Kterak Kája vraždil krůty
Bylo nebylo. Vlastně bylo. Takže znovu: Bylo. Jednoho krásného dne odjel Kája s Boženkou na domeček, obohatit obsah mrazáku. Pět živých krůt není zrovna málo, leč Kája není žádná třasořitka.
"Boženko, nebudeme čekat na Hanu, zabijeme ty ptáky sami. Tady mi tu krůtu přidržíš, sekérka zasviští a je to..." povídá Kája.
Boženka si na krůtu sedla, krůta se hnula a Boženka i s krůtou vylétla na kadibudku.
"To nejsou krůty, to jsou pštrosi..." odtušil Kája a sundal Boženku, stále sedící na krůtě, dolů.
"Ukaž, prosim tě, já si jí podržím sám."
Sekérka zasvištěla, krůta se hnula podruhé a ze špalku neodpadla krutihlava, anóbrž část Kájova palce.
Kája zbledl, Boženka zbledla, špalek zrudl. Kája sebral torzo palce a položil ho na parapet okna. Poté se sám odvezl k doktorovi. Krůty vesele pobíhaly po zahrádce.
Když se Kája vrátil od lékaře, došel s Boženkou pro Hanu, která krůty bezpečně popravila. Hana je totiž k podobným případům volána vždy. Po vsi o ní koluje pověst, že zabila vola pěstí. Ptal jsem se na to a Hana mi objasnila, že nešlo o vola, nýbrž o krávu a že ji nezabila pěstí, ale rybičkou. Prostě zabila krávu rybičkou, tím drobným dětským nožíkem, chápete to?
Jak se u Káji s Boženkou něco stane, ihned přijde teta Lenka. Nevím jak to dělá, má na to prostě nos. Tedy teta Lenka přišla, prohodila směrem ke Kájovi něco o pražácích co přijeli vyžrat vesnici a šla se podívat na zahrádku. A jak tak stojí u okna, všimne si čehosi malého a ušmudlaného, jak si to leží na parapetu. I sebrala to, prohlíží to a ptá se: "Co to je, tohleto?"
A Kája pravdivě odpoví: "To je můj palec..."
Teta Lenka zavřeštěla, palec vysokým obloukem přistál mezi povražděnými krůtami, následován omdlivší tetou...
Přidat na linkovací servery

