveč, hádali se, jestli je lepší Kanagom, Bílá lepící pasta nebo Herkules, chlubili se vychytávkami jako použití peanu a tak podobně.

Po dalších pivech se diskuse stočila poněkud jinam. Najednou se hovořilo o Ježíši, templářích, poté o Egyptu a Indii, o pracivilizaci a pralidech, o neandrtálcích a o hledání pravdy. Tokugawa si dal tlačenku s cibulí. Dále se mluvilo o tom, jak je zbytečné zjišťovat, jak to bylo ve skutečnosti s Ježíšem, když je to už 2000 let a my se ani nedozvíme, jak to bylo s Kennedym nebo s 11. zářím před dvěma lety...

Najednou bylo půl desáté a šli domů. Pršelo stále. Před tokugawím domem stáli nějací dva cizí lidé a domáhali se na někom přes mluvítko vstupu.
Tokugawovi se po těch všech pivech chtělo nesmírně čůrat, ale neměl náladu se dohadovat s těmi lidmy, zda je pustí a nebo ne...
"Půjdu vás doprovodit," řekl tedy a šel ještě kousek s klukama. Spoléhal na to, že kdyby se pomočil, tak si toho v tom dešti stejně nikdo nevšimne. Pak už to nemohl vydržet a rozloučil se. Velmi spěchal. Ti dva před domem pořád stáli.
"Ach jo," řekl si Tokugawa a přibouchl jim dveře před nosem.

Doma byla na návštěvě Silva. Tokugawa k holkám přisedl, jako že se bude účastnit dění a usnul. Byl to fakt perný večer.
Přidat na linkovací servery

Obchodník s deštěm

Tokugawa | 19. března 2004, 7:02 | Divadlo | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Včera jsme si s Gaiou dopřáli kulturní zážitek. Navštívili jsme naše oblíbené Divadlo Pod Palmovkou, kde Městské divadlo Mladá Boleslav hrálo představení Obchodník s deštěm od N. Richarda Nashe. Mnozí z vás jistě tuto hru znají z filmového zpracování, kde v hlavních rolích zazářili Katharine Hepburn a Burt Lancaster.

Nebudu popisovat děj, nechci ani hledat myšlenku hry (mimochodem, ta myšlenka je nádherná), chci se zamyslet nad úrovní českého divadla vůbec. S oblibou jezdíme s Gaiou v létě na festival amatérského divadla Jiráskův Hronov. Kdysi jsem se o tom i rozepsal:
Jiráskův Hronov aneb setkání s ministrem 1
Jiráskův Hronov aneb setkání s ministrem 2
Jiráskův Hronov aneb setkání s ministrem 3

Nejen díky tomuto festivalu jsem dospěl k názoru, že pokud si chci užít opravdu pěkné představení, musím jít buď na ochotníky, amatéry nebo mimopražskou scénu. Už mě pranic nelákají velká slavná divadla, do kterých se už dávno nechodí na představení, nýbrž kvůli okukování vyčpělých celebrit, které mají svůj herecký vrchol dávno za sebou. Ne.

Chce to novou mladou krev, nezkaženou médii, plnou nadšení a hlavně radosti z hraní. Všichni ochotničtí divadelníci z Jiráskova Hronova tohle mají. Má to i Městské divadlo Mladá Boleslav. pokud ještě na Palmovce budou Obchodníka s deštěm dávat, vřele vám jej doporučuji.
Přidat na linkovací servery

Ježíšova genealogie

Tokugawa | 18. března 2004, 12:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

V Matoušově evangeliu [1:1 ekumenický překlad] se vypočítávají Ježíšovi předkové po mužské linii až k Josefovi, muži Marie, z níž se narodil Ježíš. Dle této genealogie je Ježíšův původ odvozen od Abrahama, potažmo Davida a Šalamouna.

Ovšem proč je kladen důraz na tento původ z praotců Izraele, ptám se, když Josef nebyl Ježíšovým otcem, neboť... Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého...?

Související odkazy: Narození z panny
Přidat na linkovací servery

Jarní rituál

Tokugawa | 18. března 2004, 11:15 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tokugawa patří mezi podzimofily, ale ani jaro mu není cizí. Svědčí o tom jeho každojarní rituál. Pokud vás to nezajímá, pá pá. Pokud ano, přečtěte si celý článek.

Tokugawa už od února nedočkavě vyhlíží první nalitý šťavnatý pupenec na nějaké větvi. A když ho konečně najde – ten první příslib jara – ulomí ho a sežere. Rozkousává tu jarní esenci, ten život vměstnaný do malého pupenu, ústa se mu kroutí hořkostí, ale Tokugawa se přesto usmívá a říká si: "Tak už je to tady..."

První pupenec jsem zdlábnul asi před deseti lety. Poslední včera a řeknu vám... chutnal báječně
Přidat na linkovací servery

Sláva hurá, Pupajz je zdravej!

Tokugawa | 18. března 2004, 9:53 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Abych vás nezapomněl informovat: Andulka je zdravá jako řípa. Nemá žádnou vrozenou vadu na ledvinách, žádnou deformaci ani malformaci, žádný defekt ani dysfunkci. Trápil jí obyčejný zánět ledvin! Děkuji vám všem, kteří jste jí drželi palce – mělo to cenu a pomohlo to. Díky!
Přidat na linkovací servery

Není jaro jako jaro

Tokugawa | 18. března 2004, 7:21 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Slunce svítí a hřeje a lidi se dělí do dvou skupin. První se radují. Usmívají. Jsou rádi, že když ráno vstávají, tak už je světlo. Ženy se kochají obnaženými mužskými koleny, muži se kochají obnaženými ženskými rameny. Všichni poněkud ustali ve svém spěchu, skládají básně a kochají se vzájemně. Když půjdete pozorně kolem nich, uslyšíte: ... koch ... koch ... Ptáčci začali pípat, kočky mňoukat, náš Hugo ošukává všechny a všechno. To je první skupina.

Ta druhá si uvědomuje, že sotva odezněla zimní deprese, nastává jarní únava...

Zástupci první skupiny: Shan, Ah, Mekelle, Skrnda nebo Heol Loar
Zástupci druhé skupiny: Světlo, Holas.
Přidat na linkovací servery

SuperStar: Aneta Langerová

Tokugawa | 16. března 2004, 11:48 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

To je zvláštní, jak je ta popularita dvojsečná. Díval jsem se před chvilkou do Toplistu, kolik sem dnes přišlo lidí, když de facto nepublikuji. A ejhle! Přišli. A nebylo jich málo. Odkud že to přišli, vrtalo mi hlavou. A Toplist mi odpověděl: Milý Tokugawo, na tebe všichni se..., hledají Anetu Langerovou!

Aneta. Jak jí asi je. Co vlastně od soutěže Česko hledá SuperStar chce? Chce být známou zpěvačkou, třeba českou Alanis Morissette, chce být SuperStar. Jinak by přece nesoutěžila. Ale došlo Anetě, čeho všeho se vzdává? Té fascinující svobody, anonymity, nezávislosti. V diskusi na stránkách soutěže výrostci žadoní o její telefonní číslo, Tokugawovi stoupá návštěvnost díky tomu, že má na svém šíleném blogu jednou napsané její jméno (teď už víckrát)... Aneta už není Aneta. Nebo je na nejlepší cestě nebýt tou Anetou, která oslovila diváky.

Bude to Aneta známá, Aneta naše, Aneta, která nebude moci jen tak vyjít na ulici a bavit se s kamarády, protože o ně pravděpodobně přijde. Aneta, kterou budou sledovat bulváry a když nic nevysledují, tak si něco vymyslí... Aneta, kterou bude produkovat bůh ví kolik let BMG, samozřejmě s podmínkami, do kterých Aneta Langerová nebude mít co mluvit. Aneta, která se nakonec systému třeba vzepře jako některé naše miss a systém ji rozžvýkanou vyplivne, pošpiní a bude po popularitě. Aneto, jsi na to připravená?
Přidat na linkovací servery

První zub

Tokugawa | 11. března 2004, 14:03 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

A máme tu další významné datum: 11. března 2004 se Andulce vyklubal první zub! Ještě jsem ho neviděl, je prý dole vepředu. Takže je jasné, od čeho byla ta dnešní horečka. Ach jo, kde já teď vezmu na ty šaty?!
Přidat na linkovací servery

Andulka v péči lékařů

Tokugawa | 11. března 2004, 7:34 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak nám propustili Andulku z péče. Jsem rád, protože je péče a péče. Bohužel nemám lékařské vzdělání, abych se mohl na doktory s čistým svědomím obořit a vyčinit jim za chyby nebo nedbalost.

Andulce jsme odebírali moč. Neustále. Výsledky jednou pozitivní, jednou negativní. Nikdo nevěděl, co jí vlastně je.

"A proč jí nedají cévku? Budou hned vědět, jestli v té moči něco je nebo ne," nevěřícně kroutila hlavou Olí, Gaina sestra a současně sestra zdravotní, urologická.
Po třech dnech, zbytečně strávených v nemocnici, dali Andulce konečně cévku a hned věděli, že v té moči něco je.

Andulka měla v ruce kanylu. Dlouho. Při poslední koňské dávce plakala, jako by jí na nože bral.
"Jak dlouho?" nevěřícně se zeptala Olí, Gaina sestra a současně sestra zdravotní, urologická.
"Třetí den," odpověděla Gaia, "dneska už hrozně plakala."
"To se nedivím, vždyť dospělým se kanyla přepichuje po třech dnech. Řekni jim, ať jí to přepíchnou."
Když přišla sestra na pokoj, Gaia jí povídá, že má pod obvazem Andulka ruku nějak nateklou, že při antibiotikách pláče a že by bylo záhodno kanylu zkontrolovat.

"Dojdu se zeptat doktora," povídá ta sestra.
Po chvíli se vrátila: "Tak pan doktor říká, že je to v pořádku (aniž by Andulky ruku, do které se zařezávala náplast jako šňůrka mezi dva buřty, vůbec viděl... pozn. aut.), uvidíme, co o půlnoci při dalších antibiotikách."

O půlnoci Andulka spala, takže logicky neplakala.

Čtvrtý den (s kanylou) jsem přišel akorát v okamžiku, kdy Andulce kanylu vytáhli. Děťátko strašně plakalo. Nejprve jsem si pomyslel, že je to tím vytažením jehly. Pak jsem uviděl Andulčinu ručku. Od lokte dolů byla dvakrát širší než ta druhá. Zápěstí vypadalo jako nafouknutá gumová rukavice a mezi prsty má Andulka mokvavé boláky.
Nevěděli jsme, co dělat. Bylo očividné, že sestra je sama vyděšená a že je jí Andulky líto. Neměl jsem sílu někomu nadávat, komu taky, té sestře? Nějakému doktorovi? Nejdůležitější pro mne bylo, aby Andulka konečně přestala plakat, takže jsem si raději personálu nevšímal a chlácholil v náruči miminko.

Včera nám Andulku propustili z péče. Konečně. Radoval jsem se, dokud jsem nepřišel domů.
"Ahoj," povídá ve dveřích Gaia, když jsem přišel, "Andulka má zase horečku..."
Přečkali jsme noc. Dnes ráno měla Andulína 38°C. Gaia bude volat do nemocnice a nejspíš se tam holky opět vrátí...

14:42 Dopadlo to dobře, moč je čistá. Takže za tu teplotu může zoubek! A holky budou doma, hurá! A Andulka začne Gaiu tím zoubkem při kojení kousat, prostě rodinná pohoda.
Přidat na linkovací servery

Nový byt – radost nebo obavy?

Tokugawa | 9. března 2004, 7:51 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Pořídili jsme si s Gaiou byt. Tedy vlastně jsme si pořídili výkres na papíře, neboť byt ještě nebyl postaven. Báli jsme se, samozřejmě. Peníze na byt nemáme, zato máme čtyři úvěry a dluh u mého táty. Myšlenku na to, že bychom třeba také mohli dopadnout jako zákazníci H-systému, jsme si raději vůbec nepřipouštěli. V tomto pastátě je totiž o strach podniknout cokoliv, obzvlášť v bytové politice, kde i ministr pro místní rozvoj prohlásí v televizi, že chápe podvodníky, kteří prodávají státní byty.

Ale abych se vrátil k našemu bytu. Staví se celkem čtyři domy. Náš je poslední, stěhovat bychom se měli na přelomu července a srpna. První dům je už prakticky hotov, nájemníci jsou zváni na prohlídky bytů a jejich převzetí. Díky pokroku a internetovým technologiím mám přístup k fotografiím z předávaných bytů a k diskusím nájemníků, kde si vzájemně sdělují své zkušenosti. Zaplať pámbu za to.

Připomínám: byt je nový. Závady v bytech: Pod zásuvkami a vypínači jsou větší díry, než krytky, takže pod vypínačem vidíte do zdi. Parapety u oken se odchylují od zdi v nejrůznějších úhlech. Poškrábaná okna a dveře jsou zřejmě standardním vybavením bytu. Roztrhané lino. Okna bez bezpečnostních zámků (je to o 150,- Kč levnější). Praskliny ve zdi. Nakřivo posazená toaleta. Jiné než objednané dlaždice... A to jsme si nechali posunout příčku. To jsem vážně zvědav.

Pevně věřím, že nájemníci prvního domu jsou jakýmsi nárazníkem, na kterém si dodavatel zkouší naši odolnost. Nejprve je pozve na první prohlídku. Jsou nadiktovány a sepsány závady. Po čase jsou nájemníci pozváni na druhou prohlídku, kde zjistí, že ani jedna závada není opravena, či že dokonce jsou některé navíc. Třetí prohlídka ještě nebyla. Snad, rád bych tomu věřil, při předávání posledního domu bude závad minimálně.

Zatím jsem si vždycky nechal ve jménu slušného chování nasrat na hlavu. Tentokrát, vyzbrojen informacemi a zkušenostmi předchůdců, to neudělám.
Přidat na linkovací servery

Odpovědi pro Trillian

Tokugawa | 8. března 2004, 13:15 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vím, že Trillianiny otázky vůbec nebyly určeny mně, ale nedalo mi to a musel jsem si odpovědět:

1. Kdybys měl všechnu moč světa, co bys s ní dělal?
Naučil bych se z ní dělat nějaký chutný destilát.

2. V kolik hodin si čistíš zuby?
Nejprve jsem se domníval, že otázka zní: Kolik hodin si čistíš zuby. To mě trochu zarazilo.

3. Kolik je 1+1?
Záleží na tom, co nebo koho chceš sčítat...

4. Zabil jsi někoho?
Ano. Andulku (ne Pupajze, papouška). Nejprve jsem ji nechal prochladnout a poté jsem ji umačkal. Také myš, jíž jsem uklouzl po hlavě. Také psa, kterého jsem poslal pod kola projíždějícího vozu. Také holuba, jehož pohřbení za živa jsem se aktivně účastnil. Také neonku, protože byla nadpočetná. Také kohouta, protože jsem měl hlad. Také jsem zabil optimistu. V sobě.

5. Potkal jsi někdy nějakou nadpřirozenou sílu?
Jistě. Třeba gramofon. Nikdy mi nikdo nevysvětlí, jak je možné, že když jehla poskakuje drážkou, tak to zní jako Mozartovo Requiem!

6. Jaký je tvůj oblíbený bloger/ka?
Oblíbených mám spoustu v levém menu. U Jirky Kouby se uklidňuji. Na Převážně neškodném po přečtení perexu tipuji, kdo je autor. U Didactylos se nořím. U Trillian odpovídám na dotazy a navlékám si kulich. Ve Skryté zahradě jím s kolegou asiatem. Na EasyBlogu se těším na nové verze. U Marigolda čtu o věcech, kterým vůbec nerozumím. U Holase zase... ále, prostě je mám v levém menu.

7. Svíčku sfoukneš, nebo udusíš mezi prsty?
Umořím jí. Hraju si s voskem, kapu ho na oděv a na ubrus, modeluji z něho kuličky a kostičky a jiné sochy, jím ho, kopíruji do něj otisky prstů. Pak ho zase nad plamenem svíčky rozpouštím, až svíci umořím.

8. Jakým zvířetem by ses chtěl v příštím životě narodit?
Kvasinkou. Protože je nesmrtelná. Ale nechtěl bych, aby mě někdo potřel Canestenem.

9. Kde jsi naposledy kýchl?
Právě teď u stolu při psaní odpovědí. Šimralo mě v nose a já to neuhlídal a najednou... Bžuruhuááá!!! A musel jsem umýt monitor a jít vypláchnout misku na čaj.
Přidat na linkovací servery

Že by dobrá zpráva?

Tokugawa | 8. března 2004, 10:02 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Před chvílí dělali Andulíně sono. Zdá se, že vrozené vady, které by byly viditelné (deformity), můžeme vyloučit. V pátek tedy budou zkoumat funkci orgánů. Andulo, držím Ti palce!
Přidat na linkovací servery

Banánky, BeBe, Siesta nebo Čokotatranky?

Tokugawa | 8. března 2004, 8:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Na Digitálním weblogu se rozproudila přezajímavá diskuse. Stavím se po boku Miroslava Kučery, protože Banánky v čokoládě jsou nejdobřejší ze všech dobrot. A je mi úplně fuk, že v nich není banán a odkazy mě fungují. Ochutnat Banánek nelze, neboť po ochutnání nutně přijde sežrání. Jeden kous nestačí. Banánek, to je prostě zázrak. A chutná stále tak dobře jako za komančů, což se o tatrankách říct nedá.

Gaia by se zase postavila do bojové pozice po boku Artura Denta, neboť Siesta je její parketa. Představte si, že má doma bednu se sto kusy těchto sušenek! Sto kusů! Vlastně už jich bude tak sedmdesát...

Ale Banánky jsou lepčejší!
Přidat na linkovací servery

Co je vlastně Pupajzovi?

Tokugawa | 8. března 2004, 7:12 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Nejprve Vám chci poděkovat za přání Pupajzova uzdravení. Díky. Oba si toho s Gaiou ceníme.

Právě jsem se dozvěděl první konkrétní informace. Aby mělo konzilium doktorů konečně pořádnou moč, muselo Andulku cévkovat. Z nálezu zjistilo, že zánět je skutečně někde v močových cestách. Ale kde...

V pátek půjde Andulka k nějakému specialistovi, který s konečnou platností Andulu vyšetří a poví, nicméně nyní si konzilium myslí, že má Andulka zánět nikoliv v močovém měchýři, jak se doposud soudilo, ale v ledvinách. To by nebylo ještě to nejhorší. Konzilium tvrdí, že je pravděpodobné, že má Andulka na ledvinách nějakou vrozenou vadu a že léčba bude celoživotní. Nebo operace. Jedná se buď o to, že se Pupajzovi trocha moče vrací z měchýře zpět k ledvinám a od toho ty vysoké horečky, nebo má Pupajz zúžené trubičky z ledvin do močového měchýře.

Budu se až do pátku modlit, aby to byl obyčejný zánět v močovém měchýři.
Přidat na linkovací servery

Pupajz opět v nemocnici

Tokugawa | 5. března 2004, 9:27 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

PŠT blog zase leží ladem. Neboť Andulka zase leží v nemocnici. Je jí pět měsíců a ve špitálu je už podruhé. Mě je třicet jedna a v nemocnici jsem byl jen jednou. To je nepoměr, co? Nemám chuť nic psát, pořád na ní musím myslet...
Přidat na linkovací servery

10. výročí úmrtí Karla Kryla

Tokugawa | 3. března 2004, 7:09 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Pročítáním webu jsem si připomněl úmrtí písničkáře a básníka Karla Kryla. Nikdy bych neřekl, že je to už deset let, tak rychle mi ten čas běží. Nedávno jsem ještě ve školce líbal Katku Martínkovou, krátce na to se učil Bělouna, pak jsem si trošku zacinkal klíčema a najednou je to deset let, co zemřel Karel Kryl. Ten Karel Kryl, jehož písničky jsme si zpívali v létě na táborech. Ten Karel Kryl, který pro mne symbolizoval cosi, čemu jsem vlastně ani nerozuměl. Ten Karel Kryl, jehož fotografii jsem poprvé zahlédl v zažloutlých novinách na dně skříně...

Před deseti lety za sebou zavřel vrátka. Aspoň nevidí, kam jsme tu svobodu nakonec dotáhli...
Přidat na linkovací servery

Jak jsem si domluvil schůzku

Tokugawa | 2. března 2004, 12:49 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Pravidelní čtenáři blogu si už zvykli na občasné články o jednom mém kamarádovi. Ano – je to Kukri J. Mrkvička! Dnes se s vámi podělím o e-mailovou korespondenci, sahající do daleké budoucnosti.

Zdravíčko,
jak jsi na tom s časem, někdy v příštím půlstoletí?
Mrkvička
– – – – –

Ahoj.
V půlstoletí? Chceš mě adoptovat?
Tokugawa
– – – – –

Jeden večer z půlstoletí, ty natrvrdlo!
Mrkvička
– – – – –

Jeden večer z půlstoletí?
Jo, počkej, myslím že mám čas ve čtvrtek 18. března 2027
Tokugawa
– – – – –

Tak platí.
Mrkvička

Takže, prosím vás, kdybyste mi náhodou ve čtvrtek 18. března 2027 (to mi bude necelých 55 let) něco chtěli, tak nemohu. Mám domluvenou schůzku s Mrkvičkou!
Přidat na linkovací servery

The Passion of the Christ

Tokugawa | 2. března 2004, 8:00 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Už třikrát jsem četl o novém filmu Mela Gibsona. Poprvé někdy před rokem, už ani nevím kde. Psalo se tam, že film se nebude distribuovat do veřejných kin, že je krutý a v latině a aramejštině a že ho proto americký divák neocení. Tedy pro tu latinu a aramejštinu, nikoliv pro krutost.

Než se rok s rokem sešel, je film v kinech a plní sály. Četl jsem o něm dvakrát v jednom týdnu. Pokaždé v souvislosti se smrtí divačky a pokaždé měl titulek velmi sugestivní tvar: Zemřela při sledování Gibsonova filmu nebo Gibsonův film zabil divačku!.

Ovšem, film je krutý. Stejně jako doba, ve které se odehrává. Ale svalovat vinu za smrt divačky [infarkt] na film je podle mě trochu hloupé. I když... může jít o jistou formu reklamy, že? Pojďte na film, při jehož sledování umírají diváci! Já tedy půjdu.
Přidat na linkovací servery

Japonská kuchyně

Tokugawa | 1. března 2004, 9:53 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Shan ze Skryté zahrady mě svými recepty na Terijaki a Teppanjaki vyprovokoval k napsání spotu o tom, kterak jsem uctil hosty japonskou stravou.

Ponejprv to byl Ivan a Petra. Dělal jsem chřestové závitky. V rychlosti: Naklepané telecí plátky naložené do marinády. Do nich je zabalen chřest a to celé zprudka osmaženo.
Těšil jsem se, jak budou na tu nádheru zírat, jak si pochutnají a jak budou do světa vytrubovat, že u Tokugawů se jí jako v Kjótu. Jenže...
Nevím, čím se to stalo, ale to telecí se mi na pánvi nějak smrsklo. Tedy – smrsklo se dost. Tak moc, že přeštíplo zabalený chřest. Tehdy seděl Ivan s Petrou před talířem, na kterém měli velký kopec rýže a dvě malinké hnědé kuličky podezřelého vzhledu.

Další situace byla ještě o něco lepší, a to z toho důvodu, že k nám byli poprvé pozvaní Gaininy rodiče. Chtěl jsem se vytáhnout, a tak jsem celý den připravoval japonské suši. Všechno jsem pěkně načinčal, jídlo se povedlo, suši bylo jako ze sušibaru. Kdybych ho kupoval, vyšlo by mě tak na 8.000,- Kč.
Gaiin táta je ovšem jedlík staročeský, svíčková, rajská, vepřová a to točí pořád dokola. Seděl před tácem s rýžovou lahůdkou a koukal, ve tváři pobledlý. Pak do suši píchl prstem, ke kterému posléze přivoněl. To už jsem věděl, že jsem šlápl vedle. Nakonec se odhodlal a jedno suši vložil do úst. Dvakrát třikrát žvýkl a zbytek vydloubal z ústní dutiny ven. Narychlo jsme uvařili španělské ptáčky a situace byla zachráněna.

Nevím, jestli se ještě někdy odvážím někomu předložit stravu, na kterou není zvyklý a kterou nikdy před tím nejedl.
Přidat na linkovací servery

Hladoví slovenští Romové

Tokugawa | 1. března 2004, 9:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Když jsem se včera díval na Střepiny, konkrétně na reportáž o rabování obchodů na Slovensku, nestačil jsem se divit. Hned ze dvou důvodů:

1. Z pořadu jsem nabyl dojmu, že pokud dav půjde a provede několikrát na různých místech vlasti trestný čin (konkrétně rabování, žhářství a vyhrožování), přestane se jednat o trestný čin.
2. Jedna rozčilující se chudá Romka měla stejnou noční košili jako Gaia.

Co z toho plyne? Dvě věci:

1. Potřebuji sehnat dav lidí, kteří potřebují stejné věci jako já a půjdeme si je vzít, nejlépe na Slovensko.
2. Gaia mě zabije že jsem vám to vykecal.

Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.