Okno, za kterým chci bydlet
Dnešní ráno bylo jiné, i když začalo stejně. Zaspal jsem. Hodina není tolik, ještě jsem v limitu. Jenže není hodina jako hodina. Dnešní hodina byla dvojnásob příjemná, neb ve své podstatě byla dvouhodinou.
Nebe polehoučku světlalo a mlha se nenápadně rozplynula. Do uší mi zpívala Hana Hegerová své šansony a já měl pocit, že každý song obrečím. Autobus byl jakoby plný fialových fialek. Mladý kněz pustil sednout stařenku a mne si okatě prohlížela nějaká studentka. Nejméně polovina lidí se usmívala. A já tak nějak vím, že jednou budu za takovýmhle oknem bydlet. Záclona bude háčkovaná vrásčitýma rukama něčí prababičky, dubový stůl a puklý hrnek s vonícím kakaem.
Přidat na linkovací servery
Komentáře
Jirka K. - Mail - WWW - 01.11.2005, 10:37:38
Taky Jak já ti rozumím... jsem teď v podobném rozpoležení...
carpenter - 02.11.2005, 08:26:01
nedávno jsem po dlouhé době procházel táborské staré město a domečků s podobnými okénky je tam celá řada. Hodně neudržovaných - kdyby tak byl jeden na prodej (a kdyby byly peníze...:o))...
perkele - 03.11.2005, 10:14:26
:) i ty romantiku.
Ale taky ti rozumim. Tyhle stare domecky maji takovou zvlastni vuni, kterou miluju a ktera mi vzdycky vycaruje na tvari usmev..
Bob - 04.11.2005, 16:05:19
Pri prvnim rychlem precteni jsem se snazil vzpomenout, jake sansony zpiva Hana Zagorova...podruhe jsem pochopil...


