Tokugawa

Skok na navigaci

Rolling Stones – psáno za zdí

Tokugawa | 28. července 2003, 6:45 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Svého času byla moje žena Gaia velmi aktivní. Každý větší koncert musela vidět. Samozřejmě se tam díky svým přirozeným tělesným proporcím vždy dostala zadarmo. Pak potkala mě. A utrum. Až do včerejška, kdy jsme usoudili, že by byl hřích na Rolling Stones nejít, když nám de facto hrají pod okny.

Letná byla narvaná k prasknutí. Jako bychom se octli na jakémsi multisubkulturálním happeningu. Mladí, staří, frikulíni, frikulauti, hippies, pankáči, paničky s psama, opilci atd. Na zemi deky jak někde u vody. Mluvím samozřejmě o společenství, které si přišlo koncert jen poslechnout. O těch za zdí.

Usadili jsme se s Gaiou na trávu, nějaká předkapela nás nezajímala a tak jsme pozorovali okolostojící, okolochodící a okoločekající. Blížil se k nám opilý mladý cizinec. Sdělil nám informaci: "Only, only, only, only, only, only Beatles!" a zase odešel.

Nebe se černalo přicházející bouřkou, ale nikomu to nevadilo. Dokud nezačaly padat kapky velké jako dětské hlavy. Zaplněná Letná se rázem vyprázdnila, jen pod stromy to vypadalo na včelí rojení. "Kam letěj, blázni?" ptala se sama pro sebe dívka tančící mezi kapkami deště... Podivným řízením osudu jsme si vybrali s Gaiou strom s rojem marihuánovým. Za chvíli nám začal být déšť jedno, i Pupajs v břiše usnul. Vrátili jsme se na naše původní stanoviště.

Koncert právě začínal. A uvedl ho... Václav Havel. Já prohlásil, že jdu domů, ale Gaia vydržela a nepustila mě. Vencovi trvaly ty tři věty asi dvacet minut. Plkal něco o nějaké sametové revoluci (víte vo co gou?), o totalitě a tak. Děs běs. Ti politici jsou vážně všude. "Ať je už zticha!" povzdechlo si mládě za mnou.

Pokračoval Jagger: "Ahoj Prahó! Ahoj Cáchy, ja!" Asi myslel Čechy, yeah! ale znělo to dobře. "My móc stástný." Pak skončily kydy a začalo se hrát. Řeknu vám, ti Stouni měli snad smlouvu na světelnou show se samotným Bohem. Oblohu nad jevištěm křižovaly blesky přesně do rytmu. My za zdí viděli jen horní část pódia, jen pár reflektorů a šmidra. Ale což, také jsme nepřišli na kukačku, ale poslouchat. Když tu – Jagger buď veleben – na pódium vjely zvolna čtyři obrovské velkoplošné obrazovky. Jako bychom stáli v první řadě.

Povím vám, představit si na pódiu mého nebo Gaina tátu, kteří jsou ve stouním věku... Nechci ani domyslet ty konce. Ti dědečkové jsou vážně třída.

Pupajzovi se hudba líbila, vlněl se v břiše tak, až to vypadalo, že Gaia tančí. Vydrželi jsme tam stát asi osm skladeb a pomalu se skrz davy začali prodírat domů. Šli jsme letenským tunelem, který byl otevřen pouze pro pěší. A vzhledem k tomu, že jsme odcházeli před koncem koncertu, byli jsme tam téměř sami. Saticfaction jsme si poslechli už doma z postele.


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: