Tokugawa

Skok na navigaci

Předpremiéra na mé otcovství

Tokugawa | 4. července 2003, 7:38 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Jak nám oznámila paní doktorka, staneme se s Gaiou rodiči 13. září roku tohoto. Máme to na papíru s razítkem, proto o datu ani v nejmenším nepochybujeme. A zatímco Gaie utěšeně roste bříško, jehož pohyby mi připomínají klubajícího se vetřelce, se mnou se neděje zhola nic.

Kamarád Tomáš už je dvojnásobným otcem a pokaždé se zdálo, že je to právě on, kdo je těhotný. Po ránu zvracíval, pravidelně přibýval na váze, trpěl velmi specifickými chutěmi, pálila ho žáha a tak. Já nic – tedy pokud se do chutí nepočítá to, že až donedávna jsem U Konfucia konzumoval POUZE kuře s houbami a bambusovými výhonky a zapíjel to jasmínovým čajem, zatímco poslední dobou nejím NIC JINÉHO, než kuře ve sladkokyselé omáčce a zapíjím to Plzní.

Roli otce mám stále ještě kdesi před sebou, zatímco roli strýce již úspěšně vykonávám. A hned dvakrát. Princeznička Carmen a lumpík Vojta.

Jednoho dne mi Gaia povídá: "Musíš se na to otcovství připravit. Ze čtvrtka na pátek u nás bude Vojta." Himbajs, pomyslel jsem si, proč ne Carmen? Nebije mě, nevynucuje si důrazem na slovo HOP! vyhazování do výše čtyř metrů, neukazuje nám všude po bytě jak pěkně umí čůrat a umí vyslovit moje jméno...

V zápětí Gaia se zasněným výrazem budoucí matky špitla: "U tety na prázdniny..." U tety? A co já? Tak to ne. Začal jsem se na Vojtu těšit.

Odemkl jsem dveře a už slyším Gaiu: "Kdo je to, Vojto?" "Pátí... Pátí..." volal Vojta. Ten můj kluk zlatej, on už to taky umí... A hned začalo rodeo. Vojta lítal až ke stropu, lezl po mně, házel po mně Pó a Lálu (ale ano, jsou to ONI), plácal mě po hlavě a tak vůbec. Však víte, jak si kluci hrají.

Když jsem ho koupal, způsobil Vojta menší potopu světa, ale nešť, hlavně že iniciativu mám já a že si bude pamatovat, že byl u strejdy!
"Co je to?" povídá a vytahuje z vody plastovou ponorku.
"Ponorka," odtuším chytře.
"Éro!" na to Vojta.
"Ponorka," nedám se.
"Éro!"
"Ponorka!"
"Éro, éro, éro!" Vojta buší ponorkou do hladiny, voda cáká až ke stropu.
"Tak jo," ustupuju, "je to éro..." Syčák, takhle se vztekat. "Pátí," na to Vojta mazlivě. Kluk jeden zlatej...

"Uspíš ho, já zatím uvařím kašičku," rozhodla Gaia. Tak jo. Leháme si s Vojtou do postele a já vyprávím pohádku o červené Karkulce. "Karka, Karka..." brouká si Vojta. Jsem po dnešku docela znaven a tak si konec pohádky nepamatuji – usnul jsem. Probudila mě rána Lálou do hlavy. Nebo to byl Pó? Pak mě Vojta objal, dal mi pusu a usnul.

Ještě že se nám narodí miminko a ne hned dvouletý raubíř :) Už se těšim.


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: