Tokugawa

Skok na navigaci

Kosovem to nekončí

Tokugawa | 22. února 2008, 7:17 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Občas se mi honí hlavou myšlenky, které neumím přesně formulovat, ale naštěstí to vždycky udělá někdo za mě. A lépe. Jednou je to třeba Binární Ládin, jindy například Jiří Dienstbier. Díky článku Kosovem to bohužel nekončí se zase jednou plně ztotožňuji s projevem nějakého politika. A samozřejmě: všem doporučuji k přečtení.
Přidat na linkovací servery

Důrazné varování

Tokugawa | 21. února 2008, 8:00 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Proč varování? Protože na prosby nikdo neslyší! Vážení kamarádi, ctěná rodino, známí i neznámí, učitelky ve školce, doktoři a úředníci. Naše nové dítě se jmenuje Alžběta. Slyšíte, jak je to jméno krásné a vznešené? Alžběta.

Dá se mnoha způsoby zdrobnit: Alžbětka, Bětka, Bětuška, Líza, Lízinka... Nejdřív vás přecijen poprosím, jsem už takový naivní. Neříkejte naší Alžbětce Betty, nedej bože Betyno. Máme člověka, děťátko, nikoliv čokla.

A teď to varování: Za každou Betynu budu opravdu HODNĚ nepříjemnej. Děkuji za pochopení a konec hlášení :)
Přidat na linkovací servery

Miminko je na světě

Tokugawa | 20. února 2008, 12:57 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (26)  

Vstával jsem v 6:30. Předjaří se právě probouzelo a skrz mlhu se s vypětím všech sil prodíraly světla okolo jedoucích aut. Nikdo z těch šoférů v mikrosvětě volantu, pedálů a svítících kontrolek netušil, kam jdu.

Mlha mi lezla za límec a porodnice se vyloupla z ranní mlhy jako Draculův hrad. První porod se s tímhle nedá vůbec srovnat. Tehdy bylo všechno za závojem strachu, bolesti a stresu. Navíc tehdy jsem se stal otcem. Dnes jsem se z monootce stal polyotcem, to už není taková změna.

Ta stejná čekárna, stejná žena, břicho o něco větší. A hlavně klid. V osm ráno se nikomu nechtělo rodit, absence ženských výkřiků a novorozeneckého křiku působila poněkud zneklidňujícím dojmem. Jen ten všudypřítomný zvuk monitoru...

Gaiu vzali na sál v 8:00. Dětský křik zaplnil tiché chodby v 8:35. Oproti očekávání se nám narodila Alžběta, Bětka, Bětuška, Alžbětka, Líza. Tři kila a osmdesát tři deka živé váhy. Další ženská do rodiny. Zdá se nám, že se Bětka podobá Andulce, když se narodila.

Gaia leží na jednotce intenzivní péče, miminko dostane ke kojení až za tři dny. Dneska večer budu do porodnice volat, možná se na novorozenecké oddělení za Alžbětkou ještě zajdu podívat. Těším se, až obě moje holky budou zase doma.

Andulka je ráda, že má sestřičku, těší se na ní a vyhrožuje Hugovi, že ho bude Bětka tahat za chlupy a brát mu kost.
Přidat na linkovací servery

Jak se rodí na etapy

Tokugawa | 19. února 2008, 20:29 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Dnes měla Gaia nástup do porodnice. V devět třicet dopoledne jí na břicho připojili monitor. Ozval se známý zvuk, který je od dob prvního porodu navěky vryt v mé sluchové paměti. 'Vžuum-hup. Vžuum-hup. Vžuum-hup.' Čekal jsem na Gaiu na chodbě. Za chvíli se ukázala, na sobě erární noční košili a erární župan, vypadala jako Zdravotní klaun. Doprovodil jsem ji na pokoj, pobral jsem věcí, co jsem unesl ("Nic si tu, maminko, nenechávejte, krade se tady.") a vyrazil jsem do práce. Ten velký den přijde až zítra.

Sotva jsem se usadil na židli, nastartoval počítač a vyřídil první havarijní událost, telefon. Gaia. "Prosím tě, všechno je jinak. Za dvě hodiny jdu na sál. Tohle není sranda, rozumíš? Opakuji: Tohle není sranda!" Uvěřil jsem. Takže, co teď? Tuhle paniku už znám, ale je mi to prd platný. Vypnout počítač, rychle k šéfovi: "Zítra tu budu, ale dneska ne, nějak se to posunulo, tak čau, musím běžet. Budeme mít mimino na můj svátek, chápete to?"

Vlítnu do auta, nahodím vrtuli, beru telefon: "Nazdar ségra, hele, dneska se za tátou nemůžu podívat, je mi to moc líto, letim do porodnice, Gaia jde za hodinu a půl na sál, tak pa a moc tátu pozdravuj, přijdu jak to jenom bude možný." Nastartuju, rozjedu se, tyhle akce na rychlo nemám rád, proč mi to, pane Bože, děláš? Jsem možná cholerik, ale jinak hodnej, ne? Aspoň myslím... Zase ten telefon, kdo teď co chce? Gaia! "Tak hele, neplaš, bude to až zejtra. Na Bulovce od dvou nepoteče voda. Prej se omlouvaj..."

Víte co? Ten dědula tam nahoře má nejspíš dost zvláštním směrem vyvinutý smysl pro humor. "Nazdar šéfe, akce se nekoná, v porodnici neteče voda. Do práce už nepřijdu, než bych dorazil, už bych zase letěl za tátou do špitálu. Zejtra taky nepřijdu, měli bychom rodit. Ale znáš to. Třeba Na Bulovce nepůjde plyn nebo elektrika..."
Přidat na linkovací servery

Toto těhotenství se jaksi nepovedlo

Tokugawa | 18. února 2008, 10:08 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (21)  

Když se Gaia dozvěděla, že je těhotná, naplánovala si, jak si tohle těhotenství užijeme. Jak se budeme na miminko těšit, jak budeme Gaiu hýčkat, jaká bude doma uvolněná pohoda a radost z očekávání a věcí příštích.

Nevyšlo to.

Nejprve se Gaie udělal na děloze hematom, což velmi výrazně zvýšilo možnost potratu plodu. Rázem dostalo těhotenství nálepku: Rizikové. Gaia musela jen ležet, nesměla nic dělat, jen doufat, že se hematom vstřebá a vše bude OK. Tohle období obav trvalo asi dva měsíce. Naštěstí se hematom nakonec skutečně vstřebal a miminku se nic nestalo.

Oddychli jsme si, ale ne na dlouho.

Jednoho dne mi zazvonil telefon. Táta. Byl u plicařky a na rentgenu je nález. Rakovina plic. Tátu jsme si k nám domů brali kdykoliv to šlo a snažili se ho nějak rozptýlit. Absolvovali jsme s ním všechna vyšetření, kterých nebylo málo. Když jsem nemohl já, objížděla s ním nemocnice Gaia. Za pár týdnů rozsáhlá operace, dva laloky pravé plíce nenávratně zmizely a táta se svojí CHOPN se rozdýchával jen velmi obtížně. Trvalo to do konce ledna. Kontrola ukázala, že operace byla velmi radikální, nebylo potřeba už ani chemoterapii, ani radioterapii. Až na zhoršené dýchání byl táta v pořádku. S předzvěstí jara se zlepšil i jeho psychický stav.

Všichni jsme si oddychli. Dokud nepřišel další stres.

Tři týdny před termínem porodu se miminko obrátilo a všechno nasvědčovalo tomu, že se Walda nebo Bětka narodí dnem pánevním. Zase stres, zase obavy. Po týdnu se ukázalo, že má miminko dvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku a že se tedy už obrátit zpět nemůže. Jasná indikace pro císařský řez. Gaia si sehnala knížky a nastudovala, co se dalo. Napětí s vědomostmi poněkud opadlo a my se konečně začali na příchod miminka těšit.

Ne dlouho.

V pátek mi volal tátův kamarád, že nemůže tátu sehnat. Zkoušel jsem to také. Hlasová schránka. No co, asi vybitej mobil, nebo tak něco. Už se to párkrát stalo. Jenže tátovi jsem se nedovolal celý den. Poprosil jsem ségru, která bydlí nedaleko, aby se k němu zašla raději podívat. Za pár minut mi brečela do telefonu, tátu veze sanitka do Motola. Mozková mrtvice, stav vážný. Tak vážný, že máme počítat se vším.

Prakticky ve stejný termín, jako má Gaia porod. Vůbec nevím, jak stihnu všechno obíhat. Gaiu a miminko v porodnici, tátu v nemocnici na druhé straně Prahy...
Přidat na linkovací servery

Jsem šokovaná

Tokugawa | 17. února 2008, 10:44 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Včera jsem po delší době vyčistil akvárium. Místo zarostlého zeleného kvádru máme v bytě průzračný křišťál, ve kterém se prohánějí barevné drahokamy.

"Já jsem z toho úplně šokovanej, jak je to akvárko najednou krásný," povídám.
"No jo, taťko," povídá Andulka, "já jsem z toho taky šokovaná."
"Ty, taťko, a co to je: 'šokovaná'?" zeptala se po několika vteřinách.
"No to znamená, že jsi něčím tak překvapená, až z toho úplně oněmíš. Třeba když jsem přišel jednou domů, a našel jsem od Huga úplně roztrhanej koberec. To jsem chvíli jenom stál a koukal a říkal: 'No co to... co... no... co se to... co to je?!' Už jsi někdy byla šokovaná?"
"Hm, tak to ještě nebyla."
Přidat na linkovací servery

Rychlý návrat ke skepsi

Tokugawa | 14. února 2008, 16:35 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Nikdy jsem neměl rád Rusáky. Je to hluboko ve mně, živeno rodinou, dobou, ve které jsem vyrostl... Poslední dobou jsem tuhle svou skrytou nenávist ani neventiloval. Tak nějak se vyčerpala. Mladé Rusy potkávám dnes a denně. V tramvaji pohlednou šestnáctku, v zelenině mladou maminku s roztomilým dvouletým špuntem. Jsou to přeci lidé jako my. Nebo ne?

Ten zakrslý kripl Putin, který vydírá celou Evropu trochou ropy, jediného majetku, které zubožené Rusko má, jediného majetku, na kterém je postaven ruský ekonomický růst, kripl, který udělal z možných demokratických voleb v Rusku šarádu hodnou politbyra sedmdesátých let, tak tenhle kripl mě zase jednou nadzvedl a ukázal, že Rusáci zůstanou Rusáky, i kdyby se všichni okolo postavili třeba na hlavu. Putin: Rusko v případě nevyhnutelnosti zamíří rakety na ČR.
Přidat na linkovací servery

Walda přijde jako císař

Tokugawa | 7. února 2008, 12:26 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Dnes je to už naprosto jasné. Walda, případně Bětka, přijde na svět cestou císařskou. Neprotlačí se porodními cestami vlastními silami, nýbrž bude na svět vytažen skrz krvácející ránu s Damoklovým skalpelem nad hlavou. Punktum.

Nechal si totiž, Walda nezbednej, omotat pupečník dvakrát kolem krku, čímž pádem se nemůže otočit hlavou dolů. Termín porodu připadá na 23. února, řezat se bude dřív, zhruba o týden. Mohla by si to Gaia domluvit na 19. února, to mám svátek, ať se radujeme v jeden den.

Předporodní kurz, který jsem minulý týden absolvoval ve Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio je mi rázem naprd, ale aspoň jsem viděl, jak dítě prolézá pánevní kostí. A řeknu vám: Walda to musel vidět taky. A aby se tomu vyhnul, hodil si dvě smyčky pupeční šňůry kolem krku. Raději. Každopádně zhruba za deset dnů nás bude o jednoho nebo jednu víc.
Přidat na linkovací servery

Solná jeskyně

Tokugawa | 1. února 2008, 7:45 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Andulka v solné jeskyni

Nedovedl jsem si představit tu oázu klidu a zdraví. Vlastně jsem vůbec nevěděl, o co jde. Solná jeskyně, něco, o čem se poslední dobou hodně mluví a k čemuž mám právě proto lehce odmítavý postoj. Nicméně vyzkoušet by se mělo vše, že ano.

Leželi jsme na lehátkách v barevném přítmí a měli poslouchat relaxační hudbu. No, přátelé moji, Karel Gott a jeho Včelka Mája ve mně zrovna dvakrát klid nevzbuzovali, ale což, nikdo nejsme dokonalí. Kochal jsem se barvami a zurčením vody, která vytvářela z březového proutí solné krápníky a radoval se v duchu, jak levně jsem ty čtyři dny u moře pro celou rodinu pořídil. 45 minut pobytu v solné jeskyni prý nahradí 2 až 3 dny pobytu u moře, krátce po bouři, kdy je vzduch nasycen jódem. A to ani nezmiňuji, že celou dovolenou zatáhla zdravotní pojišťovna.

Jsem skeptik, odjakživa, a solná jeskyně patří mezi předměty mé skepse. Jak zdravé asi může být uměle vytvořené prostředí? Potvrdit ale mohu, že se jednalo o sůl, ochutnal jsem ji totiž a byla slaná. Jedno pro mne ale solná jeskyně udělala: Dokázala mě na hodinu zastavit, nechala mě spočinout a omývala mě tlumenými barvami. Uteklo to příliš rychle. Za chvíli jsme jako včelka Mája vylétli zpět do ruchu severočeského dne.
Přidat na linkovací servery