Tokugawa

Skok na navigaci

Čaj – top ten

Tokugawa | 20. srpna 2004, 20:05 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Rád vás seznámím s mými nejoblíbenějšími čaji. Nevím, jak dalece mohu chuť a vzhled každého čaje popsat vlastními slovy, jak popsat nepopsatelné?

1. Matcha /mačča/ – na jemňoulinký prášek rozemletý zelený čaj. Prášek je tak jemný, že se vám zdá tekutý a nikoliv sypký. Matcha se používá na Ča no ju, japonský čajový obřad. Připravují se z něho dva odlišné čaje. Koicha a Usucha. Usucha je čaj řídký, podávaný každému hostu na čajovém obřadu ve své misce, zatímco Koicha je čaj hustý a pijí ho všichni hosté společně z jedné misky. Koicha je tak hustý, že připomíná spíš kaši a výraz 'pít' v tomto případě příliš neodpovídá skutečnosti.

Barva čaje je sytá trávová zeleň, čaj připomíná vzhledem hrachovou polévku. Chuť popsat nedokážu. Někdo v ní spatřuje dotek nebes, jiný zase hnůj nebo mokrou trávu. Pro mne je Matcha nejlepší čaj, jaký jsem kdy ochutnal a jaký kdy ještě ochutnám. Jeho příprava je ovšem běžnému pijákovi čaje nedostupná. Je třeba vlastnit časen, metličku, kterou se čaj ušlehá do husté pěny. Nelze ho jen tak zalít vodou.

2. Gyokuro /gjokuro/ – nejlahodnější z dostupných zelených čajů, obecně uznávaný jako nejlepší japonský čaj. Je velmi jemný, velmi osvěžující a velmi drahý. Pěstuje se na vysokohorských stíněných plantážích a jeho sběr probíhá ručně. Chuť je příjemně trávovitá. Já se po něm mohu utlouct, ovšem dobrého pomálu...

3. Tamaryokucha /tamarjokuča/ – když mám chuť na vynikající a přitom dostupný zelený čaj, sáhnu převážně po Tamaryokucha. Dražší sorta, čili vyšší třída tohoto čaje je zpracovávána ručně, sběr probíhá jednou až dvakrát ročně. Chuť je opět mírně trávová, lehce svíravá. Obecně se tvrdí, že by chuť i vůně měla být ořechová, nikdy jsem ale podonost nevysledoval. Asi jsem se nedostal k ručnímu sběru, ale pouze levnějšímu, strojovému.

4. Hojicha /hodžiča/ – tento čaj je vlasně Bancha, který je po dosušení ještě pražen. Vznikl z potřeby pozdvihnout chuť i těch nejnižších tříd tohoto čaje, což se (mohu-li to tvrdit) více než povedlo. Nálev Hojicha má růžovou barvu a vůni po čerstvém pečivu. Je to ideální pití pro člověka, který o samotě v podvečer pročítá svou oblíbenou knihu. Vůně Hojicha dokáže s náladou divy.

5. Pu-Er – první mezi nejaponskými čaji. Nevím, co napsat víc, než jsem o Pu-Er již napsal.

6. Butterfly of Tchaiwan – další nejaponec, polofermentovaný čaj. Plný název zní: Top Superior Fancy Oolong Butterfly of Tchaiwan. Tenhle Tchaiwanský oolong mě naučil pít Kukri J. Mrkvička. A já mu za to děkuji. Dokud neochutnáte Butterfly of Tchaiwan, tak nepochopíte, co je to dobrý oolong. Chuť je hustá, výrazně medová. Vůně také jako med. Vy, kteří nepijete jiné čaje než slazené, vězte, že tenhle sladit nemusíte. Ne že by byl sladký, to není. Ale zdá se. Cena je vzhledem ke kvalitě také dosti vysoká. Ale za ten zážitek to stojí. Obzvlášť pokud vlastníte čajovou soupravu na přípravu oolongu.

7. Kokeicha /kokeiča/ – je vyráběný z čajového prachu, který je pomocí tepla a přírodního škrobu lisován to tmavě zelených jehliček. Vzhledem k tomuto faktu je Kokeicha vhodný na cesty, kupříkladu na čundr. Tam oceníte jeho zelenočajovou chuť a nebude vám vadit, že je chuť trochu poničena tím škrobem. Uprostřed lesa a špíny, kterou jste nasbírali po celodenní pouti se Kokeicha zdá jako vzdálený dotyk civilizace.

8. Bancha /banča/ – Banča tvoří hrubé a velké listy čajovníku, které se nehodí pro lepší sortu čaje Sencha. Logicky z toho vyplývá, že by měl být Bancha horší než Sencha, ovšem v mém případě se to jeví naopak. Možná jsem měl štěstí na dobrý Bancha a smůlu na špatný Sencha. Je to dobrý zelený čaj pro každou příležitost.

9. Sencha /senča/ – patří mezi nejpopulárnější japonské čaje. Tvrdí se, že Sencha představuje 80% celoroční produkce čaje v Japonsku. Můj problém se Sencha pramení pravděpodobně z faktu, že jsem nikdy nepil Sencha vysoké třídy, který jsem tu buď nesehnal, a nebo mě odradila vysoká cena čaje, se kterým zase tak dobrou zkušenost nemám. Jinak pro Sencha platí totéž co pro Bancha – je to zelený čaj pro běžné pití.

10. Genmaicha /genmajča/ – také pro tento čaj platí totéž, co pro Hojicha. Vznikl díky snaze pozvednout chuť nízkých sort čaje Bancha. Je smíchán v poměru 1:1 s praženou rýží. Chuť čaje je silně zastřena chutí pražené rýže. Byl to první japonský čaj, který jsem kdysi objevil a pil jsem ho každý den. Snad jsem se ho přepil a proto je dnes až na desátém místě. Je to rozhodně zajímavá japonská specialita.

Tolik o mých oblíbených čajích. Nevyhýbám se samozřejmě jakémukoliv druhu, ochutnal jsem například čaj z mongolských stepí se solí a hnusným krupičkovatým sádlem. Jeho jméno jsem raději zapomněl. Nevyhýbám se i čajům sladkým, nechávám si je ale na chladnější období. Například Touareg (Pouštní duna), Rize čaj, Yogi čaj nebo Dátá čaj masala... Prostě pokud v tom není sůl a sádlo, tak mi to chutná.

Snad jsem vám pomohl s výběrem dalšího čaje, který třeba zatoužíte ochutnat. Kdybyste žili tisíc let, tak můžete každý den poznat novou čajovou chuť a novou čajovou vůni. Je jich nepřeberně...

P.S.: Úplně jsem zapomněl na Mugicha /mugiča/ – studený čaj z praženého ječmene. Skvěle chutná v kameninové nádobě ledově vychlazený. Pro letní počasí ideál. Řadím ho někam mezi Hojicha a Pu-Er.
Přidat na linkovací servery