Tokugawa

Večerní drama

Tokugawa | 31. října 2005, 23:59 | Všední | Ohodnotit článek 1/2 | Komentáře (1)  

Ještě se nestalo, aby se u nás doma večer neodehrálo drama. Večer co večer, hra světel, stínů a barev. Večer co večer a přitom pokaždé jinak. Nedá se to omrzet. Dá se pouze beze slov žasnout.

Přidat na linkovací servery

Věčný koloběh

Tokugawa | 25. října 2005, 7:51 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Váhy se pomalu překlápí, jedna miska klesá, druhá stoupá. Nakrátko se minou, vzájemně se zrcadlí mosaz v mosazi. Chvilku. Obě jsou plné prázdnoty. Jedna víc a druhá míň.

Začínám být unaven materií, která mě poslední dobou ovládala. Toužím po spočinutí, po misce dobrého čaje, po měkkých tatami a rudém listí javorů. Po sůtrách recitovaných monotónním hlasem stovek malých buddhů. Po volném kimonu a chladivých hakama, které kolem těla víří jako křídla motýlů.

Přidat na linkovací servery

První vtip

Tokugawa | 21. října 2005, 8:00 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Jde to jako na drátkách. Krátce po první písničce přišla Andulka s prvním vtipem. Seděla na záchodě a tlačila, co to šlo. Konec konců, kdybyste jí při tom viděli, myslím, že byste se chechtali i tak.
"Mami-ko, u to bude! Já uděuaua Bob a Bobek!"

Přidat na linkovací servery

Svět bez reklamy

Tokugawa | 20. října 2005, 13:58 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Představte si, že stojíte třeba na Piccadilly. Náměstí, které je slavné jedině díky reklamě. Neony blikají, reklamní panely vám nabízejí zboží, které byste jinak ani nekoupili, manipulují s vaším podvědomím a unavují oči. A teď si představte, že na Piccadilly žádná reklama není.

Nemožné? Ne tak docela. Prostě si nasadíte Visual Spam Blocking System™ a je po ptákách. Vlastně po reklamě. Veškeré billboardy a poutače jsou odfiltrovány a nahrazeny šedou plochou. Tak trochu sci-fi. Ale jen trochu. Pohleďte na web SeeFree a žasněte.

Napíšu jim a požádám o nepatrné rozšíření, odfiltrování lidí. Za každého člověka ať se mi zobrazí strom. Jen, prosím, nenahrazovat psí hovna houbami, neustále by mě to nutilo sbírat do košíku :o)

Díky, Bobe, za odkaz.

Přidat na linkovací servery

Kousek léta

Tokugawa | 20. října 2005, 7:49 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Dnes jsem si přispal o hodinu a půl. Schválně. A vůbec jsem to nepoznal. Musel jsem prvně škrábat okna u auta. Ještě teď je venku šero a ospalo. Zelená zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a nahradily ji pastelové odstíny oranžové, hnědé, žluté a červené. Už je mi zima i v mé podzimní bundě.

Vzpomínám si přesně na vyfocený pařez. Koupali jsme se v Kapelníkově rybníku hluboko v lesích Novohradských hor. Voda byla jako kafe. Váleli jsme se na břehu a kolem uší nám bzukal hmyz. Ani lísteček se nepohnul. Sebral jsem se a bosky se prošel po okolních lesích. Od vody zněl smích.

Přidat na linkovací servery

První písnička

Tokugawa | 19. října 2005, 7:30 | Nevšední | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (9)  

Znáte to. První úsměv, první slovo, první krok. Včera jsem se dočkal první písničky. Andulce jsou dva roky a tři týdny a písničku jsme jí neučili. Zvládla jí sama, odposlechem. Možná jsem jen nadšený otec, nicméně faktem zůstává, že zcela jasně slyším melodii a dokonce si na základě této ukázky troufám tvrdit, že Andulka bude mít hudební sluch. Konečně – posuďte sami.

Pro jistotu přidávám přepis textu:
Kočka leze dírou, pes oknem, nebude-li pršet nezmoknem :o)

Přidat na linkovací servery

Podzimní intermezzo

Tokugawa | 18. října 2005, 13:20 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Přišel podzim, můj oblíbený říjen. Měsíc, který by klidně mohl trvat celý rok. O víkendu jsme byli na šípkách, voní nám po nich celý byt. Z některých bude v únoru dobrý čaj, některé nám ozdobí vánoční stromek.

Seděl jsem v rohu zahrady, sluneční paprsky nesměle protékaly skrz vysoké jehličnany. Andulka otrhávala brusinkový keř a hledala poslední jahody. Listí tančilo vzduchem a voněla hořící tráva a spadaná jablka.

Přidat na linkovací servery

Vsaďte na rychlost

Tokugawa | 18. října 2005, 8:05 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Budík vřeštěl nejmíň po páté. Další pracovní den a zase začíná skluzem. Stál jsem nahý v černo černé tmě, černo v ústech, černo v hlavě. Kam jsem si včera položil ty kalhoty... S Hugem dneska oběhnu jenom jeden blok, hlavně neprobudit Andulku, kaši jí bude muset připravit Gaia...
"Táto, tatí-ku, kde mám kaši?"
Sakra. Tak tedy kaši...

Přidat na linkovací servery

Zatrolené číslovky

Tokugawa | 14. října 2005, 8:29 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Po několika nemocničně a depresivně laděných článcích přicházím s přepisem zajímavého rozhovoru:

"Zeptej se, Andulko, maminky, kolik těch chlebů chce."
"Či, pet, osum."
"Ale ne, jdi se, prosím Tě, zeptat maminky. Řekni jí: 'Kolik chceš chlebů?'. Děkuju."
Andulka odběhla za maminkou: "Mami-ko, těbítěk!"
"Běž za tatínkem, Andulko, on ti dá chlebíček, já teď nemám čas."
Andulka zase přiběhla ke mně: "Táto, těbítěk. Papat."
"Ale ne, Andulko. Zeptej se maminky, kolik chce těch chlebů."
Totálně zblblé dítko opět odkvačilo za maminkou. Když se vrátilo, hrdě oznámilo: "Či, pet, osum, táto!"

Přidat na linkovací servery

Už nebudu plakat

Tokugawa | 13. října 2005, 6:50 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Zdálo se, že je PFAPA pryč. Pak se vrátila. A po týdnu opět. Po týdnu! To téměř diagnózu cyklické horečky vylučuje. Včera nás učení lékaři překvapili nástinem nové teorie: Revmatická horečka artritida. Myslím, že po těch dvou letech putování po nemocnicích už bychom mohli mít právo na správnou diagnózu a na účinnou a správně indikovanou léčbu.

"No a tadi mi děuaui kef! Já hajaua a doktouka takle děuaua, no. Já puakaua!"
"A pročpak jsi, Andulko plakala? Bolelo to?"
"Neboueuo. Aue já puakaua. Mi tady děuaui kef, no."
"Paní doktorka ti chce pomoct, abys už nebyla nemocná."
"Já dostaua obázek! Já byua odná, aue pakaua."
"Když zítra na kontrole nebudeš plakat, tak uděláš paní doktorce radost."
"Už nebudu pakat, táto. Já dotanu edutínku!"

Ach jo. Babička brečí, dědeček brečí, Gaia brečí, stačí, aby se na Andulku jenom podívali. "Maminka páče, tatí-ku. Poč?"
Přidat na linkovací servery

O třech přadlenách

Tokugawa | 12. října 2005, 7:24 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (17)  

Coby nadšený otec právě prožívám pohádkové období.
"Táto, tatí-ku, číct! Poáku! Potím potím!"
A tak čtu. Naposledy to byla pohádka O třech přadlenách od Karla Jaromíra Erbena. Pohádku jsem četl nadvakrát, neb Andulka v polovině usnula jako špalek. Dočetl jsem, přikryl potomka a začal přemýšlet. Co je tohle za divnou pohádku? Jaké mravní ponaučení dítěti dává? Jak ho formuje pro další život? Jak ho staví k poctivé práci? Ke lži? V krátkosti vám nastíním zajímavý děj.

Přidat na linkovací servery

Zelená

Tokugawa | 11. října 2005, 12:53 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Nevím jak koho, ale mne zelená fascinuje. Připadá mi živoucí a plná síly, přesto uklidňující. Bezpečná. Hluboká. Pramáti všech barev. Někdy příště bych chtěl být rybou v hlubokém prastarém zeleném jezeře, plném propletených kořenů a skřehotání žab. Velkou línou rybou.

Jako dítě jsem tátovi rozebral aladinku do fotokomory a vytáhl mu z ní tmavě zelený filtr. Celé hodiny jsem prostál u okna s filtrem před očima a pozoroval světle zelené slunce zapadající na temně zeleném nebi za černé siluety domů.

Přidat na linkovací servery

Jsou všude kolem nás

Tokugawa | 11. října 2005, 6:57 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Veteráni. Jsou všude kolem nás. Někteří rezavějí zapomenutí pod haldou sena v zaprášené kůlně, jiní vyhrávají závod do vrchu. Někteří sní svůj sen o větru a silnici, o alejích a horkém asfaltu zavření a naleštění v muzeu. Jiní stále ještě jezdí a možná by už rádi spočinuli. Někteří jsou koupení za miliony, jiní se znovuzrodili silou vůle a šikovných rukou svého majitele.

Veteráni. Někteří vysedávají v čekárnách u lékaře, jiní vyhrávají maratón. Někteří se starají o vnoučata, jiní propadají melancholii. Někteří hrozí holí na mládež, jiní navštěvují univerzity třetího věku. Jsme tu díky nim. Všichni.

Na obrázku Škoda Tudor.

Přidat na linkovací servery

Kterak jsem zaspal a co z toho bylo

Tokugawa | 7. října 2005, 9:47 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Dnes ráno Matrix zaútočil v plné síle. Zaspal jsem. O hodinu a půl. Ve stresu obléct, ve stresu vyvenčit Huga, ve stresu do auta. Vůkol mlha. Nejprve jsem chvíli nechápal, jak to, že v autě je mlha a venku ne. Nakonec se mozek probudil. Zamlžená skla. Otevřel jsem do mrazivého rána obě okna a pustil studené větrání. Nic platné. Jestli má Renault Thalia nějakou chybu, pak je to právě špatná cirkulace vzduchu a věčně zamlžená okna.

Přidat na linkovací servery

Nízké Taury

Tokugawa | 7. října 2005, 8:18 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Víte, nějak nevím, co mám o téhle dovolené napsat jiného než samé superlativy. Ty hory! To je můj osud. Žádné moře, žádná poušť nebo prales, žádné pláže ani tenisové kurty. Hory! Strmé štíty, které se snaží učesat oblaka. Zasněžené hřebeny, ostré jako břit nože. Modrá a bílá a šedá! Šťavnatá zeleň plná potoční a ledovcové vody. Tmavá a vysoká na úpatí, uprostřed nízká a světle zelená, přecházející v šedou a bílou u nebes. A nakonec opět modrá! Hra barev lahodících duši. Hra dřevěných a kamenných vůní pro nos otupělý smogem a mastnotou civilizace. Hra chutí pro hrdla zvyklá na vodu zabalenou v umělé hmotě.

Přidat na linkovací servery

Andulka a cyklická horečka PFAPA

Tokugawa | 6. října 2005, 15:16 | Nevšední | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (42)  

Zablikalo mi ICQ. Gaia. Jetli prý jsem viděl tohle: Syndrom periodické horečky PFAPA. Koukal jsem na to a ne a ne mi to doklapnout. Pod odkazem je povídání o naší Aničce a o cyklické horečce PFAPA, které sepsali na Bulovce! Tak Andulka je v lékařské komunitě slavná.

V pondělí jsme s ní byli opět v nemocnici. PFAPA se po deseti měsících vrátila. Snad se ta perioda bude i nadále takhle prodlužovat, až do ztracena. Je smutné vidět vlastní dítě každou chvíli napíchané na přístrojích, jak se pere s lékaři, ze kterých už má panickou hrůzu...

Přidat na linkovací servery

Usnul a spí

Tokugawa | 6. října 2005, 7:28 | Letem světem | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (12)  

Čas letí jako bláznivý a zmítá mnou, aniž by se zeptal, zda o to stojím. Toužím po spočinutí, ale on toho nedbá a žene mě a zmítá mnou a snad se mi i vysmívá. Přes to mu občas nějakou chvilku urvu. Změnil jsem kabátek svého blogu. Vyměnil jsem EasyBlog za Bloguje.cz. Z off-line do on-line. V životě bych to potřeboval naopak. Odpojit se od Matrixu. Místo toho otevírám stále další a další porty, aniž bych nasadil firewall nebo aspoň antivirus. Ochranu před nežádoucími vlivy vnějšího světa.

Takže nový kabátek. Radikální řez. Odpojení od starého, vykročení novým směrem. Zpomalení. Víc času. Pro Gaiu, pro Andulku, pro kamarády, pro sebe. Držte mi, prosím, palce.

Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.