Tokugawa

Skok na navigaci

Stručná historie vzniku státu Izrael

Tokugawa | 6. března 2009, 7:00 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (22)  

Po první světové válce, ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina (mandátní území Velké Británie, které ji bylo svěřeno Společností národů na Pařížské mírové konferenci z roku 1917. Toto nové uskupení vzniklo po První světové válce jako důsledek pádu Osmanské říše) s cílem vytvořit domovinu pro židovský lid.

Všimněte si, že sporné arabsko-palestinsko-izraelské území vlastně patřilo Turkům. Osmanská říše existovala v letech 1299 až 1922, kdo tedy má morální nárok osídlit tuhle poušť?

V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost.

Tedy rekapitulace: na území, které po pádu Osmanské říše za první světové války nepatřilo fakticky nikomu, začaly díky OSN vznikat dva státy. OSN není žádná svévole, akce OSN, to je akt mezinárodního práva, který schvaluje většina členských států. Je to stejné mezinárodní právo, díky kterému například po druhé světové válce v Mnichově proběhly procesy s válečnými zločinci.

11 minut poté, co byla podepsána Deklarace nezávislosti Izraele, formálně uznaly Spojené státy Americké vznik Státu Izrael. Následoval je Írán a další státy.

Všimněte si, Írán byl druhý v pořadí, kdo Izrael uznal. Není to tedy tak, že by všechny okolní arabské státy měly se vznikem Izraele problém. Ony totiž tyhle okolní státy vznikly také na území bývalé Osmanské říše a ve stejné (přibližně) době, kdy stát Izrael.

Válka za nezávislost vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a vyhlášení samostatného židovského státu 14. května 1948, když na území nově vzniklého státu vpadla vojska jeho arabských sousedů, kteří jasně deklarovali úmysl Izrael zlikvidovat. Válka mezi Izraelem a Jordánském, Egyptem, Irákem, Libanonem, Sýrií, Jemenem a Saudskou Arábií skončila příměřím v roce 1949.

Izraelský stát nejen uhájil svou existenci proti sousedním arabským státům, ale získal i část území, jež mělo podle OSN tvořit palestinský stát. Z tohoto území uteklo odhadem 400 – 800 000 arabských obyvatel a arabské státy existenci Izraele neuznaly (s výjimkou Iránu).

Za vítěze války je většinou uváděn Izrael, protože dokázal uhájit svou existenci, avšak nesplnil cíl získat Jeruzalém včetně Starého města pod svou vládu, Arabové nedokázali splnit ani jeden ze svých cílů (zničit Izrael a vytvořit nezávislý arabský stát). Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes.

Než tento svůj vhled do izraelsko-palestinské problematiky ukončím, rád bych poukázal na jeden zásadní fakt. Na území Britského mandátu Palestina vznikaly dva státy. Jeden židovský a jeden arabský. Židé s tím neměli problém. Nebýt útoku Jordánska, Egypta, Iráku, Libanonu, Sýrie, Jemenu a Saudské Arábie, nejspíš by od roku 48 nějaký stát Palestina dávno existoval. Tyhle arabské státy se vzepřely rozhodnutí OSN, i když v podstatě byly stejně mladé jako Izrael (Osmanská říše),

vyhlásily Izraeli válku a chtěli ho zlikvidovat. Izrael tenhle konflikt kupodivu vyhrál a navíc dokázal získat další území. Na to území má stejné právo, jakým by v případě prohry přestal existovat. Je to právo vítěze, navíc nikoliv agresora, ale obránce. Válka za nezávislost vypukla ihned po vyhlášení deklarace nezávislosti, tehdy nebyl Izrael rozhodně podporován Spojenými státy tak jako dnes. Jo, a čerpal jsem převážně z Wikipedie.

Doufám, že tento můj email vám v obrysech ukáže, proč stojím 100% za Izraelem, proč si myslím, že je v právu. A všimněte si, že jsem naprosto vynechal takové emocionální špičky, jako je Hamas, Hizballah, Palestinský islámský džihád a Organizace pro osvobození Palestiny.
Přidat na linkovací servery

Jak jsme zapíjeli a co z toho bylo

Tokugawa | 5. března 2009, 8:52 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Jsme tři spřátelené rodiny, většinu času trávíme spolu a radujeme se, když se ostatní radují. Onehdá se Kukri J. Mrkvičkovi narodil kluk. Představte si. Po pěti dcerách kluk! Tedy těch pět dcer máme všichni dohromady, ale kluk je Mrkvička.

Mohl bych vám třeba vyprávět, jak se tenhle jediný chlapeček jmenuje. "No," povídá Kukri J. Mrkvička, "to by bylo snadný, říct vám jen tak jeho jméno. Ale dám vám návod. Malej se bude jmenovat jako jeden z popravených sedmadvaceti českých pánů. Byl to ten, co byl jako první popravený druhým mečem!"

Nebo bych mohl vyprávět o tom, že svému prvnímu dítku říkají u Mrkvičků Tygr a Prvnímu popravenému druhým mečem říkají Drak. Tygr a Drak. Takže už Mrkvičkům neříkáme Mrkvičkovi, nýbrž Klan létajících dýk. Ale o tom všem mluvit nechci.

Když se mě lidi ptají, jak jsme zapíjeli Prvního popraveného druhým mečem, odpovídám, že jsme se pohádali o Palestinu a Izrael! Byla to debata lehce podpořená alkoholem, kdy argument stíhal argument, emoce emoci a do toho všeho Honza neustále pozvedal sklénku a zvolával: "Tak na Prvního popraveného druhým mečem!"

A tak mi to nedalo a jal jsem se druhý den střízliv vyhledat argumenty a sepsat je do jakéhosi stručného morálního ospravedlnění nároku izraelců na Izrael. Podotýkám, že zde končí vtipný úvod a začíná suchá historie. A nebo víte co? Ať je vtipný úvod samostatným článkem a zbytek sem pověsím třeba zítra!
Přidat na linkovací servery