Tokugawa

Jak psychicky zdeptat sousedy psem

Tokugawa | 25. dubna 2007, 9:20 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Problém s vznikajícími antipatiemi mezi naším psem a sousedy jsem již naznačil v článku Sousedi nás musí nenávidět. Bohužel má příběh pokračování. Ale začnu pěkně popořádku.

Hugo je vůl. Tedy náš pes Hugo. Jezevčík. Nehledejte v tomto tvrzení logiku, pravdy jako vůl je jezevčík nebo pes je vůl v tomto případě neplatí. Chyba se stala už na samém počátku, a sice že jsme podlehli kráse hrubosrsté verze jezevčí rasy. Všechny vás, kteří žijete v bytě a chcete si toto zvíře pořídit, všechny vás důrazně varuji. Je to pes lesní, polní, potoční a rybniční. Ne pohovkový nebo gaučový. Navíc je vytrvalý, což se může projevit například celodenním vytím nebo štěkotem. Následně pak špatnými sousedskými vztahy.

Huga se nám podařilo ztišit hudbou. Každé ráno, když odcházíme do práce, pouštíme mu rádio. Český rozhlas Sever. Nic jiného totiž doma nechytíme. Tímto chci Českému rozhlasu poděkovat, Hugovi se jejich hudba, rozhovory a zpravodajství líbí, poslouchá je rád. A neštěká a nevyje. Jen si, jak říká sousedka, sem tam trošku zapláče. To asi hrají Elvise, znáte to: Love me tender...

Včera si tak přicházím domů a užívám si jaro, když mě vyruší nějaké podezřelé zvuky. Sakra, jestli takhle vyvádí taky náš Hugo, tak to je mi sousedů opravdu líto. A když jsem došel k našim dveřím a uviděl za futrem zastrčenou obálku, pochopil jsem, že to, co jsem venku slyšel, byl náš Hugo. Obálku jsem vytáhl, odemkl dveře a... nic. Žádné vítání, Hugo nikde.
"Hugo?" volám a otvírám obálku.

Dopis nebyl právě příjemný, sousedka nám sděluje, že Hugo dnes od 6:00 ráno nepřetržitě štěká a vyje a jestli by s tím opravdu nešlo něco udělat. Nevím, co měla na mysli, napadlo mě jediné řešení, a sice Huga zabít.
"No tak Hugo, vylez, nebo si pro tebe sáhnu a to bude ještě horší!" Jenže Hugo nic. Hrobové ticho, pes v bytě není. Znám ten pocit, kdy v bytě něco chybí, jednou jsem přišel do elegantně vykradené místnosti, kde mi pořád něco neštymovalo a trvalo asi půl hodiny, než jsem pochopil, že jsme vykradení. Teď to bylo stejné. Jenže kdo by kradl psa? A zrovna takovýho... jezevčíka?

Prolezl jsem každý kout, každou Hugovu schovávačku, ale Hugo nikde. Až jsem otevřel dveře do Andulčina pokojíku. Tedy otevřel... Dveře otevřít nešly. A v ten moment jsem pochopil. Gaia ráno, když jsme odcházeli, omylem zavřela Huga u Andulky. Hugo se chtěl dostat ven, a tak štěkal a vyl a hrabal. Andulka má zničený koberec, kobercové lišty jsou odtrhané ze zdi. Ještě že ten vůl nerozkousal dveře. Ani jsem mu nemohl vynadat.

Následný rozhovor se sousedkou dopadl nad očekávání dobře. Dokonce použila slovní spojení chudáček malej, čímž mě naprosto šokovala a vyvedla z konceptu, neboť chudáček malej byla spíš ona a její miminko. Dveře k Andulce jsem zase zavřel a nechal je tak. Chvíli jsem si hrál na to, že se nic nestalo. Ale dneska mě čeká rébus, jak uříznout kus koberce tak, aby to vypadalo, že se nic nestalo.
Přidat na linkovací servery

Osvětlení akvaria

Tokugawa | 24. dubna 2007, 7:18 | Akvarium | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

O víkendu jsem se plácl přes kapsu a rozšířil osvětlení svého akvária. Už rok a půl je totiž akvarium nedostatečně osvětleno, neboť výrobce osvětlovacího krytu usoudil, že na půdorys 80 x 30 cm stačí při hloubce nádrže 40 cm jen jedna 20W zářivka. Což samozřejmě nestačí. Dokoupil jsem tedy další 20W trubici Flora-Glo podporující růst rostlin a půl večera jsem strávil přemýšlením, kam ji do malého víka přidělat. Až jsem to nakonec vymyslel a přidělal. Trochu jsem trnul, abych v akváriu nezpůsobil rybí genocidu elektrickým proudem, ale nestalo se a rybky si užívají dvojnásobnou intenzitu osvětlení. A jak se jim to líbí. Září všemi barvami. Ani jsem netušil, jak černá může black molly opravdu být. Jak může zářit červené oko tetry paraguayské. A což teprve rostliny. Za měsíc se k tématu vrátím a seznámím vás s výsledky. Doufám, že se do té doby akvarium nezmění v džungli.
Přidat na linkovací servery

Poselství virginského vraha

Tokugawa | 23. dubna 2007, 8:13 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Je velice smutné zjistit, že jediné, co dokáže pohnout dnešním světem, je násilí. Na výstavě Czech Press Photo nebo World Press Photo nás k emocím donutí pouze snímky utrpení a bolesti, zájem sdělovacích prostředků se točí kolem šíleného činu neméně šíleného jihokorejského studenta nebo války v přímém přenosu.

Čo Sung-hü na nás hledí z novin, obrazovky, monitoru. Zanechal nám video a na něm své poselství. Poselství plné plytkých slov, poselství o malosti člověka. Tohle poselství, zakončené zmařenými životy, je varující. Čo Sung-hü a jemu podobní totiž vědí, co nás zajímá, co chceme na svých obrazovkách, monitorech a ve svých novinách vidět. Chceme vidět právě je a pohoršeně kroutit nad jejich činy hlavami. Oni to vědí, svým způsobem se stávají celebritami. Díky nám.
Přidat na linkovací servery

Spolužáci.cz

Tokugawa | 19. dubna 2007, 14:55 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Tak se mi zdá, že se přechod webu Spolužáci.cz na novou verzi nějak Seznamu nedaří. Každý druhý klik končí hláškou: Interní chyba systému. Při provádění Vašeho požadavku došlo k této chybě: Některá z komponent systému neběží. Zkusit znovu. Přesně tak si představuji profesionální překlopení jedné z nejnavštěvovanějších sajt v republice.
Přidat na linkovací servery

Strip 013

Tokugawa | 19. dubna 2007, 7:52 | Strip | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Přidat na linkovací servery

Poslední prosba

Tokugawa | 18. dubna 2007, 11:59 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (12)  

Kamarádi moji, přátelé, Gaio, rodino. Kdyby se stalo, že odejdu dřív než vy, velice vás prosím, nenechte mluvit obřadníka. Raději o mně řekněte něco vy, něco, ať se všichni, kteří přijdou, při poslouchání těch slov a při vzpomínání usmívají. Nebo ať jen hraje hudba. Ty naučené univerzální bláboly přednesené zpěvavým hlasem nalomeným naučeným pohnutím, to by mě zabilo podruhé. Děkuji vám za to z celého srdce.
Přidat na linkovací servery

Vratné lahve

Tokugawa | 18. dubna 2007, 9:24 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Vím, že psát o filmu měsíc a půl po premiéře, je blbost, ale já si nějak nemohu pomoci. Na Vratné lahve jsem se těšil, Zdeněk Svěrák je mým oblíbencem odjakživa, Jan Svěrák od filmu Ropáci. Všechna jejich společná díla se mi líbí a včera, když jsem usínal a myslel na Vratné lahve (což dělám jen tehdy, když mě film opravdu zaujme), jsem na to kápnul. Ti dva totiž dokáží dokonale vystihnout obyčejný život obyčejného člověka tak, že vám přijde půvabný a zajímavý, plný radosti a chuti žít. Přesvědčí vás jemně o tom, že obyčejnost neexistuje. Že každý okamžik v životě je neobyčejný. Že člověk je ve své podstatě dobrý a že stojí za to žít i ten váš mizerný život. Ukáží vám ho z jiného úhlu pohledu. A to dneska všichni zatraceně potřebujeme.
Přidat na linkovací servery

EOS 20th Anniversary Cash Back Promotion

Tokugawa | 16. dubna 2007, 13:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Myslím, že informace pod odkazem udělají radost nejednomu milovníku fototechniky Canon. EOS 20th Anniversary Cash Back Promotion.

A abych udělal radost i sám sobě, vložím sem nenápadný zpětný odkaz:
Pixelmanie.cz – Specialista na digitální fotoaparáty. Domnívám se, že sleva desítek nebo i stovek Euro na digitální fotoaparáty Canon nebo na objektivy Canon není nevýznamná.
Přidat na linkovací servery

Holky jsou k ničemu

Tokugawa | 11. dubna 2007, 10:55 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Jak už jsem psal v článku Kouzelná školka, Andulka před spaním poslouchá různé říkanky, pohádky a písničky. Jedno z oblíbenějších CD je Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora. Zrovinka nedávno si takhle s Gaiou sedíme u kávy, čaje a domácího bezinkového likéru, vychutnáváme si okamžik, kdy už je Andulka v posteli a my máme chvíli na vydechnutí. A jak tak mlčky vychutnáváme, slyšíme z Andulčina pokojíku fňukání.
"Co se děje, Andulko, proč brečíš?"
"Já už to nechci poslouchat, maminko. Vypni to."
"A proč?"
"Mánička je smutná, víš? Zpívá, že holky jsou k ničemu. Já jsem taky holka. Taky jsem k ničemu..."

A teď babo raď. Zůstali jsme chvíli u Andulky a snažili se jí vysvětlit... co vlastně? Že má Mánička depresi a proto lká takovéhle nesmysly? Že by Andulka neměla věřit všemu co slyší? Že holky nejsou k ničemu, že jsou naopak fajn? Ale říkala to Mánička! Nepošramotila Mánička svým výlevem Andulčino sebevědomí pro budoucí časy? Včera to Andulka chtěla poslouchat znovu. Poprosil jsem jí, aby mě zavolala, až bude Mánička opět zpívat, že jsou holky k ničemu. Snažili jsme se tomu vysmát, ale nejspíš to CD dneska potají vyhodím.
Přidat na linkovací servery

Úloha Jidáše při formování křesťanství

Tokugawa | 10. dubna 2007, 15:22 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (55)  

Našel jsem doma ilustrovanou Bibli pro mládež, a tak se všeobecně vzdělávám, respektive oživuji zapomenuté. Obrázky a poněkud lidštější jazyk této Bible mi pomáhá vstřebat Starý zákon i Nový zákon o poznání rychleji a uceleněji. A začínají se objevovat otázky, na které nenalézám odpovědi. Snad proto, že nemám svého vykladače, že si utvářím obrázek víry sám, bez usměrňování tou či onou církví. Poslední kapkou byl článek Pašijové zamyšlení o úloze Jidáše Iškariotského od Tomáše Šepka. A tak si také smočím brk a otázky sem nakladu. Vlastně jen jednu otázku. Otázku týkající se samotného Boha Otce.

Popořádku tedy. Hospodin rozplemení lidstvo po zemi. Po čase se mu ale chování lidí znelíbí, i vyzve Noa, aby na kopci postavil loď a uvedl do ní své syny s rodinami a od každého hovada, zvěře, zeměplazu a ptactva po páru. Následně zkropí zemi čtyřicetidenním lijavcem a lidské pokolení bez slitování vyhladí. Tedy až na rodinu Noemovu. Potopa světa trvá celé měsíce. Následně si Hospodin nejspíš svou krutost uvědomí a uzavře s Noemem smlouvu, že už nikdy nic podobného neučiní.

Dokud ovšem nenadejde čas a na řadu nepřijde Sodoma a Gomora. Oproti potopě světa jde jen o lokální záležitost, o pouhou drobnost, kterou bych mohl přirovnat kupříkladu k Hirošimě a Nagasaki. Pouhá dvě města.

Ponechme Boží zbraně hromadného ničení spát a postupme dál, až k nebohým jedincům. Například farao. Bůh si vybral vůdce egyptských Židů a tím vůdcem byl Mojžíš. Hospodin s Mojžíšem rozmlouvá, přikazuje mu, aby vyvedl židy z Egypta. A říká: "Já zatvrdím srdce faraonovo a on vás nepropustí. Následně pošlu na Egypt deset morových ran." Což také učiní. Díky boží vůli tedy farao nepropustí Židy a je za to pak s celým svým lidem desetkrát krutě potrestán.

Pak tu máme strádající Izraelce, kteří putují z Egypta do Kanaanské země a krutě hladoví. Bůh jejich volání vyslyší, nakrmí je křepelkami a druhý den potře krutou ranou za nedostatek víry. Nemálo zůstalo hrobů v brázdě pochodu.

Dál jsem se zatím nedostal, ale mohu pod vlivem předchozího čtení Nového zákona a pod vlivem článku Pašijové zamyšlení o úloze Jidáše Iškariotského postoupit až téměř k vyvrcholení příběhu, kdy na sebe vezme Ježíš Kristus hříchy světa. Hlavní linka je notoricky známá. Ježíš chodí a káže následován třinácti učedníky, apoštoly. Jedním z nich je zrazen, vydán židovskému a římskému právu, je mučen aby v závěru zemřel na kříži. Tímto činem sebeobětování jsme očištěni a brána nebeská je nám všem otevřena.

Nedá mi ale spát Jidášova úloha. Jidáš Ježíše zradil a Ježíš toto věděl už před činem. Otázka první: Byla Jidášova úloha skutečně důležitá? Nebo naopak Ježíšova? Byl Ježíš skutečně tak důležitá osoba, že ho komando bez Jidáše nepoznalo? Nekázal snad veřejně? Neléčil veřejně? Neboural stánky v chrámu veřejně? Proč Ježíše nepoznali, ale Petra, jeho učedníka, během bičování Kristova poznali hned třikrát?

Otázka druhá: Pokud se Ježíš Nazaretský obětoval, aby sejmul hříchy světa, proč k tomu potřeboval zrádce? Proč prostě nepředstoupil před tehdejší soudní a výkonnou moc a neprohlásil se?

Otázka třetí: Jak k tomu Jidáš Iškariotský přijde? Nečinil snad vůli Boží? Neudělal to, co udělat musel? A pokud ano, proč za to pykal a proč je dodnes v opovržení? Vždyť bez jeho činu by dnes křesťanství nejspíš vůbec neexistovalo.

A konečně: Jakou cenu má naše vykoupení, za které zaplatil vykonavač Boží moci takovou cenu? A teď nemyslím Ježíše, ale Jidáše. Kdo z těch dvou nás vlastně vykoupil? Ten, který věděl, co činí, a nebo ten, který to nevěděl?

Bůh Otec o sobě s oblibou říká, že je žárlivě milující. Děkuji pěkně. Neměl bych se zamýšlet a měl bych dogmata přijímat taková, jaká tisíce let jsou. Jinak bych mohl dojít k závěru, že o takového otce vlastně ani tak moc nestojím.
Přidat na linkovací servery

Rychlé šípy

Tokugawa | 6. dubna 2007, 10:04 | Divadlo | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Ještě o jednom představení, které jsem viděl v divadle Rokoko musím napsat. Jde o Rychlé šípy, které nám nesmazatelně vryl do podvědomí Jaroslav Foglar. Vlastně největší lákadlo tohoto představení byl Bohoušek, kterého hraje Aťka Janoušková. Už jenom kvůli ní jsem hru musel vidět. A rovnou vám povím – nelitoval jsem.

Chvilku jsem přemýšlel, jestli se Jaroslav Foglar neotáčí v hrobě, ale po chvíli jsem pochopil, že se tam ukrutně řehtá, stejně jako nacpané hlediště. Rychlé šípy v divadle Rokoko jsou plné nadsázky a velmi vysokého nadhledu na klukovský svět. I přes tento nadhled je ale velmi patrné, že všichni, kteří se na představení podíleli, Rychlé šípy důvěrně znají a mají je rádi. Rokoko má nastudován ještě jeden díl tohoto divadelního komiksu, myslím, že zrovna teď Gaia objednává lístky. Už se menůžu dočkat. Nejen na Bohouška, ale i na Dlouhé bidlo, Štětináče a všechny šípáky!
Přidat na linkovací servery

Duben - ještě tam budem

Tokugawa | 2. dubna 2007, 20:57 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Jaro mě zase dostalo. Už 34 jar se chovám stále jako blb. Odhodím slupky jako cibule a raduji se z tepla a paprsků, které na sebe nechám s rozkoší prskat. A pokaždé to dopadne stejně. Paralen, Stoptusin, Olynth, horečka, kašel, rýma. Na prsou mě bolí jakoby po mně jezdil traktor jako po Fandovi Kocórkovi, nudli mám jak cikán šálu, bolí mě palice...

A co hůř, ač jsem se snažil sebevíc, nakonec jsem to prskl na Andulku. Jsme teď doma spolu a spolu stonáme. Ušní teploměr jsme společně zavrhli a navzájem se měříme rtuťovým, oběma nám vadí, jak je napoprvé v podpaží studený. Spolu srkáme horký čaj s citronem a medem a smutně koukáme z okna na to slunečno.

Teď už jen zbývá, abychom nakazili i Gaiu, živitelku rodiny, a budeme doma všichni. Alespoň jsem udělal jarní úklid v akváriu, ryby teď nevědí, co se s nimi děje. Čisto světlo, voňavo. Andulka si chce neustále hrát na tátu a na mámu a prokládá den větami jako: "Já se cítím nějak špatně." Chlácholím jí pohádkami, dneska jsem zkusil ilustrovanou Bibli pro děti. Kupodivu Andulku celkem zajímalo, jak přišel Ježíšek na svět a co s ním bylo dál. Uvidím, jak dlouho to vydrží. Domnívám se, že je to vhodnější literatura, než Žabák Břéťa. Když pro nic jiného, tak pro všeobecný přehled.

A co vy? Daří se vám v rodině izolovat maroda od ostatních, nebo si předáváte bacil pořád dokola?
Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.