Tokugawa

Skok na navigaci

Jak jsem učil Huga čůrat

Tokugawa | 16. července 2003, 8:51 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Když zrovna nevím, jakým moudrem bych své čtenáře počastoval, napadne mě Hugo. Drsnosrstý jezevčík Hugo, který nikdy nezklame. Hugo, který je studnice historek. Naposledy jsem psal Jak jsme Huga uspávali. Dnes přišla řada na téma nevzletné, na vyměšování.

Je to zvláštní, ale Hugovi dělalo vyměšování v některých prostředích značné potíže. Namátkou vzpomenu naši dovolenou v Jizerských horách. Přijeli jsme v podvečer, všude čerstvý sníh. Hugo sníh miluje, běhal jako smyslů zbavený, strkal do sněhu čumák, frkal, skákal v závějích jako srna. Za chvíli vypadal jako ledová koule s čer- tovskýma očima. Ale nevyčůral se. Nu což, řekli jsme si s Gaiou, asi se mu nechce.

Před spaním jsme šli Huga vyvenčit. Drobně sněžilo a nebýt Hugova nepřetržitého frkání, snad bychom slyšeli, jak vločky při dopadu cinkají. Ušli jsme asi pět kilometrů, ale Hugo pořád nečůral. Himbajs, proč? Že by přes sníh necítil pachy, které by přeznačil? Nebo mu sníh připomíná koberec?

Už se nám chtělo dost spát, mráz zalézal pod nehty a za krk a Hugo pořád nic. Napadl mě drobný fígl. Počurám strom a třeba se Hugo chytne. Chytil. Zavětřil a šup ke stromu. Sláva!

Když o tom přemýšlím dnes, už se tolik neraduji. Uvažuji, zda právě tohle nebyl ten okamžik, kdy se Hugo stal neoficiálním vůdcem v naší domácnosti. Vždyť on přeznačil vlastního pána!


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: