Tokugawa

Skok na navigaci

Politický převrat?

Tokugawa | 15. listopadu 2010, 7:30 | Nový lid | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Publikováno v týdeníku Nový lid, 1. ledna 1930. Naše stanovisko k politice je totožné s názorem Komenského: "Politika nemá býti nic jiného, než svorné spolužití lidí k vzájemnému usnadňování života, projevující se vzájemnou přízní, radou a pomocí podle zákonů samé přírody. A těch smysl jest: co chceš, aby se dálo nebo nedálo tobě od jiných, to rovněž ty jiným dělej nebo nedělej pro rovnost přírody."

Takovou politiku bychom přáli všem. Ale politika, jak se u nás všeobecně odedávna jeví, je zápasiště, na němž se nikdy trvale nedohodneme, ať se dělá cokoliv. Proč? Protože nejsou tu skutečně zastoupeny: snaha po ryzí pravdě a spravedlnosti, pravá lidskost, nýbrž libůstky a zájmy různých tříd a skupin vzájemně se potírajících a osočujících. Kde jeden názor při hledání pravdy by často stačil, političtí straníci budou neústupně trvati na svých a bude tolik různých názorů, kolik příslušníků stran – dohoda těžká i v nejpotřebnějších záležitostech veřejných. Nutny jsou pak jen kompromisy a z nich pocházející nové nedokonalosti a křivdy. (Víme např., že šest týdnů to trvalo, než se po volbách mohla ustaviti nová vláda. A na jak dlouho?)

Co všechno naše politika způsobila:

1. Zanesla rozkol v národě i do poslední horské vísky a otrávila společenský život i tam, kde dosud jakž takž živořil, znemožnila společnou práci všech.

2. Nehospodárným počínáním straníků zadluženy obce i stát a následky jsou v nesnesitelných dávkách a daních, jež potřeby lidu zdražují.

3. Znepřátelila Slováky a Čechy.

4. Vynesla na povrch mnohé mluvky, kteří jsou dnes v té, zítra v oné straně, kde se jim lépe hodí.

5. Pěstuje protekci straníků na úkor spravedlnosti, působí korupci.

6. Zasahuje i do škol, do soudnictví, úřadů, zpolitisovala obce, peněžní ústavy, podniky – vše.

Na štítech mají různá hesla: Demokracie, náboženství, socialismus, komunismus, národnost – ale zůstalo při heslech – není u nás ani toho, ani onoho, co by se skutečně v životě uplatňovalo. Věci jinak prosté a jednoduché se zaplétají, že není východiska ze zmatků. Zástupcové národa nepochopili smyslu dějin, jak je chápali Palacký, Havlíček, Masaryk.

Nedivíme se, že francouzský spisovatel, vida ve svém národě zhoubu stranictví, prohlásil, že přináležeti k jakékoliv straně znemravňuje člověka. "Neboť ve stranách panuje obyčejně zásada cílů, posvěcujících prostředky, jakož i zásada oklamávání nezasvěcených."

Svérázný myslitel Fr. Vymazal napsal trefně: Strany počínají, kde přestává myšlení. – Politika kazí nejpěknější věci, nutíc je do jha strany.

Politikové namítnou: Vždyť Masaryk také vynikl a zvítězil hlavně politickou činností. Ano, ale takovou politikou, jak ji chápal Komenský, Palacký a Havlíček: a to je velký rozdíl. O takovou politiku usilujeme také my. Což je Masaryk politický straník? Naopak: politické strany způsobují jemu jistě mnoho starostí a bolesti. (Vzpomeňme, že minist. předsedu zastupovali také Stříbrný, který nyní otravuje národ štvavým tiskem, a P. Šrámek, papežský prelát.)

Jen poctivá práce pro národ vyzvedla Masaryka a nebýti převratu, byl by on vyslán stranami za presidenta? On sám o politice pravil: "Politika sama vůbec nás nespasí; potřebné je, aby každý myslící jednotlivec, a zejména inteligent vysokoškolský, nalezl a měl duchovní centrum, aby v chaotickém reji ideí a ideeček měl mravní stanovisko a východisko. Vnější autorita, sebe dovednější a organisovanější nestačí."

Kdyby onen čas, energie a peníze, které se vydávají na politické agitace jednotlivých stran, věnovaly se na výchovu lidu, jeho uvědomění, zušlechtění mravní a hospodářské posilnění, a kdyby ty tisíce novin, které po leta píší koledy o politice, vzájemně se potírajíce a ostouzejíce, daly se do služeb národa a hleděly lid poučovat a k práci povzbuzovat: dávno měli jsme již blahobyt, který svým stoupencům politické strany – slibují.

Za nejvyšší úředníky státu vysílají politické strany své straníky; ministrem zdravotnictví nestane se zkušený lékař, ale třeba katecheta, jenž dávno své povolání k vůli politice zanechal, ministrem železnic, kdo neměl příležitosti vůbec v tomto oboru něco pracovati, atd. Jak to může se správou státu a všech oborů dopadati? A ministři mění se každou chvíli podle povětří: sotva tam opatřil protekcí svých pár straníků a dal nějaká nařízení, již zase přijde jiný politik a mění to podle svého a přání své strany. A straníci vedou boj o každého zaměstnance. Tady se lámou v lidech charaktery: za lepší místo mění zaměstnanci strany jak se dá. Může býti takový národ poctivý a mravný?
Přidat na linkovací servery