Tokugawa

Bratříčku, kde jsi?

Tokugawa | 25. září 2008, 12:56 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Poslední dny potřebuji přehodit výhybku, sjet z koleje, která mě vede očividně špatným směrem. Používám k tomu příběhy. Hltám knihy jako na běžícím pásu, jednu za dva dny. Včera jsem změnil médium a příběh místo z knihy usměrnil mou mysl jiným směrem ze stříbrného plátna. Jak já si po dlouhé době odpočal. Jak jsem se pobavil, jemně a nenásilně, potěšil duši zemitým blues, potěšil srdce přátelstvím a potěšil oči pastelovými barvami státu Mississippi.

Amerika v období krize, blues, uprchlí trestanci, blues, ukrytý poklad, blues, ku-klux-klan, blues, pomáda na vlasy, blues... K tomuhle filmu nutně musím sehnat soundtrack, chci si tou syrovou hudbou nechat omývat duši stále dokola. Obzvlášť herecký přednes písně I Am A Man Of Constant Sorrow pánů Everetta, Peta a Delmara (George Clooney, John Turturro a Tim Blake Nelson) je nezapomenutelný. Nebo třeba Song Of The Sirens...

Dlouho mě žádný film tak nepohladil. Jemný humor, absence násilí, obrazy i hudba a hlavně atmosféra, to je to, kvůli čemu se budu k tomuhle snímku často vracet.
Přidat na linkovací servery

Jostein Gaarder: Dívka s pomeranči

Tokugawa | 24. září 2008, 13:46 | Knihy | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (9)  

Jsou knihy malé a velké. Jostein Gaarder, norský spisovatel a neváhám říct filozof, píše ty velké. Knihy, které jsou plné života a myšlenek, příběhů, které mají smysl. Možná bych měl u slov život, myšlenka, příběh a smysl na začátku napsat velké písmeno, ale vypadalo by to příliš pateticky a světaznale, tak zůstanu raději u malých.

Na Gaardera jsem narazil čirou náhodou před mnoha lety a od té doby jsem jím uchvácen. V naší knihovně tenhle viking zaujímá čestné místo a k jeho knihám se rád a často vracím. Nedejte se mýlit, na první pohled to vypadá, že jsou jeho knihy určené pro lidi, kteří právě opouštějí dětský věk a vcházejí pomalu do věku dospělého. To by ale bylo zcestné tvrzení.

Včera jsem v tramvaji dočetl knihu Dívka s pomeranči a musel jsem se vší silou přemáhat, abych neplakal, alespoň ne viditelně. Gaarder dokáže v každém z nás probudit to nejlepší, co je uvnitř. Dokáže nás donutit, abychom si uvědomovali, abychom se snažili pochopit, abychom se neustále divili a v tom údivu zažívali zázrak života (nejlépe s velkým Z a Ž).

Každý z nás má svou dívku s pomeranči, každý zažívá stejný příběh. Ale ne každý ho dokáže tak nesmírně upřímně vypovědět, ne každý dokáže tím příběhem dělat svět lepším.
Přidat na linkovací servery

Čistý oheň

Tokugawa | 9. září 2008, 7:58 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Minule jsem v článku Podzim ve mně zmínil křesadlo. Obyčejný kus hrubě opracovaného kovu. Železo, kámen, oheň... Trvalo mi necelé dvě minuty rozdělat svůj první čistý oheň.

Prsty jsem měl černé od práchna a otlučené od kamene, voněly po hořící trávě. První jiskra se usadila na zuhelnatělém kusu látky, ve kterém se otevřelo rudé žhnoucí oko. Ukryl jsem je do snopku suché trávy a zlehka rozfoukal, vyvalil se štiplavý bílý dým a hned po něm zapraskaly plameny. Držel jsem hořící trávu v dlaních a po dlouhé době zase cítil opravdovou radost...
Přidat na linkovací servery

Podzim ve mně

Tokugawa | 3. září 2008, 7:30 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Už to zase cítím všude okolo sebe. Podzim přichází. Bobule se červenají, listí pomalu nabírá ten uvadající odstín zelené, rostou houby a hlavně... všude voní hlína. Zemina. Prsť. Cítím, jak mi váže prsty u nohou, jak jí prorůstám, kořením. Znovu jsem přečetl Les mytág a jak se mi při prvním čtení kniha nelíbila, tentokrát jsem ji zhltnul na pár nádechů. Ta vlhká podzimní zem z ní voní na dálku. Nadšeně jsem otevřel i Lavondyss a nedokážu se od ní odtrhnout. Co se za ten rok stalo, že jsem až tak změnil na knihy názor?

S hlinitostí ve mně souvisí i staré křesadlo a tři pazourky, kteréžto věci mám doma a těším se, až s pomocí troudu, který musím ještě vyrobit, prvně rozdělám oheň. Jiskry odletují jasné a silné, kameny voní ohněm a prsty mě brní.

Nebo jasanový luk. Tmavý, potažený kůží. První šíp přelétl celé pole, bratru sto dvacet metrů. Nemířený. Druhý, mířený, minul cíl o dobré dva metry. Lhal bych, kdybych nenapsal, že jsem byl zklamaný. Další den už jsem na dvacet metrů trefil kukuřičný klas. První šíp prošel skrz šustí, druhý také. Třetí přišpendlil klas k zemi. Měl jsem skvělý pocit. Takový... divoký a zemitý. Podzimní.

Za třemi šípy se člověk naběhá víc než je milo. Nemá někdo z vás náhodou možnost sehnat mi husí a krocaní brky z křídel? Velmi byste mě potěšili v mé podzimní náladě. Děkuji.
Přidat na linkovací servery

Všude černo

Tokugawa | 2. září 2008, 7:52 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Nevím, jak je to možné, ale každý rok, když se vrátím po dovolené a zapnu počítač, je všechno jinak. Tentokrát na mě čekala aktualizace Service Pack 3 pro Windows XP. Nainstaloval jsem ji a divil se, že po restartu vypadá plocha jinak. Service Pack 3 si očividně nedovedl poradit s tématem Luna Element a plocha vypadala dost hnusně. Nu tak jsem vlezl do dialogu Zobrazení – vlastnosti a zkoušel, které z témat, jestli vůbec nějaké, se chytí. U prvních dvou nic a u třetího, ani nevím, jaké téma to bylo, najednou všechno zčernalo.

Zčernalo pozadí a zčernala dolní lišta. Jediné, co je vidět, jsou ikony na ploše a ikony na panelu snadného spuštění. Když kliknu (po paměti) na tlačítko Start, zobrazí (nebo spíš nezobrazí) se opět černá roletka, na které jsou vidět jen ikony bez popisků. Když najedu na ikonu, měl by se u kurzoru objevit proužek s nápovědou. Objeví, ale je opět černý. Když chci změnit nastavení nebo spíš vrátit klasické zobrazení Windows, musím kliknout na černou plochu pravým tlačítkem myši, odhadnout, kam se mi otevřela černá roletka s černými texty a trefit se na položku Vlastnosti. Otevře se opět černé okno, ve kterém je všechno černé. Takže nevidím a nemohu změnit nic.

Zkusil jsem nastartovat počítač v Nouzovém režimu a tam nastavení změnit. Nejde to. I ve stavu nouze je pozadí černé, ačkoliv všechno ostatní vidět je. Ale barva pozadí změnit nejde. Odinstaloval jsem tedy Service Pack 3 v naději, že se všechno vrátí do původního stavu. Nevrátilo. Takže volám: POMÓÓÓC!
Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.