Tokugawa

Skok na navigaci

Jak jsem modeloval pozadí

Tokugawa | 16. prosince 2005, 13:19 | Akvarium | Ohodnotit článek 0/0 |   

Když už jsem měl doma akvárium se vším všudy, dalo se předpokládat, že se stane přesně to, co se nakonec stalo. Chytil mě rapl. Už už jsem potřeboval, aby v nádrži rostly rostliny a plavaly ryby. Otevřel jsem tedy Google a začal nasávat informace.

Bod číslo jedna: pozadí. Když už mám takové pěkné akvárium, je třeba, aby i jeho interiér byl exklusivní. Rozhodl jsem se, že vytvořím scenérii přírodní. Pozadí bude z pravého kamene. Břidlicové.

U sklenářů byla jen otázka chvilky, než mi uřízli sklo o síle 5 mm, nepatrně menší, než zadní stěna akvária. Silikonové lepidlo pro akvaristy také nebylo těžké sehnat, ovšem kde vzít břidlici... Nakonec jsem se dopátral tohoto zkamenělého bahna v zahrádkářství na trase zaměstnání – domov. Dnešní doba je dostatečně šílená na to, aby lidé kupovali kameny. Břidlice byla na váhu, dvacet deka navíc, můžu to nechat? Vzal jsem ještě dva červené kameny neznámého druhu a složení a obtěžkán tímto nákladem jsem uháněl k domovu.

Víte, jak se z břidlicové desky o síle 10 cm loupají plátky tenčí než 10 milimetrů? Ne? Tak já vám to povím. Blbě. Naskládal jsem si v koupelně na dlaždičky vrstvu asi deseti froté ručníků (Gaia šílela radostí) na ně postavil kámen, do ruky vzal plochý šroubovák a kladivo a... PRÁSK! Boha Mária, snad nepraskla dlažba! Uf, naštěstí nepraskla, to už bych se dneska nejspíš rozváděl. Povedlo se mi naloupat několik centimetr silných kusů a spoustu malého odpadu. Roztříštěná břidlice byla všude. Ve vaně, po celé podlaze, zapíchaná ve všech deseti froťácích, v pračce, zaseklá v oku...

Venku mrzlo až praštělo. Na balkon jsem položil dva ručníky a na ně dal sklo. Chvíli jsem s břidlicí hrál puzzle, než se mi podařilo skleněnou desku kameny zcela pokrýt. Fáze lepení břidlice na sklo měla být snadná. Měla. Ale nebyla. Měl jsem sice silikon pro akvaristy, jenže... vždyť já nemám pistoli, jak budu silikon z tuby vytlačovat? Zkusil jsem to prstem, který jsem si v ten moment málem vykloubil.
"Gaio, mohla bys mi přinést vařečku a prkýnko?" volal jsem skrz zavřené balkonové dveře. Prkýnko jsem si zastrčil za košili a vařečku nasadil do tuby. Její druhý konec jsem vzepřel o prkýnko a na tubu nalehl. Po ukrutném vypětí jsem vytlačil centimetrový kousek silikonu. No potěš. A to mi ještě vařečka z prkýnka sjela a zabodla se mi pod žebra.

Po děsivé námaze, kdy jsem měl břicho jednu podlitinu vedle druhé a kdy se černý silikon stal dekoračním prvkem mnoha míst na našem balkóně, bylo pozadí hotové. Ruce se mi z toho vypětí třásly až do druhého dne.

Zde by se dala očekávat fotografie, ovšem na ní si budete muset chvíli počkat, než se zbavím přemnožených nálevníků a shnilých kytek, ale o tom zase příště.


Přidat na linkovací servery



Komentáře

fily - 21.12.2005, 22:50:52
:O)))) JSem ráda, že tě nemám doma ;OP Tos tam nemoh rybkám nalepit z vnější strany nějakou fešnou fotéčku? ;O)
Těším se na fotku :O)

Max - WWW - 21.12.2005, 23:21:33
Zdá se, že jsi stejný "kutil Tim" jako já :)
Těším se na pokračování, to bude teda fičák !



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: