Tokugawa

Skok na navigaci

SuperStar – všechno je jinak

Tokugawa | 31. května 2004, 6:56 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Úplně jsem slyšel ty hlasy v jejich hlavách: "Ty vole, Baložka vypadla! Jak to? Vždyť je z nás nejlepší! Jak je to možný?" Nebo tak nějak podobně. Alespoň výrazy jejich tváří to jasně napovídaly.

Černé svědomí měl určitě Tomáš Savka, který by v tomto kole "měl" vypadnout. Nevybral si nejlépe, ostatně jako obvykle, výšky mu uletěly jako ještě nikdy...

Nebo Šárka Vaňková. Porota se téměř jednomyslně shodla, že vypadne právě Šárka. Bylo to skoro jasné. A najednou... Martina.

A Sámer Issa? Sám přiznává, že rock není jeho silná stránka, porota upozornila na některé jeho intonační chyby a když si odešel sednout na sedadlo smrti, asi se také řádně bál, protože sedět zůstala pouze Aneta. A ta na sedadlo smrti nesedá.

Takže Aneta Langerová zůstala jediná. Jediná. Vedle si šla sednout i Martina, znovu by přece pořadatelé neopakovali stejný fígl, tak je to jasné, poletí Aneta. Poprvé jsem rozeznal v jejím výrazu strach. Ale i Aneta si šla sednout vedle.

Tak jak to nakonec bude? Když Ondřej Brzobohatý začal vyhlašovat nejhoršího, bylo jasné, že to bude dívka. A to hodnocení poroty... Pomalu jsem se začal rozžehnávat se Šárkou. Sakra. To bych raději poslal pryč Martinu.

"...a ze soutěže vypadává... Martina Balogová!" Moderátoři byli překvapení, soutěžící byli v šoku, Šárka brečela, já nevěřil vlastním uším. Dneska? Proč dneska? Zasloužila si ještě aspoň dvě kola! Jediný, kdo vypadal v pohodě byla Martina Balogová...

Tak dost překvapení, jak se zdálo včerejší pořadí nám s Gaiou: Nejlepší samozřejmě Aneta. Je třída! Pak Sámer, předvedl to nejlepší za celou soutěž. A to už něco znamená, když pochválím Sámera. Potom Martina. Až na tu výslovnost a dikci, kterou jí vytýkám stále, byla opravdu dobrá. Řekl bych, že to byl její nejlepší výkon. Předposlední Šárka Vaňková. Nebyla špatná. Ale byli lepší. No a nakonec Tomáš. Snadná píseň, chyba jako prase... Měl jít.

Teď, když vypadla Martina, je jasné, že příště může jít kdokoliv. Naprosto kdokoliv. Už to není jen o zpěvu, jak řekl někdo z poroty. Proto byli soutěžící zřejmě tak překvapeni. Myslím si, že Martina byla jejich favorit. Stejně tak věděli, kdo byl v tomto kole nejhorší. Jsem zvědav, kdo půjde příště... Můj tip je Tomáš.
Přidat na linkovací servery

SuperStar – Kdo bude další?

Tokugawa | 27. května 2004, 7:50 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Jak se blíží další kolo soutěže Česko hledá SuperStar, tak přemýšlím, kdo bude další vypadnuvší. Snažší by bylo hádat, kdo nevypadne. A nevypadne Aneta Langerová. Nemá totiž žádné negativum. Ostatní soutěžící jsou na tom o poznání hůř.

Martina Balogová nemá sympatie. A to je v této soutěži hlavní nevýhoda. Také nemá schopnou vizážistku. Martiny kostýmy byly v drtivé většině drtivé. A dovolím si říct (snad mě nikdo nebude kamenovat), že ani ten zpěv není zase až tak dokonalý. Hlavně frázování češtiny a samohlásky. Mám pocit, že Martina používá jen jednu.

Tomáš Savka se sice stále zlepšuje, ale před ním stojí Sámer. A to je Tomášova největší chyba. Zatím co Sámer je idol, tak Tomáš je méďa. Navíc nemůžeme Tomáše posuzovat podle Mack the Knife. La Bamba od Juliána Záhorovského byla také perfektní dobrá, ale na faktu, že Julián neumí zpívat to nic nezměnilo. A teď jsem pochopil Tomášovo velké mínus. Je to odstavec o něm, ale víc zde zmiňuji jiné než jeho.

Sámer Issa je nervák. Jak soutěž postupuje k závěru, tak Sámer ztrácí klid. Je stále více nervózní a projevuje se to i na zpěvu. Nebo je pravda, že neumí zpívat příliš dobře a lidé si to začínají uvědomovat?

Šárka Vaňková má sice všechny předpoklady stát se opravdovou hvězdou, ale stále častěji je víc a víc lidem nesympatická. Vadí jim její urputnost, její polemiky s porotou, její dravost. Já osobně nechápu proč, ale je to tak.

Jeden z nich podle názoru šíleného Tokugawy poletí. Ale který?
Přidat na linkovací servery

Andulka Bambulka Pupajz Šunka stojí!

Tokugawa | 26. května 2004, 7:08 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

25.05.2004, 16:23:37
Konecne nejaka dobra zprava! Andulka stoji! Drzi se sprusli u postylky a stoji!

Tak tuhle zprávu jsem musel včera z nemocnice rychle poslat, dokud se na mne radostí z výkonu Andulka smála.

Tedy, ne že by se sama postavila, ale pokud jí postavíte k postýlce, tak se chytí, stojí a chechtá :-D
Přidat na linkovací servery

Pratchett Terry – Čaroprávnost

Tokugawa | 25. května 2004, 14:12 | Knihy | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Před časem jsem napsal o knize Magický prazdroj, která představovala mé první setkání se Zeměplochou. Na rady vás, milovníků Pratchettových, jsem si přečetl Čaroprávnost. A řeknu vám: Měli jste pravdu!

Nebudu psát o knize samotné, raději vložím tři citáty, které mě chytlily u srdce a kvůli nimž si přečtu dalšího Pratchetta.

...Když jsou stromy dost blízko u sebe, vytéká světlo z pralesa rozřezané na pruhy a podtrhané stíny...

..."A bylo mnohem víc starých lidí. Svět jich byl vlastně plný," pokračoval mág.
"Máte pravdu. A teď je najednou plný mladých lidí. Je to vážně zvláštní."...

...Tak například výraz vazký se olejovitě maže a zvuk jiskry dopadlé do vody popíšete nejlépe pomocí slova syčeti...

Budu hledat další takováhle moudra. Díky nim ten surrealismus nějak přežiju.
Přidat na linkovací servery

O Hugovi – aktualizace

Tokugawa | 25. května 2004, 13:34 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

O Hugovi jsem už několikrát psal. Třeba jak jsme Huga uspávali, jak jsem učil Huga čůrat nebo jsem popisoval jedny nebo druhé jeho neřesti. V komentářích k minulému článku se Hugo také jakýmsi záhadným způsobem objevil, a tak se o něm trošku rozepíšu.

Hugo je v jistém smyslu iluzionista. Třeba včera. Odcházel jsem do práce, Huga zavřel v kuchyni. Pak jsem se stavil za holkama v nemocnici, trochu se to protáhlo. Chudák Hugo, říkal jsem si, ten už musí mít vyvalený bok. Přiběhl jsem domů, odemykám a za dveřmi slyším: čmuch čmuch... frk! Hugo! Dveře do kuchyně byly dokořán a Hugo chrápal celý den v peřinách, kam normálně nesmí. A nějaké čůrání? To ho samým blahem ani nenapadlo! Jak to dokázal, to nevím.

Hugo je sadista. Jediná hračka, která mu vydržela, je gumová kost. Není jako ostatní hračky, dutá a pískací. Je pořádně macatá a těžká, dobře půl kila gumy. Hugo jí miluje. Pořád nám ji nosí a chce, abychom mu ji házeli. To také děláme, ale pořád to nejde. Když už dlouho tahle kost leží u našich nohou a ani Hugovo ňaf, kník... ňaf nezabere, tak ji vezme do tlamy a hodí nám ji na palec.

Jo a vždycky, když mu kost hází Gaia, tak mě trefí do hlavy. Fakt!

Hugo je prase. Tedy má prase. Vlastně... Hugo dostal jako štěně hračku. Malé silikonové prasátko, které při stisknutí písklo. Už jsem o něm psal v článku Jak jsme uspávali Huga. Tohle prasátko naprosto nezřízeně miloval. Jenže ho hned roztrhal, takže smůla. Od těch dob, kdykoliv někde něco podobně pískne, tak se s Hugem celý zbytek dne nedá lidsky mluvit. Jako třeba Andulčino leporelo. Píská úplně stejně. V Hugovi tohle písknutí vyvolává nějaké sexuální pochody, a tak musíme vždycky Andulku rychle zvednout...

Zbytky toho roztrhaného prasátka jsme odvezli na domeček, aby tam měl Hugo aspoň nějakou hračku. Hugo s tím vepřovým torzem vymetl zahrádku, záhonky, průjezd, každou škvíru pod nábytkem... Dovedete si jistě představit, jak je příjemné, když vás ráno probudí mokré plesknutí, vy otevřete oči a vedle vašeho obličeje se povaluje COSI. Je to obalené tlustou vrstvou vlasů, chlupů, drobků, písku, sazí, roztočů a někde hluboko pod tím mezi bublinkama slin lze rozeznat, že původně to bylo růžové. Pak to Hugo vezme do tlamy a plácne vás s tím do obličeje ještě jednou.

Aktualizace: Představte si, Hugo se proti zveřejnění tohohle článku (i těch ostatních) ohradil.
Přidat na linkovací servery

Kterak Tokugawu málem přejela Avie

Tokugawa | 25. května 2004, 9:43 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vykračuje si takhle Tokugawa po ulici... No, vykračuje. Je tažen Hugem, drsnosrstým jezevčíkem s pitbulí povahou. On totiž potřebuje vyvenčit. Hugo. Tokugawa byl už doma...

Přišli na roh, kde kdysi nazodpovědný citroen ukončil jeden psí život. Tokugawa si vždycky vzpomene, jak auto ujelo, jak sebral Maggii ze silnice, jak na ní mluvil a hladil jí, dokud neodešla a jak jí pak nesl domů. Jak jí visela hlava bezvládně k zemi, jak její krev barvila jeho bundu... Jak jí odvezl do Klokočských skal, jak poprvé v životě kopal hrob, jak dostala na svou poslední cestu oblíbené hračky, jak jí sestra dala svůj neoblíbenější náhrdelník...

Tokugawa nemá to místo rád. Je nepřehledné, auta tam hážou myšky a řítí se úděsnou rychlostí, jen aby nemusela dát přednost protijedoucím. Také od dob Maggieniny smrti vodí Huga pouze na vodítku. Nejprve se rozhlédl Hugo, pak Tokugawa. Vkročili do vozovky. Najednou kde se vzala tu se vzala Avie. Řidič si to hnal kupředu a oči upřené pod palubní desku, kde mačkal mobilní telefon. Kdyby Tokugawa na poslední neuskočil, tak ho Avie srazila.

Chvíli měl Tokugawa pocit, že se mu zastavilo srdce. Pak ale z okýnka Avie zaslechl: "Deš jako vopice!" A přestal se ovládal. Hugovi zkrátil vodítko na minimum a znovu vstoupil do vozovky, k okýnku řidiče. Ten chlap měl zhruba kolem 60 – 65 let a dál psal na telefonu SMS.

Upozorňuji, že následující část je plná vulgarismů, protože pohár trpělivosti právě přetekl. Takže citlivé povahy: nečtěte dál.

"Ty kreténe, čum na cestu!"
Řidič je šokován, nejspíš si přes psaní SMS ani nevšiml, že se k němu Tokugawa vrátil. "Vidíš tady snad přechod, blbečku?" odpověděl Tokugawovi.
"Ty si se snad posral! Jakej přechod? Kdybys čuměl na cestu a ne na ten tvuj podělanej mobil, tak bys věděl, že si můžu přecházet kde chci."
"Jo jo jo, motáš se tu jako vopice..." dědek ztrácel inspiraci. Vopice už tu jednou byla.
"Ty čuráku. Měl by ses vrátit do autoškoly, než někoho zabiješ. Takovejm smrtím, jako seš ty, by měli papíry brát rovnou. Buď rád, že si pro tebe nešáhnu, jinak už bys za volant nesednul, ty hovado přestárlý. Narvu ti ten mobil do prdele a pak uvidíme, jakej budeš hrdina!"

Hugo na dědka ještě zaštěkal a oba s Tokugawou odešli do parku. Uf. To se Tokugawovi ulevilo... Škoda, že se nesrotil dav. Tokugawa by ocenil, kdyby po té jeho logoree zatleskali.
Přidat na linkovací servery

Nejnovější informace o Andulce

Tokugawa | 25. května 2004, 6:59 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

24. května 2004, 22:36
39,9 – Andulka dostala Diazepan proti fibrilním křečím. Šla pod studenou sprchu a brufen na sražení horečky. Ráno nám zavolej. Nebudu moc spát, chci ji hlídat. Pa a mysli na nás. Gaia.

Každý den se za holkama chodím podívat. Včera jsem nahlédnul do karty, kam Gaia vypisuje Andulčinu naměřenou teplotu. Neklesá pod 38. Andulka udělá něco jako úsměv, když mě vidí, pak mi položí hlavu na rameno a hladí mi bradu. Takhle důvěrně se zdravá nechová. Nakonec usne a upotí mi tričko... Potřebuju rozptýlit. Začínají mě napadat ty nejčernější myšlenky :o(
Přidat na linkovací servery

Pár SMS z nemocnice

Tokugawa | 24. května 2004, 7:18 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

23. května 2004, 02:30
Vypadalo to dobře. Andulka bez teplot, veselá, v moči nic není, prý brzy domů. Teď je vše jinak. Andulka mě zase vzbudila, horečka 39. Bojím se. Už jí dávají kanylu, zavodňují ji. Gaia.

23. května 2004, 08:35
Dobré ráno táto! Jak ses vyspal? My moc ne, ale teď už je líp. Andulka je veselá a blbne tu, ale nečůrá. Chytá a sundavá si kanylu. Těšíme se na Tebe. Pa. Gaia.

23. května 2004, 10:14
Mají podezření na ouška. Odpoledne půjdeme znovu na ORL a ještě na rentgen plic. Pak se uvidí. Mně se ta ouška nezdají. Andulka se sice brání, ale myslím, že spíš tím, že je vzteklá. Gaia.

24. května 2004, 00:04
Mám strach o Andulku. Zase má teplotu 39,5. Viď že to bude OK! Gaia.
Přidat na linkovací servery

Po čtvrté ve špitále

Tokugawa | 24. května 2004, 6:59 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Ach jo. Tak jsem se ve čtvrtek radoval předčasně. A zbytečně. U Andulky sice páni doktoři vyvrátili jakési ledvinové onemocnění, které prý může za všechny naše potíže, ovšem nedošlo mi, že nám vlastně neřekli, co Andulce bylo...

V pátek si řekla paní horečka, že už byla dost dlouho dole a vyšplhala se po rtuťovém sloupci bezmála ke čtyřicítce. Ládovali jsme Andulku panadolem a paralenem, ale horečku jsme ani o píď nesnížili. V sobotu jsem holky odvezl po čtvrté do nemocnice.

Nechci si tu stýskat nad neutěšeným stavem našeho zdravotnictví, to, že vás posílají koupit do lékárny léky, které nemocnice nemá, nebo že běháte s kartou jako poslíček sem a tam, je naprosto normální. Spíš mi vadí, že ti tolik moudří a studovaní lékaři nejsou schopni zjistit, co Andulce ty horečky způsobuje.

V neděli bylo Šunce osm měsíců. To znamená, že je v nemocnici pravidelně každé dva měsíce. Pokaždé stejné příznaky (horečka), pokaždé jí klesne jenom díky brufenu, pokaždé si vytrpí milion plus jedno vyšetření a pokaždé zbytečně. Nakonec je horečka zaléčena antibiotiky a Andulku nám vrátí domů.

Existuje nějaká hodnota, říká se jí CRP. Tahle hodnota říká, jestli máte někde v těle zánět a její hodnota u zdravého člověka je 10. Andulka už měla i 120 a nikdo nemůže to zánětlivé ložisko najít. Je mi té naší Šunky líto...

Až se vrátí domů, tak změním svůj přístup k výchově. Už z ní nebudu po spartánsku vychovávat kluka v sukních. Začnu jí neskutečně rozmazlovat. Tak moc, abych jí všechno to utrpení vynahradil...
Přidat na linkovací servery

SuperStar – Juliánův konec

Tokugawa | 23. května 2004, 23:18 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vypadl Julián. Myslím, že to pro většinu lidí nebylo žádné překvapení. La Bamba byla jako jediný záchvěv na jinak rovné křivce Juliánova zpěvu. I porota se shodla více méně jednomyslně.

Porota je totiž v podstatě kompaktní a v názorech jednotná. O výkyvy na miskách vah se zasazuje její předseda, Ondřej Hejma. Nechápu ho. Jeho poznámky mi nepřijdou ani vtipné, ani k věci. A když pak dojde na lámání chleba, tak předseda Hejma označí Tomáše Savku. Savku, jehož Mack The Knife byla jedna z nejlepších písní, které jsme v soutěži slyšeli. Nebo Šárku Vaňkovou, která si nasadila hned v začátku soutěže vysokou laťku a bez problémů se jí drží, eventuálně ji ještě přizvedává...

Kdyby se pohnula zemská osa, severní pól si vyměnil s jižním své místo, předseda Hejma na svou funkci rezignoval a já měl tu moc, s radostí bych jeho demisi přijal...

Tímto končí veškeré mé předpovědi. Už nevím, koho bych jednoznačně vyřadil. Nejspíš Sámera pak Martinu, potom Tomáše a nakonec Šárku. A Aneta? Ta vyřadí všechny ty zpěváky české pěvecké scény...
Přidat na linkovací servery

SuperStar – swingující Brumlovka

Tokugawa | 23. května 2004, 21:59 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

A je tu nejrychlejší zhodnocení výsledků dalšího kola soutěže Česko hledá SuperStar na českém internetu. Dnešní téma soutěže Česko hledá SuperStar mě potěšilo. Swing – king of the music...

Křest společného CD
Fascinující, jakým fenoménem se soutěž stala. Kdyby byly záběry černobílé, řekl bych že se dívám na film Perný den. Trochu mám chuť říct, že atmosféru na křestu a autogramiádě vytvářely samé děti, ale nerad bych se dopustil faux pas. V listopadu roku 1989 jsem naprosto vážně ve svých 16 letech skandoval: "Nejsme žádný děti..."

Pořadatelům soutěže bych vytknul používané mikrofony, kterým chyběla bambule tlumící dech. Funění soutěžících mi poněkud kazilo požitek z mých oblíbených písní. Možná je to úmysl, aby se soutěžící s mikrofonem naučili, možná ale, že je to opomenutí.

Aneta Langerová
Když Aneta rozbalila Lampiony... tedy, když je zhasla, usmíval jsem se jako jelito. Mám tuhle písničku na malinkatém eSPéčku, jehla přeskakuje v drážkách a v reproduktorech praská, Yvetta Simonová zpívá jako ďas. Ale na Anetu prostě nemá...

Sámer Issa
Jeho New York, New York bylo jedno z nejslabších vystoupení, která Sámer předvedl. Mám pocit, že jak se soutěž blíží do finále, Sámer ztrácí klid a zmocňuje se ho nervozita. Jako by měl víc a víc trému...

Martina Balogová
My Way byla odzpívaná výborně. Ovšem Martině zkrátka schází to charisma, o kterém v souvislosti s ní hovořili porotci. Něco mi na Martině prostě nesedí. Navíc mě drtí, jak vyslovuje některé samohlásky. Jako kdyby chtěla místo jedné vyslovit všechny najednou. Občas také trochu zamečí...

Tomáš Savka
Vynikající. Mack The Knife, Mackie Messer mě velmi příjemně naladil. Usmíval jsem se a vzpomínal na všechny verze Mackieho, které jsem slyšel. Tomáš byl vážně dobrej, i když mu chyběl ledový pohled Miloše Kopeckého, který zazpíval Messera nejlépe. Tedy podle mne. Navíc Tomáš skutečně předvedl swing. Tedy Swing. Vystupování, zpěv, gesta... Hodně si u mne polepšil.

Julián Záhorovský
Julián zprznil Franka Sinatru tak, že víc už to ani nejde. Trochu mě to mrzí, jednak mám Sinatru rád a jednak mě minule příjemně překvapila Juliánova La Bamba. Nejvýstižnější hodnocení bylo Milana Hermana: "Bylo to hrozný..." Ani Hejma s jeho prapodivnými výkřiky nezůstal pozadu. Jeho "Ať jde dál..." mě trochu nadzvedlo. Co tím předseda poroty sleduje? Nebo má vadu sluchu?

Šárka Vaňková
Jak to napsat. Tahle písnička se mi nelíbí. Ale uvědomuji si jak je těžká, a proto píšu Šárce velké plus. Ta holka zazpívá všechno. Tenhle singl bych si ale nekoupil. Jinak mě šokoval Ondřej Hejma, když Šárku poprvé a bez keců pochválil. No toto...

Nejlepší image měl jednoznačně Tomáš Savka spolu s Šárkou Vaňkovou. I jejich swing měl šťávu. Nejlepší fotografie byly ty Anetiny, nejhůř vypadala Šárka. Nejlépe zazpívala Aneta, nejhůř Julián. A nemohu si odpustit – nebýt Juliána, byl by tentokrát nejhorší Sámer...
Přidat na linkovací servery

Pratchett Terry – Magický prazdroj

Tokugawa | 20. května 2004, 12:13 | Knihy | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Jak se tak pročítám svou oblíbenou fantasy literaturou, slýchávám ve všech možných pádech jméno Pratchett. Vzdoroval jsem těm tenkým barevným knížečkám dost dlouho, a konečně přišla doba, kdy jsem si řekl: "Dost!"

A šáhnul jsem po prvním Pratchettovi, kterého jsem našel: Magický prazdroj. A touha přečíst všechny knihy o Zeměploše mě rázem opustila a sám jsem se musel nutit dočíst aspoň tuhle jednu knížku.

Jestli jsou všechny pratchettovky podobné Magickému prazdroji, tak bych Terryho Pratchetta přirovnal k Salvatoru Dalí. Knih je neskutečně mnoho, stejně jako Salvatorových grafik, a působí na mne neskutečně surrealisticky. A to je právě ono. Jsem přesycen surrealismem, alegoriemi a přirovnáními využívajícími naší současnosti. Je mi líto, snahu jsem měl.

Ale... pro svůj klobouk se každý mág určitě vrátí...
Přidat na linkovací servery

SuperStar – poměr finalistů

Tokugawa | 18. května 2004, 10:38 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Poslední dobou se na nejednom serveru hovoří o manipulaci s hlasy a s výsledky soutěže Česko hledá SuperStar. No, na jednu stranu si říkám: Proč by to někdo dělal?

Na stranu druhou mi ale přijde divné, že v případě finalistů nefunguje základní zákon – zákon Chaosu. V Top 10 zůstalo 5 kluků a 5 holek. No budiž. Následně vypadli:

  1. Veronika Zaňková
  2. Petr Poláček
  3. Petra Páchová
  4. Standa Dolínek

Příliš nápadná zákonitost... Vypadne teď Martina, Šárka nebo Aneta? Při pokračování této náhodné zákonitosti bude českou superstar kluk. Ovšem i tak zatím vypadlo příliš málo lidí na to, abychom mohli říct, že je soutěž zmanipulovaná. Konec konců, i kdyby pořadí vypadlých žena... muž... žena... muž... atd. platilo až do konce, tak co. Sportku také občas někdo vyhraje. Náhoda je mrcha.

Na stranu třetí: přeci si ti, co s výsledky údajně manipulují, o nás nemyslí, že jsme úplně blbí a nenapadne nás to. Je to příliš okaté na to, aby to byla pravda.
Přidat na linkovací servery

Huba mi mohla shořet

Tokugawa | 18. května 2004, 9:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

White Dog si posteskl, že ještě nikdy nejedl ostré jídlo. A požádal o radu, kde něco takového ochutnat. Budiž.

Předesílám, že jsem stejná krevní skupina jako White Dog, tzn. mám natolik zničené chuťové pohárky, že mě jen tak něco nerozhází. Začalo to už v dobách mého pohnutého dětství. Kousal jsem si nehty. Nehty samy o sobě byly dost ostré, ale asi jinak, než myslí White Dog a naši mi říkali: "Nech ty nehty! Budeš z toho mít paličky a slepák!" nakonec přistoupili k drastičtější léčbě. Napatlali mi prsty chilli omáčkou a mysleli si, že mají vyhráno. Ale opak byl pravdou. Nejenže jsem omáčku z prstů s chutí olízal a nehty si kousal dál, ale ještě jsem jim začal chodit do lednice upíjet chilli... Nakonec mě z toho zlozvyku (nehty) vyléčila až první láska.

Občas nás s Gaiou pozve na jídlo máma nebo táta. Oba vaří poměrně dost pálivá jídla, aspoň tak usuzuji z Gaiiny reakce: "Kurňa, to zas pálí..." Já ale nic necítím. Plechová huba. Asi po našich.

Jednou jsem byl v Holandsku. Nevím už, koho napadlo zajít do thajské restaurace, to je vedlejší. Důležité je, že menu bylo thajsky a holandsky, takže jsme vybírali namátkou. Thajská kuchyně je pověstná tím, že jídlo konzervuje ostrostí. Takže nikoho nepřekvapilo, že tři jídla pálila tak, že se moji spolustrávníci při konzumaci kroutili jako na jehlách. Já bohužel ne. Moje jídlo (nějaká langusta) nepálilo. Tedy aspoň mě se to zdálo. Sáhl jsem tedy po lahvičce, ve které se podle paprikových semínek schovávalo cosi pálivého. Nejspíš variace na chilli.
"To raději nedělej," povídá Mirek, "děsně to pálí..."
"Ale to já právě chci. Mě jen tak něco nepálí a tohle jídlo není ostré vůbec," prohodil jsem frajersky.
"No nic, varoval jsem tě..."
V hlavě mi něco zaťukalo na poplach. Proč se Mirek tak potutelně usmívá? Pro jistotu jsem si jen lehce pokapal rýži.
Nabral jsem sousto do hůlek a...

...z očí mi vytryskly slzy jak z fontány ve Versailles, z úst vyšlehly plameny, které ihned proměnily tryskající slzy v páru, naskočilo mi milion plus jeden beďarů a jen s vypětím všech sil jsem neomdlel. Bohužel chuť toho jídla vám popsat nedokážu, protože jsem ještě týden necítil nic než jakousi vyschlou a loupavou pálivost.

Od těch dob mě nepálí vůbec nic. Jen jednou mě dostal švagr. "Nedáš si chilli papričku?" povídá.
"Jo, rád," odpověděl jsem a těšil se, jak mu to ukážu. Mezi lahůdky počítám třeba to, že sním na posezení sklenici kozích rohů.
Tomáš přinesl zavařovačku plnou malých kulatých červených čilipapriček a nasypal sobě i mně na talíř. S chutí jsem se do jedné zakousl a víc jsem už nepotřeboval. Vždycky jsem si myslel, že když někdo tvrdí, že ho pozřená strava pálila ještě jednou, a to na záchodě, tak že kecá. NEKECÁ.
Přidat na linkovací servery

Svačiny, vodovky a školní brašna

Tokugawa | 18. května 2004, 6:59 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Lukyn včera ve Skladišti postřehů vzpomněl svou školní brašnu. Ale jen tak letmo, takže jsem neodolal a jeho nápad mu ukradl a teď ho rozvedu do spousty vět a vzpomínek, které ve mě vyvolal...

Byl jsem prase. Nevím proč, jestli jsem to zdědil, nebo to byla nějaká genová manipulace. Zkrátka pořádek nebyl mou devizou.

V případě svačin možná sehrála svou roli i chudoba, neboť chleba s máslem mi nic neříkal. Matička mi ráno připravila sváču, já ji hodil do aktovky a tradá do školy. Jenže... Kdo by jedl chleba s máslem. A vyhodit jídlo? To by také nešlo. Jednak se jídlo nevyhazuje a jednak úči kontrolovaly odpadkové koše. Chleba se v aktovce nudil, a tak z dlouhé chvíle začal plesnivět. Taky mu trochu pomohlo nakousané jablko z minulého týdne a rohlík, umazaný od taveného sýra. Jak jsem ten rohlík pořád nosil s sebou, tak ztvrdl na kámen, horní polovina se oproti dolní posunula a sýr ze rozjel po vnitřku tašky. V tom všem ležela žákovská knížka.

Jednou za čas máma aktovku otevřela. Obvykle tehdy, když si mumlala: "Co to tady tak smrdí?" Nejprve prohlédla odpadkový koš, pak zašla na záchod, pak zkontrolovala koš s prádlem, následně přičichla ke kleci s korelou Matějem. Aktovka byla logicky na ráně...

Někdy jsem svůj problém řešil obchodnicky. Vyměňoval jsem svačinu s Vláďou, kterému maminka obalovala krajíčky veky v rozšlehaném vajíčku a nastrouhaném sýru. Pěkně to všechno osmažila a... Vláďovi to nechutnalo a byl rád, když svoji křupavou a voňavou veku vyměnil za můj chleba s máslem a solí...

Po aktovce existovalo ještě jedno místo, kde jsem okázale pěstoval svůj arcibordel. A sice pytel po straně lavice. Nevím, jestli to byla specialita jen naší základky, ale museli jsme si nechat od maminek ušít látkové pytle, které jsme pak zavěsili mezi nohy lavice a skladovali v nich vodovky, modelínu, nůžky, špejle, takovou tu gumu na geometrii, kterou prodávali v plastové krabičce a ze které šlo náramně modelovat, kružítko, trojúhelník, tempery a barevné papíry. Když už svačiny začaly v mé aktovce reagovat i s plastem, ze kterého byla brašna vyrobena a máma je ještě nenašla, byl pravý čas odložit je do pytle. Tam se pak promísily s vypadanáma vodovkama a modelínou a udělaly na dně různovarevnou drobivou kouli neurčitého smradu a použití.

A proč jsem sváču nevyhodil po cestě domů? No, už jsem řekl, že se jídlo nevyhazuje a hlavně... lítal jsem s klukama, neměl jsem čas. Nebo jsem pospíchal koupit Čtyřlístek nebo Ábíčko, nebo si s Ríšou pouštět mašinky, s Norbertem hrát fotbal, líbat Radku a Blanku a Zuzanu a Katku, toulat se s Filipem, mlátit ségru a tak podobně. Ach jo, kam to jenom zmizelo...
Přidat na linkovací servery

Lekavost

Tokugawa | 17. května 2004, 8:10 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Milá Krysko, musím Ti popsat Gaino nejnovější leknutí. Opravdu stálo za to. Byli jsme o víkendu na domečku, vzali jsme s sebou i mého tátu, Huga jezevčíka a dokonce i Andulku, našeho Pupajze-Šunku. Takže si dovedeš představit, jak to asi vypadalo při nastupování do autobusu. Nakonec jsme ho obsadili téměř celý sami.

V noci jsme ulehli ku spánku (nevím jak vy, ale my to děláme). Táta se někdy ve 3:00 vzbudil, neb musel jít ulevit svému močovému měchýři. Nevím co to Huga napadlo, ale když se táta vracel, tak Hugo začal vrčet. Gaiu to probudilo a začala Huga okřikovat. To probudilo i mne. V ten okamžik se otevřely dveře a do pokoje vešel táta. Gaia zařvala tak, že probudila nejen Andulku, ale i celou vesnici a schovala se pod peřinu.

U Gaii funguje tzv. efekt druhotné lekavosti. Ona se lekne něčeho, co mě nechá naprosto klidným, avšak její reakce je natolik stresující (řev, balistické pohyby atd.), že se leknu i já. Gaii. Někdy mi jde i o život nebo aspoň o zdraví. Onehdá jsme na návštěvě sledovali v TV nějaký thriller. Gaia se v jednom okamžiku něčeho vylekala a její ruce začaly opisovat nekontrolovatelnou křivku. Levá pěst skončila svou dráhu v mém rozkroku, pravá v tchýnině žaludku...

Vidíš, Krysko, že to doma nemám snadné. Pro uklidnění situace jsem v předsíni rozvěsil šest nebo sedm takových těch bambusových cinkátek do větru. Jejich rozmístění je nesmírně chytře vymyšlené. Kdokoliv jde z jedné místnosti do druhé, tak minimálně o jedno cinkátko zavadí ramenem. To je pro Gaiu signál, že se někdo blíží. Problém nastává večer, když uložíme Andulku spát. "Musíš pořád dělat takový randál?!" volá na mne Gaia, kdykoliv o cinkátko zavadím. "Probudíš malou!" No jo. Ale kdybych náhodou bambus nerozezvučel, tak probudí Gaia nejen malou, ale i dům a půlku Nového Města!

Mám to těžké, ale nestěžuju si. Někdy dokonce na Gaiu políčím. Třeba jí řeknu: "Teď se Ti schovám!" A uteču vedle do místnosti. A pak už se jen bavím.
"Tokuuu..." slyším tiché Gaino kňourání, "vylez... proč mi to děláš... uuu... kde jsi..."
Problém je, když se dosyta pobavím a chci vylézt. Kdybych promluvil, tak Gaiu raní mrtvice. Kdybych vylezl, tak ji raní nejmíň dvakrát po sobě. Takže začnu třeba hlasitěji dýchat, nebo popotáhnu nosem.
"Musíš pořád popotahovat? Vem si kapesník!"
Přidat na linkovací servery

Krystalizace SuperStar

Tokugawa | 17. května 2004, 6:46 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Fascinující. Nebýt nešťastně odeslaných stopadesáti Premium SMS, hlasoval bych opět. Pro Juliána Záhorovského, představte si. Pořád si říkám: Co ten tam dělá, proč ještě nevypadl. A najednou: La Bamba! Julián Záhorovský udělal velmi významný krok kupředu. Líbily se mi i jeho reakce na hodnocení poroty. Julián pro mne tento večer zvítězil.

Aneta Langerová vůbec nepřekvapila. Snad jen svým účesem, který mi připomínal bonsaj vymodelovanou coby vrba vlající ve vychřici. Aneta je jasná favoritka a její nesnesitelná lehkost zpívání ji předurčuje bavit mě zpěvem ještě velmi dlouho. A kritika jejího tanečního umění? No bože! S kytarou na krku se stejně tančit nedá. Ovšem hláška Gábiny Osvaldové, že porota se vrtěla víc než zpěvák, mě pobavila.

Třetí v pořadí: Martina Balogová. Byla skvělá. Jako obvykle vždy. Ovšem... Kdo jí proboha obléká! Její kostým vypadal jako pyžamo. Kdyby si natáhla pořádné zvony a bílou košili s límcem až ke kolenům udělala by nejlíp. Dobře že si vybrala anglický song. Její čeština je při zpěvu úděsná a proto se také Martina nemůže stát mojí SuperStar. Ta totiž musí umět zpívat česky.

Což mě přivádí k Šárce Vaňkové. Šárka zpívá česky nádherně, rozumět jí každé slovo, čiší z ní nadšení. Včera ovšem neodzpívala tak, jak jsem od ní zvyklý. Líbí se mi ale její vnitřní boj s Ondřejem Hejmou a její narážky o eurohlasatelce mě mile překvapily. Dobrá byla poznámka Milana Hermana: "Cokoliv řekne levá strana poroty – neposlouchejte to."

Sámer Issa. Je to prostě lachtan. Myslím si, že Beatles by z jeho verze A hard day's night nebyli nadšeni, i když očekával jsem, že Samer s touto notoricky známou písní propadne. Ale odzpíval jí nakonec poměrně dobře.

Standa Dolínek se snažil co mu síly stačily. Ale nestačil dech. Pro mne odzpíval Standa nejlépe za celou soutěž a jeho odchod byl opravdu efektní. Dvě malá křídla a Standa už tu nejsou...

A nakonec Tomáš Savka. Včera bych vyhodil jeho. Vybral si sice skvělou písničku, ale Satisfaction v jeho podání působila poněkud unyle. A ty grimasy... Bože proč trestáš nás pravicí krutou a zlou... Snad se příště pochlapí.

* * *

Postupem času zjišťuji, že mi celá soutěž Česko hledá SuperStar začíná lézt na nervy. Všechno to vyřvávání a mávání a ukazování do kamery a rádoby humor moderátorů a skandování a tak... Dívám se už jenom kvůli vystoupení soutěžících, zbytek musím nějak přetrpět...

Zajímalo by mě, kdo dělá scénář k medailonkům. Nebylo ovlivňování například to, že ukázali Tomáše Savku ve vaně? Já bych chtěl vidět ve vaně Šárku. Proč mi neukázali Šárku? Nebo aspoň Anetu? Nebo to, že Julián hrál na kytaru Hejmovu písničku Modrá je dobrá? Nebo že u Šárky a Standy pustili na pozadí originál verzi jimi vybrané písně?
Přidat na linkovací servery

Tázající se stromy

Tokugawa | 10. května 2004, 13:08 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

To si takhle vykračujeme z Míseček na Dvorskou boudu, když tu vidím na stromě připíchnutý lístek. Neb jsem slepý, tak přistupuji blíže. Na lístečku rukou psaná otázka: Vyjmenuj aspoň dvě česká knížata z rodu Přemyslovců. Aha, zřejmě nějaká hra. Hned jsem předložil záludnou otázku Gaie.

O kus dál další lísteček. Kdo byl Jan Hus a kde byl upálen. A o kus dál další. A ještě jeden... Aspoň nám cesta příjemně ubíhala.

Jednu otázku ale musím uvést i s Gainou odpovědí. Gaia se na mne asi bude zlobit, ale já si nemohu pomoci. Řehtal jsem se, až vůkol opadávalo jehličí ze stromů.

Otázka: Jak nazýval český lid Karla IV.?
Odpověď: Kája...

Pomiňme, že je otázka blbě položena, neb český lid za doby panování Karla IV. zcela jistě nenazýval svého panovníka Otec vlasti, ovšem Kája mu asi také neříkal.
Přidat na linkovací servery

SuperStar – vypadla Petra Páchová

Tokugawa | 10. května 2004, 7:05 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Včerejší výsledky soutěže Česko hledá SuperStar mne velmi zklamaly. Nejméně SMS dostala Petra Páchová aka Zlatuška. Pixy jí ohodnotil jako nevýraznou neslanou nemastnou puťku, já oproti tomu ji měl ve skupině favoritek. Jak se ukázalo, do vkusu davu se trefil Pixy a ne já...

Je mi jí líto. Domnívám se totiž, že všechna její vystoupení byla velmi dobrá. Až na to poslední. Ale nešť. Dav ukázal palcem dolů. Očekával bych spíš odchod Standy Dolínka nebo Juliána Záhorovského, kteří neumí zpívat. U Ďoldy nevím, ovšem u Juliána skutečně hrozí, že soutěž nakonec vyhraje. A to tedy bude věc...

Martina Balogová mne tentokrát naprosto a absolutně ujistila o své profesionalitě. její Kabaret byl jedinečný a velmi vpředu oproti ostatním. Kromě Martiny dokonale zazpívala Šárka Vaňková a Aneta Langerová. Obě jen potvrdily to, co si o nich myslím – že jsou jasné favoritky. Teď ještě s Martinou Balogovou.

Toto kolo bylo na hodnocení velmi těžké. Nejlepší se mi jevila Martina Balogová. Aneta a Šárka byly obě skvělé, nedokážu říct, která lepší. Sámer Issa mě také překvapil, poprvé se mi líbil. Zlatušce se písnička moc nepodařila. Ještě než dozpívala, povídám Gaie: "Chybí tomu šťáva..." A na to asi Petra Páchová dojela. No a ostatní (Tomáš Savka, Standa Dolínek a Julián Záhorovský) se moc nevyznamenali.

Vsázel jsem, že vypadne Julián nebo Ďolda. Nevypadli. Myslím si i nadále, že v příštím kole jeden z nich skončí. Uvidíme.
Přidat na linkovací servery

SMS z dovolené na Benecku

Tokugawa | 10. května 2004, 6:36 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Recept na medovinu
1.05.2004, 10:26:52
1 kg medu, 2 l vody, kvasinky. Kvasinky namocit na 2 dny do maleho mnozstvi vody s cukrem. Med svarit s vodou, nechat vychladnout. Nalit do demizonu a pridat vodu s kvasinkou. Zavrit a nechat kvasit za pokojove teploty. Az zacne kvas ustavat, premistit do chladu. Nekvasit bourlive!

Dnes celodenni vylet
4.05.2004, 20:38:47
Z Misecek do Rokytnice. Kocarek i dite na zadech kvuli snehu, jako serpove. Tokugawa utahan jako soumar. Pupajz opalen a spokojen. Spousta fotografii, bude zase co publikovat.

Kulickyada
6.05.2004, 8:59:34
Mame za sebou 3. rocnik Necinske kulickyady. Ac cely rok netrenoval, presto zvitezil Tokugawa a tudiz si odveze putovni maxicenu. Fotoreportaz s podrobnejsimi informacemi bude nasledovat pozdeji. Dozvite se system vyroby cen, pravidla a podobne.

Hugovy tlapky
6.05.2004, 19:27:59
Dnes vylet udolim Bileho Labe. Hugo toho ma uz dost, prece nebude slapat po svych odrenych tlapkach! Sam si vlezl do kosiku pod kocarkem.
Přidat na linkovací servery