Tokugawa

Skok na navigaci

Jak jsem propadl geocachingu

Tokugawa | 17. července 2009, 13:08 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Profile for Stachovi
Přátelé, kamarádi! Jsem závislý. Ano, přiznávám bez obalu. Objevil jsem totiž geocaching. Jsa vybaven přístrojem HTC Touch Diamond2 Topaz, jal jsem se procházet sítí, která již mnohého polapila, a nechal se též polapit. A rád.

Nejspíš většina z vás ví, co to geocaching je. A kdo to neví, nebo chce vědět víc, může se k bližším informacím nechat Navigovat.cz. Během chvilky jsem se registroval na serveru Geocaching.com, do svého strojku postahoval nejbližší cache v okolí, naučil se s GPS, nakrmil rybičky (pro všechny případy) a vyrazil do divočiny.

Moje první nalezená cache byla ukryta na starém opuštěném židovském hřbitově uprostřed hustého lesa. Pominu-li, že jsem se ji vydal lovit kolem půl deváté večer a že hřbitov byl po cestě tak čtyři kilonetry, nechybělo mi ke štěstí nic. Jen trochu světla.

Když jsem přišel ke hřbitovu, pomalu se smrákalo. Ve zdi byla zamčená rezavá vrata. Nedalo se nic dělat, přehoupl jsem se přes zeď, na což moje tělo od dětských let už pozapomnělo. Hroby mě přivítaly otevřenou náručí. Doslova. Vyvrácené hebrejské náhrobky, rozvalené hrobky, dva metry hluboké díry mezi mramorovým obrubníkem, páchnoucí vlhkou hlínou. Tma čím dál větší. Komárů jak nasráno, stejně tak ostružiní. Procházel jsem v tom podvečeru mezi otevřenými hroby jako nějaký démon, zespoda ozářený namodralým světlem dží-pí-esky. Ohmatával jsem puklé náhrobní kameny, jakobych hledal hrob, ze kterého jsem se minulý úplněk vyplazil. Vlhká hlína smísená s potem a krví mi pokryla údy a lákala veškeré komárstvo. Propadal jsem s narůstajícím soumrakem zoufalství. Jít okolo stará babka s šátkem, klepla jí ze mě nejspíš pepka.

Nicméně cache jsem našel, i když, abych tak řekl tajemně, na odvrácené straně mince. Svou první kešku! Domů jsem se rozeběhl nejkratší cestou – přes žitné pole, kde šlahouny ostružin skrytě prolézaly mezi klasy. Na silnici jsem se dostal bez boty, pro kterou jsem se musel vrátit, a s krvavými šrámy. Klíšťata nepočítám.

Zítra jdu zase. Mám lepší mapy, lepší aplikace a lepší boty. Ať žije geocaching!
Přidat na linkovací servery