Tokugawa

Do Řecka na občanský průkaz

Tokugawa | 31. května 2007, 8:21 | Letem světem | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (19)  

Minule jsem psal, jak se chystáme navštívit s cestovní kanceláří Řecko a že nemám platný cestovní pas. Zjišťoval jsem proto, zda mohu vycestovat pouze na občanský průkaz. A díky svému vrozenému skepticismu jsem zjišťoval všude. Na Ministerstvu vnitra, na Ministerstvu zahraničích věcí, na Městském úřadě, na Řecké ambasádě v ČR, na České ambasádě v Řecku a v cestovní kanceláři. To víte: aspoň dva ověřené zdroje.

Všude mě uklidnili, že díky schengenské dohodě mohu všude po EU cestovat pouze s občanským průkazem se strojově čitelnými údaji. Konečně jsem se poněkud uklidnil a přestal myslet na scénář, kdy zůstanu trčet na řeckém letišti.

Dnes ráno mi přišla poslední informace z České ambasády v Řecku. I oni mi napsali, že mohu na občanský průkaz cestovat po celé Evropské unii. Na konci emailu ale byla krátká douška:

Pro úplnost dodáváme, že povolení ke vstupu a pobytu na území Řecka je výlučně v kompetenci příslušných řeckých orgánů.

A veškerej klid je v... víte kde!
Přidat na linkovací servery

Vystavení cestovního pasu na poslední chvíli

Tokugawa | 29. května 2007, 13:41 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (46)  

Jak se nám blíží dovolená v Řecku, zjišťuji, že mám stále více nevyřešených věcí. Kupříkladu cestovní pas mi propadl v březnu letošního roku. A v pátek odlétám na Zakynthos. Začal jsem tedy v mírném stresu zjišťovat, co a jak.

1) Pokud žádáte o pas ve lhůtě do 24 hodin, potřebujete 2 ks průkazové fotografie 35 x 45 mm.

2) Pas, vydaný do 24 hodin, platí pouze 6 měsíců. Nemá strojově čitelnou zónu.

3) Za pas, vydaný do 24 hodin, zaplatíte správní poplatek 1500 Kč.

4) Žádost o vydání pasu do 24 hodin (bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji) se podává na úředním tiskopisu. Vzor tiskopisu žádosti o cestovní pas je na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Žádost lze podat pouze na originálních tiskopisech.

Poněkud jsem zmaten, co vlastně potřebuji. Podle článku Doklady, které budete potřebovat by mi měl stačit občanský průkaz, ale spolehněte se na to někde na letišti. Nicméně za dotaz na Městském úřadě to stojí: Občanský průkaz jako cestovní doklad do států Evropské unie.

Další informace, která potvrzuje cestování pouze na občanský průkaz, resp. na průkaz totožnosti jsen mašel přímo na webu Velvyslanectví ČR v Řecku. Cituji:

"Občané ČR mohou od 1.5.2004 vstupovat a pobývat na území členských států EU, včetně Řecka, bez zvláštních omezení, a to pouze na základě platného cestovního pasu nebo průkazu totožnosti. Minimální doba platnosti cestovního dokladu není stanovena, doklad však musí být platný v době vstupu na řecké území.

Od 1.1.2006 nabývá účinnosti novela zákona o cestovních dokladech (č. 559/2004 Sb.), podle které lze k opuštění území ČR k cestě do států EU jako cestovní doklad použít občanské průkazy se strojově čitelnými údaji pokud nemají oddělenu vyznačenou část (tj. bez odstřiženého rohu)."

Ještě počkám, co mi odepíší z ambasády v Řecku a nejspíš to risknu – poletím na občanku.

Aktualizace: Řecké velvyslanectví V ČR mi potvrdilo, že mohu navštívit Řecko pouze s platným občanským průkazem. Zaplať pámbu, spadl mi kámen ze srdce. Za ušetřených 50 Euro pozvu Gaiu s Andulkou na maxipohár. Už to vidím... Zakynthos, přístav, taverna a pistáciová zmrzlina... Samozřejmě s příměsí vůně ryb. A pátek je tak daleko!
Přidat na linkovací servery

Neoceněné prokliky na AdSense

Tokugawa | 29. května 2007, 6:58 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Zajímalo by mě, zda někdo z vás nemá podobnou zkušenost. Jednou za čas se mi v přehledu AdSense objeví prokliky na reklamu, které nejsou oceněné. Trochu mě to mate. Kupříkladu dnes jsou to čtyři prokliky z jednoho webu. Peníze si od Google zatím posílat nenechávám, čekám, až se z té hromádky stane za pár let hromada :o) Ovšem dny, jako je ten dnešní, mě nutí o tomto způsobu spoření pochybovat.

Přidat na linkovací servery

Dovolená: Řecko, Thassos

Tokugawa | 28. května 2007, 9:14 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Tedy povím vám, to byl fofr! Na to nejsem zvyklej, fakt ne. Ale popořadě. Začalo to Andulkou. V roce 2002 jsme byli naposledy na dovolené u moře také v Řecku, protože Řecko se nám zdá z blízkých států na válecí dovolenou nejlepší. Nejhezčí. Modré a bílé. Směs lahodných vůní: moře, Retsina, olivy, musaka... Ale to jsem se poněkud zasnil.

Takže tak. Roku 2003 po Kristu se nám narodila Andulka, náš poklad, a od té doby jsme se rekreovali jen na chalupě. Až do včera.
"Měli bychom konečně rozhodnout, co s tou naší dovolenou," povídá včera ve 23:00 Gaia.
Prakticky jsem už spal, ale zamručel jsem v odpověď něco, co si vyložila jako: "Dobře, to bude príma v tuhle noční hodinu, všude klid, ráno jdeme do práce až v pět, máme spoustu času," a vytáhla mě z postele. V 0:30 už jsme měli vybráno. Odlet za 4 dny.

Takovým fofrem se nedokážu připravit ani na čundr do Klokočských skal. A teď do Řecka! Pár dní se mi kryje s kolegou, se kterým se mi nesmí krýt ani ň. Shodou okolností je ten kolega můj vedoucí, ale je velkorysý. První problém vyřešen.

Pak tu máme... jo! Objednat zájezd. Přes web, to jsem ještě nikdy nedělal. Takže chvíli váhám a nakonec zvedám sluchátko. Za pár minut domluveno. Momentálně jsem ve stavu očekávání potvrzujícího telefonátu. A jestli bude negativní, asi mě klepne.

Co dál: Andulka a pas. Úřad. Dávám ruce pryč, tohle naštěstí vyřídí Gaia. Doufám, že rychle. Zrovinka včera povídá Andulka: "Já mám nápad! Víš jakej? Sedneme si do auta a pojedeme se vykoupat k moři!" Vůbec nevím, jak na to přišla, ale bude asi pěkně vyvalená, že ten její nápad nakonec dopadl.

No a v neposlední řadě balení. Hadry a jídlo. To zase bude hádek. To zase bude přerovnávání hromádek, kdy Gaia přinese tunu věcí a já tři čtvrtě tuny odnesu. Pořád ale zbyde 250 kg krámů...

Thassos je pro nás neznámá. Řecko jsme navštívili dvakrát. Jednou (a na to do smrti nezapomeneme) ostrov Korfu a jednou Peloponés. Navíc bezdětní. Tahle dovolená bude úplně jiná. A víte co? Těším se na ní víc než na všechny ostatní. protože s sebou budeme mít Andulku. Jsem zvědavý, jak se jí bude moře líbit, těším se, jak si zařádíme v moři. Jak se přežereme melounů a zeleninových salátů... Škoda, že nemám pořádnej foťák. Takovej pěknej objektiv se mi doma válí a nemám ho na co našroubovat...

No nic, jdu čekat na telefonát: "Dobrý den, vítejte na dovolené!"
Přidat na linkovací servery

Cyklostezka Praha - Drážďany

Tokugawa | 24. května 2007, 7:34 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (15)  

Těšili jsme se na kolo celou zimu, ale pořád to ne a ne vyjít. Jako bychom se podvědomě báli, že nás zase bude bolet zadek. Bolel. Ale to nám nemohlo zkazit radost z jednoho z nejhezčích výletů, na jakém jsme zatím byli.

Okruh: Kralupy nad Vltavou, Veltrusy, Úžice, Odolena Voda, Klíčany, Vodochody, Máslovice, Dol, Dolánky, Kralupy nad Vltavou. Celková délka i s kufrováním 38 km. Převýšení prakticky žádné, pouze z Klíčan do Dolu je to pěknej sešup, návrat na výchozí nadmořskou výšku je velmi pozvolný podél Vltavy, prakticky máte pocit, že jedete po rovině. Sem tam lokální stoupání, ale nic děsivého. Tedy pokud za sebou nevezete 20 kg živé váhy.

Za zmínku stojí zastávka v obci Máslovice, kde, jak překvapivě, mají muzeum másla a kraťoučkou naučnou stezku. Po ní sjedete do Dolu, kde je Výzkumný ústav včelařský. Jejich Dolská medovina je velmi chutná. A pokud nepočítám mandlovou medovinu Botanicus, tak je Dolská hořká medovina nejlepší medovinou, jakou jsem kdy pil. Pouze nechápu, proč ji doporučují pít chlazenou. Medovina probudí i mrtvého, pokud se podává horká, jako za starých časů.

V Dolu jsme najeli na cyklostezku Praha – Drážďany a vydrželi na ní až do Kralup. Už dlouho si plánujeme, že se po ní vydáme navštívit kamarády v Ústí nad Labem, a myslím, že teď už to nebude jen takové to silácké plácání. Cyklostezka je totiž velice příjemná, pohodlná a hezká. V Kralupech ani nepoznáte, kudy vlastně jedete, žádné paneláky ani chemický průmysl, pouze chatová oblast u řeky, kousek dál jsme na druhém břehu Vltavy minuli zámek Nelahozeves a o další kousek dál už nás přivítal rozlehlý zámecký park a zámek Veltrusy.

Andulka mě v zadu na sedačce soustavně mlátila přilbou do zad, což byl jasný důkaz toho, že usnula. Občas se naklonila doleva, občas doprava, pokaždé mi výrazně změnila těžiště a já šněroval po silnici jako opilý. Sesedli jsme v zámeckém parku a chvíli odpočívali ve stínu starých jírovců, Veltrusy svítily novou fasádou a všude vládnul úžasný klid. Andulka se za chvíli probudila a šla zkontrolovat, zdali jsou v zahradě za zámkem stále ještě pávi. Byli.

Když jsme dojeli domů, cítil jsem se značně vyčerpán a utrpěl jsem rozhodnutí, že letos už se Andulka musí naučit na kole jezdit sama. Ostatně napřesrok už stejně ze sedačky vyroste a novou pořizovat nehodlám. Stačí mi moje hmotnost, natož ještě ten dvacetikilový bonus. Tuhle trasu všem doporučuji. Podél řeky se dá příjemně najíst i napít i pokoukat.
Přidat na linkovací servery

Jak jsem vyhrál koprovku

Tokugawa | 21. května 2007, 8:14 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (34)  

Procházím si tak své oblíbené blogy, až jsem narazil na Krysčinu výbušnou příhodu s koprovou omáčkou Byl to den SuperDen. Ecce, téma! Takže jak jsem vyhrál koprovku.

Nevsázím se rád. Obzvlášť nerad mám sázky, kdy jsem si absolutně jistý svou pravdou. Připadá mi to nečestné a nesportovní, za což může nejspíš Jaroslav Foglar. Jenže jsem také trochu cholerik, a když mi Gaia neustále dokola opakuje, že ona má pravdu, kroutí při tom očima a vybízí mě k sázce, tak tedy dobrá.
"A o co?" ptá se s vypočítavým úsměvem.
"Uvaříš mi koprovku," využívám okamžitě situace, "tu jsem nejedl, co jsme svoji." Gaia na okamžik znejistěla, ale jen na okamžik. Vždyť má přeci pravdu a já se pletu. Potřásli jsme si pravicemi a bylo.

S potutelným úsměvem jsem z gauče doprovázel očima Gaiu na balkon a s neskrývavým smíchem jsem ji doprovázel z balkonu. Ano, oregano skutečně mezi našimi bylinkami je. Přímo jsem se tetelil blahem a když Gaia prohodila: "Ale já koprovku neumím..." kontroval jsem ihned: "Takže v neděli, jo?" Nakonec jsem v sobě našel cosi, co bych mohl nazvat soucitem a pochopením (nevím vůbec, kde se to ve mně vzalo) a dal jsem Gaie čas na nezbytnou přípravu. Už se fakt těším!
Přidat na linkovací servery

Vždyť mu bude zima!

Tokugawa | 18. května 2007, 13:35 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Je brzy ráno, kolem sedmé hodiny. Zajíždíme k domečku dědečka a babičky, kteří nám tenhle rok nahrazují mateřskou školu. Andulka se už chystá vystupovat, když:
"Hele, babička stojí na chodníku, to je divný..."
"A koukej, děda je v zahrádce, jak to, že ještě nespěj?"

Obvykle přijedeme, odemkneme a pošleme Andulku do ložnice, kde vleze prarodičům pod peřinu a dobré dvě další hodiny všichni spí.

Zastavili jsme. Děda i babička se tváří dost strhaně. Sakra, kdo zase mohl umřít? Vždyť už nikdo nezbyl...
"Ahoj, co se děje?"
"Ále," povídá babička, "dědovi v noci vykradli auto. A to bylo celou noc zaparkované v zahrádce a my šli spát až ve tři ráno."
Stáčíme pohled na dědův vůz. Obě přední skla jsou rozbitá a vysypaná na záhoncích.

Předjíždí nás policejní vůz a parkuje před námi. Policista vede rozhovor s dědou. Z rozhovoru vyplývá, že ani nemá cenu sepisovat protokol.

Před policistou parkuje bílá dodávka. Vystupuje řidič, ani jedny přední dveře nemají okénko. Auto bylo zaparkováno v zahrádce, stejně jako dědovo. Musíme odjet do práce, loučíme se a ještě slyšíme Andulku, jak dědovi povídá: "Proč ti to udělali, vždyť ti bude zima..."
Přidat na linkovací servery

Zpátky v rachotě

Tokugawa | 16. května 2007, 7:04 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Proč jen ten Einstein objevil relativitu? Proč jí zveřejnil? Proč raději neotevřel ten nejspodnější šuplík a nestrčil jí mezi papíry určené k zapomenutí? Alberte, Alberte, pravím, vy jste mi to zavařil. Tak dlouho jsem se na dovolenou těšil a najednou – lup – a je po ní. Jako by ani nikdy nebyla. To vám jen tak nezapomenu.

Z vyhřáté a prosluněné Středočeské kotliny jsme utíkali na sever, do hor, do Krkonoš. A když jsme doběhli, začalo pršet. A kdybych byl dramatik, tak bych napsal, že nepřestalo celý týden. Ale že dramatik nejsem, tak to nenapíšu. Pršet přestalo, i když slunko se ukazovalo jen sporadicky. Ovšem střídalo se s kroupami, větrnem, deštivem, lijavcem. Tak nějak bylo v květnu jako jindy v dubnu. Ale to horám svědčí.

Všude pampelišky a prvosenky a i různé jiné plevele, šťavnato a čerstvo. Bylo jediné místo, kde jsme si přáli mlhu a lezavo – Rýchory – kvůlivá focení. A bylo to jediné místo, kde svítilo slunce a také pálilo. Krásná procházka, zvící 12 kilometrů, které ušla Andulka sama a bez reptání. Dokonce slyšela, jak Krakonošovi o údolí vedle vrzaly boty. Ale neukázal se, potvora jeden. Asi jsme moc hlučeli, i když jsme byli neustále napomínáni.

Ráno, v poledne, večer i v noci, hráli jsme na kytaru a moje malinkaté uke-banjo, pěli roztodivné písně, například dvě hodiny v kuse "Pes jitrničku sežral". Nevím ani, proč ostatní postupně mizeli ze společné místnosti.

Piva bylo také hodně, lahve mi cinkají v kufru ještě dnes. Je to takový nostalgický cinkot, připomínající dávno minulé děje. Na Černé hoře si Andulka odřela prst. Asi tři čtvereční milimetry. Dodnes ho všem ukazuje a dožaduje se lékařské péče. Také opět vyrostla, neb jak známo, nedostatek dozoru dětem svědčí.

Musím vám také povědět, jak jsem byl za úchyla. Stavěli jsme v lese s dětmi domečky. Pamatujete si, když jste byli malí, jak jste vydrželi hodiny u kořene stromů ze šišek a klacíků a kamenů stavět domečky pro lesní skřítky? Bože, jak já si to rád zopakoval. No a jak jsme my dospělí byli v euforii, vyslali jsme naše holčičky (3 a 5 let) na expedici. Musí se vrátit do chaty, my velcí že půjdeme jinudy. Šly. Smály se a nevěřily, že nepůjdeme za nimi. Maminky nešly. Pověřily mě, abych na holky dohlédl, neb jsem měl maskovanou bundu a špinavej obličej.

Holčičky si vyklačovaly ruku v ruce a já je zpoza buku pozoroval. I slzu jsem uronil, jak si pomáhaly sejít po sjezdovce, jak jedna na druhou čekala, když ta první čůrala... Až mi zmizely v zástavbě. Přískoky jsem překonal čtvrtkilometrovou vzdálenost a sledoval je občasným vyjuknutím zpoza keře nebo rohu. Nahrben, špinav a s podivným úsměvem na rtech. S čepicí staženou hluboko do čela, aby mě snad neprozradil odlesk očí nebo pleši. A tak mě potkaly dvě důchodové Němky. Když mě s podezřívavým pohledem míjely, chytily se pevně za ruce a zamířily k druhé straně silnice. Němčině jsem nerozumněl, ale ten pohled byl výmluvný: Úchylák. Úchylák, který pozoruje dvě malé holčičky, nebožátka bezbranná.

Holčičky došly v pořádku domů a policejní hlídka nepřijela. Buď ty Němky sešly po cestě věkem, nebo je k smrti vyděsil můj krhavý pohled a chroptivé uchechtnutí. Přískoky jsem sledoval dál svou dceru a její kamarádku, zatímco ustrašené babky prchaly kamsi do Německa.

Také jsme se kulturně vyžívali, manuálně tvořili. Trička barvili, maňásky slepovali, speciality vařili, hry podivných názvů hráli, kulantně hovořili o různých hlubokomyslných věcech, namátkou mě napadá téma chlupy v nose i jinde, holit si hlavu žiletkou či strojkem, křečové žíly, partnerské soužití, hormonální poruchy a pivo a jiné. Jenom ty kuličky jsme nestihli a tak na putovním poháru prozatím chybí šestý letopočet. Ale to se dožene.

A je to pryč. Relativita jedna proklatá. Do další expedice rok. Bude dlouhý jako deset jiných. A v kufru jen prázný flašky...
Přidat na linkovací servery

Stephen King, Peter Straub: Černý dům

Tokugawa | 7. května 2007, 7:07 | Knihy | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Lidé zlatí, to je kniha! Mám Kinga rád, četl jsem od něho mnoho románů i povídek a nevynechám příležitost zalistovat v každé další. Černý dům je zvláštní kniha. Jednak rozvláčností, jednak faktem, že Stephen King ji napsal spolu s dalším autorem, Peterem Straubem. První stránky jsem dost vážně uvažoval, že Černý dům bude první Kingova kniha, kterou odložím nedočtenou. První stránky, nakonec to hodilo asi třetinu knihy, kdy jsem byl doslova otrávený. Popisné pasáže jsou neskutečné, už se vám ani nechce číst. Je to jako... dabing filmu pro nevidomé. Možná je v tom záměr, neboť jedna z hlavních postav skutečně nevidomá je, nicméně nedá se to vydržet.

Ale! Kdo vydrží, pochopí, že Stephen King je stále stejný autor dokonalých a dokonale strhujících příběhů a bude schopný oddělit Straubovu část knihy od té Kingovy. Třetina se přehoupne a příběh dostane takový spád, že se přistihnete, že čtete všude. I v práci v šuplíku. Ani u jednoho Kingova vyprávění jsem nezažil něco takového. Naprosté uchvácení příběhem, pomalu sahající za hranici zdravého rozumu. A téma, které je mi tak blízké! A teď už promiňte, zbývá mi pár posledních stran...
Přidat na linkovací servery

Počasí na dovolené

Tokugawa | 4. května 2007, 11:01 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Máme už čtrnáct dní léto. Chodím v kraťasech a tričku, je mi z toho blaze. Od soboty do soboty mě čeký týden v Krkonoších, focení, hraní na uke banjo, vaření samých specialit a tak. A nevím, co mě to napadlo, podíval jsem se na týdenní předpověď. Což byla chyba.

Dnes je ještě hezky.
Sobota, den příjezdu: oblačno.
Neděle: déšť
Pondělí: déšť.
Úterý: průtrž mračen.
Středa: oblačno.
Čtvrtek: průtrž mračen.
Pátek: déšť.
Sobota, den odjezdu: oblačno.

Předpokládám od neděle opět stabilně hezké počasí, aby se mi v práci líbilo. Alespoň díky za středu, dojdeme pro zásoby jídla a pití.
Přidat na linkovací servery

Čarodějnice

Tokugawa | 3. května 2007, 7:29 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Letos to bylo porvé po letech, kdy na putovní ceně nepřibylo žádné jméno. Kuličkyáda se nekonala. Nebylo totiž kde, protože dům, který nás čarodějnice co čarodějnice hostil, se přestavuje. Nejspíš se tam nepojede už nikdy. Bylo tedy nutné zajistit náhradní plán.

To se ovšem snadněji řekne, než udělá. Ten den nebyl vhodný pro rozhodování, nebyli jsme totiž schopni učinit jakékoliv rozhodnutí. Jako kdybychom byli otupělí nicneděláním. V osm večer jsme tedy nikterak nadšeně vyrazili na oficiální akci naší obce. Těšila se pouze Andulka, neboť u ohně měl být maškarní rej čarodějnic.

Ušli jsme asi deset metrů od domu, když tu řekla Gaia: "A nepojedeme teda na domeček?"
"Tak jo," povídám a bylo to. Otočili jsme se na podpadku a běželi domů co nejrychleji sbalit pár věcí.

V devět jsme už seděli u ohně, pili točené pivo a pochutnávali si na grilovaném mase s ukrutně pálivou ruskou hořčicí. Za zmínku stojí hudební produkce, o které píšu na webu o ukulele banjo a pak Andulky spánek pod širákem. V deset večer nám Andulka usnula v náručí. V tom okamžení měla přichystané lůžko (nebo spíš pelech), do kterého se zavrtala a ve kterém si spokojeně odfukovala. Stará matrace pod Andulkou a na ní bundy nás všech okolo. Vypadala jako krtek postižený narkolepsií.

Čarodějnice to byly veskrze jiné, než na jaké jsme zvyklí, nicméně byly velmi povedené. A nakonec pro ty, kteří tu sledují Andulku od jejího narození: Ta ale vyrostla, co?
Přidat na linkovací servery

Pán a pes

Tokugawa | 2. května 2007, 8:13 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Z hospody kdesi v Karlíně vyběhl výmarský ohař. A chvilku na to i jeho pán.
"Benny! Come here!" volal pán na psa. Pes nic. Dál vesele očurával popelnici. Když ji dostatečně podepsal, vykročil k dalším popelnicím před vedlejším vchodem.
"Benny! Benny, come here!" na to pán. Pes opět nic a po označení další popelnice vykročil do silnice, neboť přes ulici spatřil... ano – popelnici.
"Benny," zkusil to pán jinak, "sustaň. Sustaň!" Ale Benny nedal najevo ani hnutím ucha, že slyšel nebo že rozumněl. Možná slyšel, ale nedbal.
"Fucking Czech!" ulevil si pán a rezignovaně se vrátil do hospody.
Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.