Tokugawa

Skok na navigaci

Jak jsme uspávali Huga

Tokugawa | 27. června 2003, 12:49 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Přesně před dvěma lety a jedním dnem se narodil Hugo, drsnosrstý jezevčík. Přivezli jsme si ho s Gaiou z Hořic u Českého Krumlova, z rodiny místního fořta. Hugo měl už jako štěně výraz moudrého profesora, což jedny poňoukalo k smíchu a druhé přivádělo v úžas: "Takový roztomilý chytrý psík..."

Hugo se na naši rodinu adaptoval nebývale rychle. Pranic mu nevadilo, že je oproti nám tak malý a jeho vrozené vůdcovské sklony se okamžitě projevily. Navíc se rozhodl, že nebude spát, vždyť spát může, když jsme v práci. Když jsme doma, musí se nám věnovat – je přece náš!

Po několika probdělých nocích jsme s Gaiou usoudili, že musíme Huga utahat natolik, aby aspoň jednu noc spal. Nejprve jsme s ním na několikahodinové procházce obešli celé Staré Město, Malou Stranu, Hradčany, Stromovku a Letnou, leč bez výsledku. Hugo usnul na pouhých pět ( ! ) minut, což mu stačilo k opětovnému načerpání sil.

Tak jsme ho vzali na víkend do Krkonoš, kde s námi to půlroční štěně absolvovalo celodenní výlet (asi 20 km) v čerstvě napadlém sněhu. Doplnění energie nám trvalo dva dny. Hugovi pět minut. Celou noc pak radostně proňafal u naší postele.

Byli jsme naprosto zoufalí. Tak zoufalí, že jsme vymysleli lest. Hugo se nesmírně rád honí za oblíbenou hračkou, kterou tehdy bylo odporné slizké pískající prasátko. Vpodvečer jsme podnikli s Hugem velmi dlouhou procházku, házeli mu klacíky a tak všelijak. Po návratu domů jsem nenápadně sebral to užmoulané prase, než si na něj Hugo zase vzpomene a bude chtít aportovat. Prasátko jsem navázal na provázek a schoval na patro, kde s Gaiou spíme.

Nastal okamžik pravdy. Uložili jsme se k spánku. Hugo se dole stočil na obligátních pět minut. Se zatajeným dechem jsem odpočítal minutu (aby Hugo tvrdě usnul) a hodil. Prasátko při dopadu na zem písklo, Hugo se vymrštil a bleskurychle skočil směrem, odkud písknutí zaznělo. Ale to už jsem prasátko vytáhl zpátky na patro. Po chvíli vzdal Hugo čenichání po prasátku a ulehl.

Hop. Pííísk. Hugo se probral a skočil. Jenže já už měl prase zase nahoře. Naštvaně si šel lehnout. Hop. Pííísk... Hop. Pííísk... Hop. Pííísk...

Omdlel jsem asi v pět ráno. Hugo také. Od těch dob v noci jako každý pořádný člověk spí.


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: