Tokugawa

Jsem bezcitný

Tokugawa | 30. ledna 2007, 15:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (44)  

28. ledna mi zablikalo ICQ: "Už to víš o Svobodovi? To je strašný, co?"
Nevěděl jsem.
"No že se zastřelil!"
Aha. Odpověděl jsem stroze: "Je mi to úplně jedno." A byla to svatá pravda.
Nezáleží mi na tom, zda se zastřelil Karel Svoboda, nebo třeba Josef Vopičák. Hanz Grünbach nebo Nikita Koroljov. Ahmed nebo Saburó. Nepatří totiž do mého kmene. Necítím nic, ať mi Svobodovi blízcí prominou. Pro sebevrahy nemám nejmenší špetku pochopení. Karel Svoboda tu sobecky zanechal ženu a malé dítě a jistě i spoustu dalších, kterým bude chybět a kteří ho oplakávají. Jen to, prosím, nechtějte po mně. V této vyprahlé době mám slzy pouze pro členy vlastního kmene.
Přidat na linkovací servery

Boty Rangers BW Para

Tokugawa | 30. ledna 2007, 9:29 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Sedím tu v teple u počítače a potí se mi nohy. Strašně. Mám na nich totiž nové boty. Rangers BW Para. Krásné. Kožené. Černé a hodně vysoké. O víkendu totiž jedu ven, mezi stromy, do skal. Pít vodu z potoka, rozhlížet se z Mužského a Kozákova, obejít pár hradů a zámků, smrdět kouřem. A ty boty s tím souvisejí. Nejsou to boty ledasjaké, mají kožený jazyk našitý až nahoru. Takže mohu šlapat ve 25 cm hluboké vodě. Okovaná špička se mi hodí, až budu chtít někomu zaplatit za pravdu. A protiskluzová podrážka? No díky té už si ze mně nikdo nebude dělat humor! Jenže ty boty jsou nové, nevyšlapané. Takže proto se mi právě teď potí nohy. A budou se potit až do konce týdne.

Nejprve jsem chtěl boty Rangers BW Para koupit v Praze. Mám Army shop hned za rohem, v Řipské ulici. Ovšem jejich cena mě natolik uzemnila, že jsem se z toho šoku doposud nevzpamatoval. Nastartoval jsem tedy internet a botky objevil v Ústí nad Labem (tímto zdravím Magrátku). Úspora několik tisíc. To už stojí za výlet! Nejprve jsem pro podobné věci jezdil do Holoubkova, kde je Army shop o poznání lacinější než všechny v Praze. Ale od teď už jenom do Ústí. Army shop Military Range má ceny, jaké byly v Praze před 15 lety. Třeba moje oblíbené boty US Jungle PANAMA za necelou tisícovku. Nebo Pončo US Ripstop ve všech barevných provedeních za necelých 700 korun! Ceny jsou o řád jinde. Všem vám, kteří jezdíte ven Army shop Military Range vřele doporučuji. Jo a ještě douška. Nestane se vám, že narazíte na prodavače, který vás má za debila už jenom proto, že nejste celí v zeleném a nemáte na hlavě blembák. A že nevíte úplně přesně vzor toho, co chcete.
Přidat na linkovací servery

Jaký je ve své podstatě člověk

Tokugawa | 29. ledna 2007, 8:31 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (16)  

Na toto kratinké zamyšlení mě přivedla Andulka. Tříletý capart. Včera byla poněkud déle vzhůru, a tak se stalo, že se se mnou dívala na druhý díl filmu Spartakus. Pro mrňouse film poněkud nevhodný. Andulka fascinovaně koukala na bitvy, kde otrok zabíjel Římana a Říman zase otroka. Nedbala mých rad, ať se raději dívá na mne, že jsem rozhodně hezčí. Pomiňte teď, prosím, že jsem měl prostě Andulku vzít za ruku a jít jí číst pohádky. Třeba jak Otesánek snědl mámu, tátu, pasáčka, sedláka. Nebo jak vlk sežral Karkulku. Nebo jak Baba Jaga chtěla upéct a sníst Jeníčka a Mařenku. Nebo jak Bajaja usekl drakovi všech sedm hlav... Kdepak. To máte jedno, jestli sleduje povstání otroků nebo poslouchá pohádky bratří Grimmů. Ale zpět k tématu.

Film pomalu končí, Andulka stále ne a ne spát (usnula nám totiž v sedm hodin večer v autě). Na obrazovce je Via Apia lemována šesti tisíci křížů, na nichž je přibito šest tisíc vzbouřených otroků.
"Tatínku, proč je tam dali?"
"Protože lidi jsou na sebe zlí, Andulko."
Andulka odešla do svého pokojíčku a přinesla si kouzelnou hůlku, kterou dostala od Ježíška: "Čmáry podkočmáry, ať jsou na sebe hodní!" Pak se na mne usmála a řekla: "A je to!" Měl jsem slzy na krajíčku.

Vždycky jsem si myslel, že je člověk ve své podstatě zlý. Sobecký, zákeřný, hamižný. Není to pravda. Pozvedněte mysl od neosobních slov člověk a lidstvo a pohleďte k dětem. Spatříte pravdu tak jasně, až vás to oslní. Děti mají čistou duši, nezkaženou výchovou, pokrokem, technikou, zkušeností. Děti (i když se dovedou pěkně porvat) jsou dobré. Proto je dobrý i člověk a proto má lidstvo šanci.
Přidat na linkovací servery

Koupím pozemek na Měsíci

Tokugawa | 26. ledna 2007, 9:53 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Měsíc mě odjakživa fascinoval. Nevím proč, snad je ve mně kus vlka... Ne, to je blbost. Možná za to může Ondřej Neff a jeho kniha Měsíc mého života. Nebo Arthur C. Clark a jeho Měsíční prach. Celé své dětství jsem doufal, že přežiji rok 2000 a že se budu účastnit kolonizace Měsíce. Dnes už vím, že se mi splnila jenom první část snu. Přežil jsem rok 2000. A svět je stále stejný. Šedivé činžovní domy, špinavé ulice, rozbité telefonní budky. Jediná kolonizace, které jsem si všiml na vlastní oči a která intenzivně probíhá, je kolonizace orné půdy. Měsíc nic. Je stále příliš daleko, obzvlášť nyní, když kdysi tak ambiciózní projekt raketoplánů skončil. Avšak...

Sharkanův deníček odkazuje na informaci ve slovenských Hospodářských novinách Prodáme pozemek na Měsíci. Od příštího měsíce začne na Slovensku fungovat Lunární ambasáda, která Slovákům umožní nákup pozemků na Měsíci. Jeden akr (cca 4000 m²) za 999,- Sk. A to vám povídám, že já do tohohle kšeftu jdu a dva tři akry koupím. Někde na pokraji nějakého kráteru v Mare Vaporum. Každou noc pak budu na tu svojí měsíční zahrádku koukat a snít si, jak bych si to tam pěkně zařídil...

A díky za upozornění, pro úplnost doplňuji, že Lunární ambasáda v České republice už existuje.
Přidat na linkovací servery

Rampouchový xylofon

Tokugawa | 26. ledna 2007, 8:31 | Videocast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Zima je, mráz je, občas taje. Rostou rampouchy. Střechýly. Takový rampouch se dá třeba cucat, nebo s ním někoho propíchnout, skrz rampouch se dá koukat na rozostřený pokroucený svět. Rampouch také může sloužit jako hudební nástroj. Xylofon. Na tento rampouchový xylofon bylo hráno na Klokočských skalách nedaleko od Turnova.

Přidat na linkovací servery

Postrach hor

Tokugawa | 25. ledna 2007, 7:51 | Videocast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

A je to tady. Napadl sníh a snad se i lyžaři konečně dočkají. Rád bych vám ukázal video své ženy Gaii, postrachu hor. Všimněte si, prosím, osoby oblečené v černomodré bundě se specifickým postojem. To je Gaia. Míjí lyžařku v bledě modré bundě a, ano, přejíždí jí přes patky. Bledě modrá lyžařka parkuje ve frontě na vlek, když tu přijíždí neovladatelná Gaia, poráží bledě modrou lyžařku a končí kdesi v chumlu fronty, zastavena třením o ostatní lyžaře :o)

Přidat na linkovací servery

Únavový syndrom - aktualizace

Tokugawa | 24. ledna 2007, 14:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (36)  

Únavový syndrom je diagnóza, kterou jsem si už před mnoha lety sám určil. Tak nějak vnitřně. A hned jsem tu myšlenku zasunul do hloubi své spletité mysli a přetloukl jí jinou: Jsi línej, málo spíš, hodně žereš, málo se hejbeš. A stárneš. Jenže být unavený deset let v kuse, to je moc i na mysl se zasunutou myšlenkou. Nastalo vysunutí. A hledání řešení.

I zašel jsem za svou praktickou lékařkou a požádal jí o doporučení na imunologické vyšetření. Nemusím snad ani popisovat, jak jsem se cítil, když jsem ze sebe soukal odpověď na její otázku: "Proč?" Cítil jsem se jako blbec. Jako někdo, kdo je línej, málo spí, hodně žere a málo se hejbe. A stárne. Ale doporučení jsem získal a jako monstranci jsem si ho odnášel.

Minulý týden jsem byl na odběrech. Imunologické centrum Imumed je moderní pracoviště, kde nevíte, jestli jste u doktora nebo v bance. Odebrali mi kus mě do několika ampulek a teď jsem až do konce ledna v očekávání. A modlím se, aby něco našli. Děsím se totiž okamžiku, kdy mi doktorka řekne: "Jsi línej, málo spíš, hodně žereš a málo se hejbeš!"

Aktualizace: Takže jak jsem předpokládal. Všechny hodnoty v normě, připadal jsem si jako debil. Dostal jsem nějaký preparát na posílení imunity. Takže musím zřejmě začít víc spát, míň žrát a hodně se hejbat. Sakra.
Přidat na linkovací servery

Sněhová kalamita

Tokugawa | 24. ledna 2007, 7:53 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Tak vám nevím. Sotva skončil podzim, začalo jaro. A teď najednou tohle. Morana (Slovanští bohové) si vzpomněla, že by se měla mezi smrtelníky aspoň na čas ukázat, a tak se ukázala. Patřil jsem samozřejmě mezi skeptiky, kteří se nad informací, že bude mocně sněžit, jen blahosklonně ušklíbali. A ono sněží. Mocně. Tři centimetry sněhu. A u Muzea čtyři! Ale že by mezi skeptiky patřili i silničáři?

Že nebylo shrnuto nebo posypáno mezi domy na naší vsi, to bych pochopil. I to, že nebyla stažená silnice druhé třídy. Na silnici první třídy už jsem ale znejistěl. Ale že dálnice D8 vypadala jako trasa běžeckého závodu Jizerská padesátka, to už mě opravdu namíchlo. A to nemluvím o Prosecké radiále a ulicích Prahy Vinohrad. Ale co, vždyť ono to nakonec stejně roztaje samo, že jo.
Přidat na linkovací servery

Pád World Trade Center

Tokugawa | 23. ledna 2007, 8:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Objevil jsem dnes další zajímavý web na téma World Trade Center (WTC) – Hľadanie pravdy o 11. Septembri 2001. Myslím, že se každý z nás setkal se spoustou konspiračních teorií, jejichž ústředním motivem bylo Světové obchodní centrum. WTC a Židé. WTC a Boží tvář v dýmu. WTC a vláda USA. Web 9/11 žádnou podobnou konspirační teorii nepředkládá. Seznamuje nás s fakty, která jsou lépe či hůře ověřitelná a upozorňuje na nesrovnalosti prezentované ve světových mediích a v oficiálních zprávách. Nemusíte hned měnit svůj názor, ale měli byste si Hledání pravdy o 11. září 2001 rozhodně přečíst a zamyslet se.

Poslaním tejto stránky je oboznámiť vás s informáciami, ktoré vám odmietajú predložiť médiá. Dávame otázky a hľadáme odpovede [...] o udalostiach z 11. sept. 2001. 9/11

Přidat na linkovací servery

Globální oteplování

Tokugawa | 22. ledna 2007, 7:20 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (16)  

Když jsem si přečetl článek Bjorna Lomborga, profesora statistiky v Kodani: Jak zchladit Ala Gorea, věrozvěsta oteplování, poněkud mě to nadzvedlo ze židle. Cítím se být natolik přítelem matky Země, že se mě všechny otázky ohledně její další existence citlivě dotýkají. Snažím se nepřispívat k její devastaci jak je to jen možné a jsem jeden z mnoha.

Bjorn Lomborg je také jeden z mnoha. Je statistik. Počtář. V článku převádí veškerá globálně-ekologická fakta (ať už více či méně podložená) na čísla. Chovejme se ekologicky, ovšem počítejme s tím, že díky tomu:

[...] bude v roce 2100 průměrný obyvatel zeměkoule o 30 procent chudší, což sníží jeho schopnost potýkat se s mnoha problémy, jimž budeme čelit bez ohledu na klimatické změny. [...] Stojí svět [...] za takové oběti? [...] mohli bychom si na základě pochybných tvrzení nakonec zvolit budoucnost, která by nás podle odhadu OSN mohla v průběhu tohoto století přijít na 553 bilionů dolarů.

Mám pro pana Bjorna Lomborga vzkaz: Udav se těmi dolary, hlavo skopová. Nic jiného ti totiž nezbyde, až nebudeš mít čím se nakrmit a čím zhasit žízeň a až nebudeš mít, kde hlavu složit.
Přidat na linkovací servery

Slavíci z Madridu

Tokugawa | 22. ledna 2007, 7:02 | Videocast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Silvestr 2006. Okamžik, kdy je celý svět z neznámého důvodu do půlnoci vzhůru, následně si poťuká miliardami sklenek, podívá se na rachejtle a jde spát. Vlasatý muž na videu je Kukri J. Mrkvička Etalon Sepšták Lapač dětí. Holohlavý muž jsem já. Nálada povznesená, podroušená. Przníme píseň Slavíci z Madridu, kterou nedokážeme několik desítek minut ukončit.

Přidat na linkovací servery

Dovolte, abych se představil

Tokugawa | 21. ledna 2007, 16:53 | Videocast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Ano, to jsem já. Bohužel nedisponuji digitální kamerou, pouze kompaktním fotoaparátem nevalné kvality, zato valného stáří. Takže, prosím, omluvte sníženou kvalitu obrazu. Děkuji.

Přidat na linkovací servery

Videocast

Tokugawa | 21. ledna 2007, 8:32 | Videocast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Rok 2007 bude mít co nevidět první dvanáctinu za sebou a já nevím, jak bych přitáhl pozornost a tudíž i nové návštěvníky. Tak si tak přemýšlím a najednou – nápad. Zkus video. Videoblogů je jako šafránu, pták jsi taky ohromnej, třeba to zabere. A tak vzniká rubrika Videocast. Ať si rozšíříte obzory a pochopíte, kdo vlastně jsem.
Přidat na linkovací servery

Vlastní tvorba - Stromečku kde jsi

Tokugawa | 20. ledna 2007, 9:43 | Podcast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

A máme tu další podcast. Andulka ráda zpívá a když už všechno přezpívá, začne produkovat vlastní tvorbu. Složí bravurně text i melodii a neváhá toto dílo prezentovat kdekoliv. Smutné je, že pokud Andulčinu zbrusu novou písničku nezaznamenám, během půl hodiny navždy zmizí v zákrutech dětské mysli. Píseň Stromečku malý je inspirována Vánoci a naším nejkrásnějším stromkem (který stále ještě stojí a vypadá tak nádherně, že jsme rozhodli jeho smutný konec opět o týden posunout).

Stromečku kde jsi,
protože jsi ztratil svojí maminku stromečkovou,
měla šatičky hezký, protože byla princezna
ho hó, to byla!

Přidat na linkovací servery

Saddám Husajn a jeho vliv na AdSense

Tokugawa | 19. ledna 2007, 14:44 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Přesto, že pohrdám planými diskusemi o tom, zda AdSense ano či ne, mám zde tuto reklamu implementovanou. Nahradil jsem jí AdFox, který za rok vydělal tolik, jako AdSense za týden. Občas jsem se podíval, jak mi pozvolna, ale stabilně naskakují centy a najednou... pozvolna, ale stabilně naskakují dolary! Samo sebou jsem několik vteřin přemýšlel, čím to asi je, ale vzápětí jsem na to zapomněl. A teď, když naskakují pozvolna, ale stabilně opět centy, jsem na to přišel. Mohl za to kraťoučký článek Video z popravy Saddama Husajna, kterým jsem navíc informoval své okolí, jak jsem tím videem zhnusen. Nicméně blog zaznamenal raketový nárůst čtenářů a tím i dolarů. Saddám Husajn už je nějaký ten pátek na pravdě Alláhově, a článek čte místo 1000 lidí denně jen 35. A s dolary je útrum!
Přidat na linkovací servery

Kterak nám vítr málem odnesl dítě

Tokugawa | 19. ledna 2007, 8:47 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Včera jsme si koupili konferenční stolek a čtyři židle do kuchyně. No a jak jinak: Urob si sám. I stalo se, že jsem z auta v tom největším vichru vyndaval ploché krabice, dokonale fungující jako plachta. Nechápu, že mě nenapadlo vystrčit je za jízdy, mohl jsem ušetřit spoustu paliva. No a jak tak držím krabice a křižuji napříč větrem, úplně jsem zapomněl na Andulku, které se chopil vítr, o pár desítek centimetrů ji poponesl a fláknul s ní o zem. To nebohé dítě bylo tak překvapené, že ani neplakalo. Dál pevně svíralo svého plyšového netopýra a volalo o pomoc.

Přidat na linkovací servery

Snížení daní

Tokugawa | 18. ledna 2007, 11:37 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (14)  

Přečetl jsem si Programové prohlášení vlády, která v pátek předstoupí před poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru. A jsem jím vcelku potěšen. Jednak proto, že jsem živnostník a tudíž na mne číhají všeliké nástrahy, například registrační pokladna, jednak proto, že se všeobecně očekává snížení daní, snížení základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění a až trojnásobný nárůst možnosti odpočtu. To všechno zní rozumně. Také pevně věřím, že se zásadně zjednodušší daňové přiznání přesně tak, jak nám předložil Filip Renč v předvolebním klipu ODS z finančního úřadu.

Má to ovšem dva háčky. Jsou jimi pánové Pohanka a Melčák a jejich účast / neúčast při hlasování o důvěře. A pokud vláda důvěru sněmovny získá, pak by mě opravdu zajímalo, jak jinak bude svůj program prosazovat, než opět s pány Pohankou a Melčákem. Na jedné straně dva poslanci, kteří jsou stejně nestabilní, jako kritické množství čistého plutonia ²³⁹Pu. A na straně druhé vláda, která chce čtyři roky reformovat ve sněmovně s poměrem hlasů 100 ku 100. Opravdu si stále ještě někdo myslí, že existuje jiné řešení, než předčasné volby?
Přidat na linkovací servery

Umřel mi další kamarád

Tokugawa | 18. ledna 2007, 6:25 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vzpomínám si, jak si Olda během rozhovoru neustále posunoval krčením nosu brýle. Jak mě přemluvil, abych s ním vedl Vlčata a já to pak dva roky vydržel. Vzpomínám na jeho vtipy, kterým se nikdo nesmál, ale on je uměl tak podat, až byl roztomilý. Vzpomínám na jeho dobromyslnou povahu a duši věčného dítěte. Vzpomínám, jak jsem se na podzim dozvěděl, že umírá a nebyl jsem od té doby schopný se za ním přijet podívat. Možná jsem se tomu vyhýbal podvědomě, kdo ví. Jisté je, že jsem promeškal poslední možnost se s ním rozloučit. Bude mě to navždycky mrzet.
Přidat na linkovací servery

Chvilka poezie - Děťátko malé

Tokugawa | 17. ledna 2007, 14:53 | Podcast | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Škoda, že dnes není neděle, tento kratičký spot, kterým Vám poskytnu jednu mp3 bez nároku na honorář, bych pojmenoval Nedělní chvilka poezie. Poslechněte si, jak Andulka procítěně recituje! Drama má prostě v krvi, u nás doma se odehrává každou chvíli nějaké, například Jak nám praskla voda. Andulka nenápadně přehlédne situaci, uloží ji do paměti a při vhodné příležitosti použije. Zde se jedná o zlidovělou říkanku Děťátko malé / jak jsi ospalé / kravičky jsem podojila / kravičky jsem uvařila / a ty ještě spíš! Všimněte si, prosím, že Andulka uvařila kravičky nikoliv kašičku.

Přidat na linkovací servery

Rostliny v akvariu

Tokugawa | 17. ledna 2007, 10:24 | Akvarium | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Je to už nějaký pátek, co jsem Vás informoval o svém akvariu: Jak to všechno začalo, Jak jsme se rozhodovali, Jak jsem kupoval akvarium, Jak jsem modeloval pozadí, Chcíplá ryba a Znovuzaložení akvaria. Čas plyne a mé zkušenosti akvaristy pozvolna narůstají. Pozná se to tím, že přestaly hnít rostliny. Ba co dím, ony se množí a o víkendu je budu poprvé za rok a čtvrt prostříhávat.

Doufám, že někomu budou zde popsané rady k užitku. Jsou to drobnosti, ale pomohou k nastavení vhodných podmínek k životu ve vaší nádrži. Takže předně všeho otázky proč a jak.

Nedostatečné osvětlení akvária. Mám stolitrovou nádrž 80x30x40 cm (šířka x hloubka x výška). Bohužel se na rozměr 80x30 vyrábí osvětlovací kryt pro pouze jednu zářivku o výkonu 18 – 20 W, což je zhruba o dvě třetiny méně, než je potřeba. Pravda, našel jsem firmu, která vyrábí víka na zakázku a měla v nabídce dvouzářivkový kryt. Jenže za čtyři a půl tisíce. No nejsem magor. Takže náhradní řešení. Existuje. Renomovaná akvaristická firma Juwel vyrábí tzv. Reflektor zvyšující světelný výkon zářivek. Je to vlastně nástavec z nerez plechu, který odráží zářivkové světlo a de facto ho násobí. Juwel sám říká, že se získá navíc 30% svítivosti zářivky.

Hnojení. Časem jsem došel k jedinému možnému způsobu hnojení rostlin v akvariu. Je jím PMDD – Rosíkovo akvarium. Celý název PMDD je Kapkové hnojivo chudého muže. Proč? Do akvária se dávkuje po kapkách a skoro nic nestojí. Je to naprosto zázračná věc. Doporučuji vyzkoušet každému, kdo má v akvariu problémy s rostlinami. Používám už půl roku a dokud jsem nenasadil další podpůrné prostředky pro růst rostlin, alespoň jsem s pomocí PMDD zastavil jejich úhyn.

Sycení CO₂. Poslední pomocník v boji za lepší zítřky rostlin v akvariu je CO₂, které rostliny potřebují k dýchání a tedy pro zdravý růst. Prosté kvašení produkuje spoustu tohoto plynu a je jen otázka, jak plyn zachytit a dostat do akvaria. Na internetu naleznete spoustu odkazů na toto téma, takže zde se tím nebudu zabývat, pouze sepíšu svou zkušenost. Chtěl jsem si systém pro CO₂ vyrobit sám, ale nakonec jsem to vzdal, protože jsem nebyl schopen zajistit plynotěsnost lahve. Takže jsem ji zakoupil za naprosto nehorázný peníz od firmy Rataj ČR – Biokvas CO2 200. Drahé, ale plynotěsné. CO₂ bublám do akvária měsíc a výsledky? Výborné.

Netuším, který z uvedených faktorů nastartoval růst rostlin, domnívám se ale, že jsou to všechny tři společně, tedy Reflektor zvyšující světelný výkon zářivek, hnojivo PMDD a CO₂. Akvárium je hustě osázené, rostliny rostou a ryby nehynou. Řasa neroste, voda se nekalí a já si přeji být v příštím životě rybou. Je to tak uklidňující, jak se ta žoužel jen tak vznáší ve vodě...
Přidat na linkovací servery

Dětský pokoj

Tokugawa | 16. ledna 2007, 15:32 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Na dnešek jsem si vzal dovolenou, protože čas se navršil. Nejlevnější nábytek nám přivezl prkýnka. Spoustu prkýnek. A tak jsem vybavil Andulku kladivem a sebe trpělivostí a rozřízl první karton. Návod k sestavení mě nezklamal – byl stejný jako vždy, takže po zkušenostech se stavbou skříně do předsíně a do ložnice, postele, nočních stolků a obýváku jsem už věděl kam a pro co sáhnout, aby nábytek do dětského pokoje stál v nejkratším možném čase a bez úrazu.

Andulka byla ponejprv smutná, protože si pod větou Dostaneš pokojíček představila pokojík pro panenky. A když jsem měl smontovanou první šatní skříň, podivila se, že takhle velké panenky nemá. Naštěstí si to nechala vysvětlit a právě teď stěhuje všechny svoje věci z jedné skříně do druhé a zase zpět. Její práce s kladivem byla excelentní. Andulka zatloukla všechny kolíky do správných děr. To znamená, že s největší pravděpodobností není moje ;o)
Přidat na linkovací servery

Kolotoč kolem AdSense

Tokugawa | 15. ledna 2007, 9:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Musím se smát. Kolotoč, který se roztáčí kolem AdSense, mi přijde více než směšný. Prdelózní. Všechny ty články pro a proti, Lukáš Havrlant (Nebojte se klikat na reklamu) a Martin Malý (O dobročinnosti skrze AdSense) a mnoho a mnoho dalších... Směšné. Vzpomínám si na úplně stejnou neplodnou diskusi v roce 2003, jejímž ústředním tématem byl Blog. V roce 2006 zase Web 2.0. Jsou to jenom plané žvásty.
Přidat na linkovací servery

Jak nám praskla voda

Tokugawa | 15. ledna 2007, 9:05 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Název článku napovídá, že by mohlo jít o další povídání z rubriky Akce Pupajz. Ale nenechte se mýlit a podívejte se na ilustrační obrázek. Už je vám jasné, co se stalo tuto krásnou slunečnou neděli u Tokugawů doma? Ano, taková drobná havárie vody, nic strašného, jen asi jeden hektolitr vody na podlaze, rozmočená rozpadající se zeď a bobtnající lamino kuchyňské linky. Ale vezmu to popořadě.

Přidat na linkovací servery

Stream TV - pozvánky do systému

Tokugawa | 12. ledna 2007, 14:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Dnes vyšel na Lupě obsáhlý PR článek Stream TV a nové vize internetové televize. Co jsem na serveru Marigold.cz zachytil první náznaky čehosi připravovaného, začal jsem nahlížet do diskusí a zajímat se. Díky letmé známosti jsem mohl použít i soukromý kanál, viz článek Dárek, ale odolal jsem. Nicméně mile mě překvapilo, když mi právě tímto kanálem přišla informace o spuštění betaverze serveru Stream.cz. Následně mi přišla pozvánka k registraci do systému, což mě překvapilo podruhé a já nyní touto formou Marigoldovi ještě jednou děkuji. A nelenil jsem a zaregistroval se.

Co naplat, cílovou skupinou dozajista nejsem, nicméně svůj obsah jsem si na Stream.cz už našel. Je jím animovaný film. Kupříkladu úžasně vypointované video Co pohádky zatajily od Radka Pluhaře. Ze Zlínské filmové školy je na Stream.cz filmů víc, doporučuji je všechny.

Ale vraťme se k článku Stream TV a nové vize internetové televize na Lupě. Je to první ucelená informace o serveru Stream.cz, o nákladech, cílové skupině, rozvoji, vlastnících, byznys plánu... Pokud se o Stream.cz zajímáte, článek na Lupě doporučuji. A Stream.cz samozřejmě ještě víc.

Mimochodem, pokud by někdo měl zájem, mám ještě 2 pozvánky do systému.

Přidat na linkovací servery

Donaha!

Tokugawa | 12. ledna 2007, 9:57 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Leden bude zde na blogu měsícem divadla. Včera jsem psal o spolku Teátr Víti Marčíka, dnes vás pro změnu rád seznámím s představením Donaha!, které hraje Divadlo Na Vinohradech. K lístkům jsem jsme se s Gaiou dostali náhodou, přes Klub mladého diváka. Znáte mě – hned mě zachvátila skepse o kvalitě představení. Mému nadšení nepřispěl ani poslední zážitek z Vinohradského, kdy jsme odešli z představení Valdštejn o přestávce, přičemž jsem valnou část prvního dějství prospal. Od té doby jsem Vinohradské zavrhl.

Ovšem všechno bylo jinak. Jistě někteří z vás znají komedii Do naha! (The Full Monty) z roku 1997 v koprodukci GB/USA, která se stala evropským filmem roku. Ano, muzikál Donaha! z Vinohradského je totéž. Jenže film se s muzikálem nedá vůbec srovnat. Chvilku vás nechám tápat... Ti, kteří tipovali, že divadlo je lepší, vyhráli!

V hlavní roli exceluje Filip Blažek. Ten Filip Blažek, kterého jsem si už dávno oblíbil jako Cyrana de Bergerac. S ním v duetu soupeří Michal Novotný. Samozřejmě oceňuji i starší kategorie herců, kteří nakonec na jevišti uskutečnili úplný striptýz, Ladislava Freje a Pavla Rímského. Představení je svěží, vtipné a uvolňující, dokáže člověka přesvědčit o tom, že není důležité být v něčem dokonalý, nýbrž uskutečňovat myšlenky s přesvědčením. Ač jsem šel do divadla s nechutí, odcházel jsem odpočinutý a pobavený. Na Vinohradech jdou do naha!.

Přidat na linkovací servery

Divadlo, jaké se hned tak nevidí

Tokugawa | 11. ledna 2007, 12:42 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Jsem takové zvláštní povahy. Moje letora je, řekněme, lehce manio-depresivní. Nejsem netečný. Buď mě něco absolutně nadchne, nebo totálně zhnusí. Dnes bych rád promluvil k milcům prken, která znamenají svět. Ne, ještě lépe: k těm, kteří mají rádi původní divadlo, kočovné komedianty. Jedno takové znám. Teátr Víti Marčíka.

Krátce před Vánoci jsem šel s Andulkou do dětského divadýlka Jiskra – Divadlo Karla Hackera v Praze Kobylisých. Setkání před Betlémem se ovšem od samého začátku produkci Jiskry značně vymykalo. Seděl jsem mezi tříletými dětmi naprosto okouzlen a pohlcen dějem, naprostou přirozeností, radostí ze hry, přál jsem si, aby představení nikdy neskončilo. Přál jsem si, aby ke mně sestoupil anděl z pódia a řekl mi: "Pojď, synu člověka, chceš-li. Kočuj s námi a hraj divadlo!" A já bych šel. Na mou duši, že bych šel.

Přemýšlel jsem, zda to představení bylo myšleno pro tříleté caparty nebo pro dospělé. Okouzleni jsme totiž byli všichni. Kdybych měl čas a nemusel péct cukroví, kupovat vánoční stromeček a vařit rybí polévku, šel bych se na Setkání před Betlémem podívat znovu a znovu. Byl to nejhezčí kulturní zážitek roku 2006. A to je co říct, poněvadž obvykle toto prohlašuji o asi deseti představeních z festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov. Pokud k vám Víťa Marčík a jeho Teátr zavítá, rozhodně si ho nenechte ujít. A dejte mi vědět, půjdu taky.

Přidat na linkovací servery

Archiv blogu

Tokugawa | 10. ledna 2007, 13:04 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Jak tak koukám, začal jsem s tímhle plátkem 20. června 2003. Tři a půl roku, to snad ani není možné! Rozhodl jsem se, že všechny staré články (krom těch, co jsou NAPROSTO mimo) přenesu na Bloguje.cz, ať je všechno pohromadě a ať trochu uvolním prostor na své doméně. Takže mějte, prosím, trpělivost, začnou vám v RSS čtečce vyskakovat věci staré víc jak půl pětiletky. Děkuji za pozornost :o)

Přidat na linkovací servery

Angličtina podle Headway

Tokugawa | 10. ledna 2007, 11:05 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Nevím, kde se ve mně vzalo to odhodlání, ale přihlásil jsem se na angličtinu. Ne poprvé, to vůbec. Ani podruhé. Ani potřetí a... nemá cenu pokračovat. Jsem věčný začátečník. Pokaždé zvládnu deset, možná patrnáct lekcí a nazdar. Je mi skoro 35 let a poprvé jsem vzal angličtinu do ruky ve druhé třídě. Před 28 lety. A umím pořád prd. Tedy prd... Vypěstoval jsem si tím neustálým opakováním a zapomínáním zvláštní schopnost. Nemám problém s výslovností. Nemám problém s jakž takž pochopením psaného textu. Nemám problém se slovíčky. Ale porozumění mluveného slova, složení věty, které v textu rozumím, vlastními silami a gramatika – to je moje smrt.

V zaměstnání vypsali nové kurzy. Test na rozřazení byl tak těžký, že jsem těžší v životě nepsal. Sto otázek. Moje skóre bylo 41. Zdá se vám to dobré? Po asi osmi letech, kdy jsem se anglicky neučil a ani zbla nepromluvil? Jo, je to dobré. Jenže. V testu se nedoplňovalo, nýbrž vybíralo z možností. A nebo B nebo C. A psaný text mi potíže nečiní a představivost mám také slušnou. No a něco jsem věděl. Takže jsem se dostal na úroveň Pre-Intermediate.

První hodinu už mám za sebou. Lektorka si nás všechny tak nějak prozkoušela a na závěr sklapla žlutou Headway Pre-Intermediate. A doporučila nám fialovou Elementary s tím, že začneme od poloviny a proletíme ji rychle. Budiž, nebe mi bylo milostivo. Vypláznul jsem na za Headway Elementary na Kosmas.cz přes šest stovek a zjistil, že z tohohle "komixu" se nikdy nebudu schopen nic naučit. A na konci kurzu mě čeká zkouška a když v ní neuspěju, tak si celý kurz angličtiny hradím sám. Jak by řekl můj táta: No maj se hezky, milostivá!

Přidat na linkovací servery

Co na srdci, to na jazyku II

Tokugawa | 10. ledna 2007, 8:59 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Od posledního zápisu Andulčiných průpovídek Co na srdci, to na jazyku uteklo už něco vody, takže mám další ukázky. Doufám, že vás pobaví stejně dobře, jako pobavily mě, i když psaná forma je ochuzena o atmosféru a specifický způsob přednesu. Takže začínáme:

"Co z tebe, Andulko, bude až vyrosteš?"
"Kluk!"

Táta: "Já mám hlad."
Máma: "Já taky."
Andulka: "Já taky."
Táta v žertu: "Ty ne, Andulko, tys už jedla včera."
Andulka plačky: "Ale já mám opravdu hlad, jako vy!"

"Já bych si dala něco malinkýho. Třeba jogurt."
"Jogurt, Andulko, nemáme."
"Ale já ho opravdu chci."
"Nemůžu ti ho dát, když ho nemáme."
"Ale do lednice se snad kouknout můžeš!"

Děda odjíždí do práce.
Máma: "Jeď opatrně a přijeď brzy."
Andulka: "A neboj se sovy!"

"Co budu dneska papat?"
"Polívku, Andulko."
"Hm. A ty?"
"Zbytek kuřete."
"Aha. No jo, já maso nemám ráda, znáš mě, viď."

Táta: "Andulko, ukliď si v pokojíku."
Andulka: "No na to zapomeň!"

Přidat na linkovací servery

Smutný osud vánočních stromků

Tokugawa | 9. ledna 2007, 7:11 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Už je to tu zas. Měsíc vyhozených vánočních stromečků. Pro mne a pro mou rodinu je stromek nejsilnějším symbolem Vánoc. Těšíme se, až si půjdeme vybrat právě ten náš a až budeme nasávat vůni všech stromků v ohradě.
"Tatínku, já něco cejtim!"
"Tak voní Vánoce, Andulko."

Pak opřeme stromek na balkoně a čekáme, až ho Ježíšek ozdobí. Obvykle si Ježíšek dává na čas a stromek se skví v celé kráse až 24. prosince ráno. Abychom si ten okamžik vychutnali, spí tu noc Andulka s námi v posteli. Peřina se zavrtí a Andulka se protáhne jako kočka. Proloupne oči a vylézá z postele. Chytíme se s Gaiou za ruku a čekáme, co bude následovat.
Andulka vejde do obýváku a podrbe Huga: "Ty muj kluku, jak ses vyspal, no jak ses vyspal, lumpíku!" Pak se obrátí, neboť chce zamířit do svého pokojíku a stane tváří v tvář té nádheře. Nejprve ustrne. Pak zatleská. Pak si založí ruce za zády jako nějaký profesor. A pak spustí: "Byl tady! Ježíšek! Ozdobil strom! Ten je krááásnej, honem! Dobrý ráno, už je ráno! Vstávejte! Táto, mámo, honem!"
Nevíme s Gaiou, jestli se máme smát, nebo brečet.

Po Štědré večeři se strom opět promění, oděje se do světla k oslavě Boží. Andulka se tetelí štěstím, i stromek se tetelí, jeho záře a vůně nás stmeluje. A stromek se rozsvěcí den za dnem a my se na něj neustále díváme s obdivem.

A pak jednou, uprostřed ulice, leží na dlažbě opadaný stromek, v zelené kaluži své jehličnaté krve. Na větvích cáry konfet, občas zapomenutá ozdoba. U popelnic naproti spleť větví, smrk, borovice, jedle. V domě po chodbách cestičky z jehličí. Utíkám pak o to rychleji domů k našemu stromku, který svítí a svítí... Ale i jeho čas se blíží. Tohle období nemám rád a je jedno z nejsmutnějších v roce.

Přidat na linkovací servery

Japonky trpí trvalým orgasmem!

Tokugawa | 5. ledna 2007, 13:19 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Neuvěřitelné, co všechno se můžete o mých oblíbených japoncích dočíst: Japonky trpí trvalým orgasmem! I v japonské společnosti, kde jsou témata kolem sexu ještě značně tabuizovaná, zjišťují některé ženy, že trpí takzvaným syndromem trvalého sexuálního vzrušení.
Zdroj: Aktuálně.cz

Musel jsem se s vámi o tak zásadní zprávu podělit. Jen nevím co nastane, až si to přečte Gaia!

Přidat na linkovací servery

Zimní pneumatiky

Tokugawa | 5. ledna 2007, 12:47 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (19)  

Zdá se mi to jako nemístný žert od Toho nahoře. Celý život jezdím na letních gumách, ať jedu kam jedu. Vzpomínám ne cestu na Jizerku, nejvýš položenou obec v Jizerských horách, kdy naše Lada 1600 klouzala ve vyfrézovaném koridoru sem a tam a jízda byla možná jen díky stokilové ocelové desce v kufru. Tehdy nad námi On nejspíš držel ochrannou ruku. Na Jizerku jsme dojeli, smykem zaparkovali a vylezli do vichřice, která byla tak mocná, že jsme místo rozvázání museli lyže ze střechy odříznout. K chalupě jsme šli po paměti. Když jsme se propadli moc, byli jsme mimo silnici.

Nebo vloni, když jsem vyměnil stařičkou Ladu za zánovní Renault Thalia a jel v zimě dvakrát do Jablonce nad Nisou. Rodný Středočeský kraj mě mátl, bylo téměř předjaří a sucho, ale už za Turnovem jsem se objevil sníh. Nejprve poprašek, o něco dál už pěkná peřina. Začal jsem se bát, co mě čeká za další zatáčkou. Zbytečně. Mohl jsem si strach schovat až do Jablonce. Ulice, do které jsem jel, je ta nejpříkřejší a nejnepřístupnější, jakou si vůbec můžete představit. Ale já se nedal a letní pneumatiky mě vyvezly až na samý vrchol. Možná bych mohl říct, že jsem vyjel bobovou dráhu.

Teď už zimní pneumatiky mám. A už je třetí měsíc sjíždím na naprosto suchých a vyhřátých vozovkách. No chápete to? Ten nahoře má zvrácený smysl pro humor :o)

Přidat na linkovací servery

Canon EOS 400D + Canon EF 17-40 f4 L USM

Tokugawa | 4. ledna 2007, 15:11 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Víte, všechno kolem mne teď vypadá jako za hustou clonou mlhy. Nebo jako za mačkaným sklem dveří do předsíně. Nebo za oknem pomalovyným ledovými květy. Jsem totiž v očekávání.

Před několika lety jsem přišel o svého mazlíka, Canon EOS 500N. Zoxidoval, mrcha jeden. A rovnou zoxidoval neopravitelně. Od těch dob jsem prakticky bez foťáku, což mi už drahnou dobu způsobuje silné frustrace, které malý kompakt, zakoupený kvůli záznamu růstu naší Andulky Bambulky není schopen potlačit.

Ale čas se pomalu naplnil a hlava na mém ošoupaném stativu Manfrotto se už těší, až se zašroubuje do pořádné zrcadlovky. Těší se, až stříbrným stativovým šroubem oplodní nový Canon EOS 400D. A ne ledasjaký, nýbrž osazený objektivem Canon EF 17-40 f4 L USM. Šmankote, a navrch snad i grip a brašnu National Geographic Earth Explorer NG2343 Small Bag! Tak strašně se těším, že se vám prostě musím pochlubit.

Vlastně bych si tu milou výbavičku mohl pořídit už teď, ale tak nějak masochisticky to pořád oddaluji. To těšení se je snad ještě hezčí, než okamžik obdržení. Zase na druhou stranu... úplně cítím tu radost, až zase začnu FOTIT!

Přidat na linkovací servery

Video z popravy Saddama Husajna

Tokugawa | 2. ledna 2007, 12:22 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (24)  

Ani nevím, jak jsem se k tomu videu dostal. Přede mnou malinkej čtvereček s obrazem nevalné kvality, odstíny zelené a černé, jak v nějaké sci-fi hře. Saddám Husajn by se lépe vyjímal v pastelech okrové a bílé. Nevím ani proč jsem stiskl tlačítko Play. Tak nějak samovolně.

Jsme tichá kancelář. Proto mám stažený zvuk na naprosté minimum. Viděl jsem, jak bývalý diktátor Saddám Husajn přistupuje k propadlišti dějin. Viděl jsem, jak otvírá naprázdno ústa – pravděpodobně zpíval nebo promlouval k divákům. Viděl jsem, jak mu nasazují provaz kolem krku...

A víc jsem neviděl. Nechtěl jsem totiž. Kliknul jsem na Stop a spěchal to sem ze sebe vyzvracet. To, čeho jsem byl doposud svědkem, mi bohatě stačilo. Předzvěst smrti musí mít zeleno černé barvy. Nejsem žádný pseudohumanista, o to víc mě moje reakce zarazila a překvapila. A víte co? Je to první skutek v letošním roce, kterým jsem si udělal radost.
Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.