Tokugawa

Skok na navigaci

O popelářích, vedru, kotelně a nespavosti

Tokugawa | 25. července 2003, 6:59 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Dnešní nadpis zní téměř pohádkově. Ale nedejte na první zdání – to obvykle klame. Rád bych vám vysvětlil, proč každodenně balancuji na pokraji smrti vyčerpáním...

Věc se má tak. Jsem chronicky nedospalý. Ani nevím proč, dokud jsem bydlel u maminky podobné potíže jsem neměl. Uvádím to do souvislosti s nástupem pracovního procesu, který souvisí i s odchodem z rodného bytu ve třetím patře, ale mohu se mýlit.

Dnes žiji v přízemním bytě v centrální Praze. Ano, i já jsem si říkal: To je paráda, konečně jsem tam, kde jsem celý život být chtěl. Malá Strana na dosah jedné ruky, tajemná Řásnovka a její zákoutí na dosah druhé ruky, Hradčany a Letná na dosah třetí ruky atd. To jsem byl ještě fit a plný elánu a dlouhé toulání po Petříně nebo na nábřeží mě naplňovalo radostí.

Jenže všechno má své jenže (jsem skeptik). Náš byt, jak jsem předeslal, je přízemní. To znamená, že se na noc nedají otevřít okna. Neříkejte, že dají, prostě nedají. Odpadky vhozené dovnitř nebo přivší opilý turista mě vážně nezajímají. Takže vedro a nehybný vzduch – to je první protispánkový element.

Druhý element: Nevím z jakého důvodu (snad je jím římsa pod oknem) si u nás dává polovina Prahy, vracející se odněkud z flámu, dostaveníčko. To vás najednou vytrhne ze sna hovor dvou a více podroušených lidí a vy máte pocit, že sedí u postele. Navíc máme za rohem metadonové centrum a donedávna za druhým rohem i klub Bunkr.

Další mínus je tříděný odpad. Bohužel máme popelnice ve dvoře. Bohužel do dvora jsou to tři schůdky nahoru a tři schůdky dolů. Popeláři jezdí čtyřikrát do týdne. Vždy kolem půlnoci a pak kolem páté ráno. Popelář si odemkne dům, dojde pro popelnici a teď to přijde: Tahne ji za sebou přes těch šest schodů, popelnice dělá neskutečnej randál a my spíme hned u stěny, která sousedí s chodbou. Pak ten popelář odvleče popelnici zase zpátky. Zážitek končí aretací dveří. Popelář si je zajistí otevřené a když odchází, rád by je zase zavřel. Ale ouha – aretace je rozbitá a tak dveřmi všelijak mlátí a práská, aby se zavřely. A ráno znovu.

Kotelna. Náš dům má vlastní plynovou kotelnu. Kotelna je pořád nějak nespokojená a dává to najevo hlasitou sirénou. Kupříkladu dnes v noci se pětivteřinový signál opakoval až do rána s železnou pravidelností po půl hodině. Odpovědné lidi to nezajímá, neboť servisní firma sídlí až v Táboře. Byla to nefalšovaná digitální noc.

A nakonec to děsné vedro, které mě sužuje od konce května do začátku října. V tom se prostě spát nedá! Můj kamarád M. H. to řeší tak, že si ustele na podlaze v předsíni, kde na něho táhne aspoň spodkem vstupních dveří. Už aby byl podzim.

Uznejte sami – já prostě NEMOHU být vyspalý...


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: