Tokugawa

Skok na navigaci

Jak trpěl v Londýně Tokugawa hlady

Tokugawa | 18. srpna 2003, 8:45 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Bylo nebylo. Ale spíš bylo, neboť žaludek si na to dodnes pamatuje. Kdysi dávno byla naše kamarádka Karáčo v Londýně. Ale ano, samozřejmě že se tam starala o bandu nezvedených dětí. A tahle Karáčo nás s Gaiou pozvala na deset dní na návštěvu. Nebudu se tu rozepisovat o tom, že to byla ta nejlepší poznávací dovolená co jsem kdy zažil, ani o tom, jak mě imigrační úředníci do země zaslíbené nechtěli pustit. Dokonce ani o tom, jak jsme za těch deset dní nachodili po Londýně přinejmenším 300 km. Budu psát o hladu.

Karáčo nás instruovala, ať se o potraviny nestaráme, že prý budeme hosty domácnosti. OK. To jsme ale netušili, že dva dny před naším příjezdem vnikne do domu policie a oba Karáčovy živitele, otce i matku oněch nezvedených dětí, odvede neznámo kam za přechovávání a prodej drog. Ani Karáčo to netušila a vzhledem k tomu, že jsme už s Gaiou seděli v autobuse, nám to nemohla dát vědět.

Přijeli jsme do Londýna jako správní čeští studenti. Téměř bez koruny. Tedy bez libry. A ty libry, které jsme měli, jsme hodlali investovat do kulturnějších záležitostí než je jídlo. Nakoupili jsme si tedy v Tescu nějaké špagety a fazole. Ty plechovky byly označeny nápisem Economy a kromě nás si je kupovali jen ti nejhorší bezdomovci. Ale nešť.

Jenže ono nějak nejde jíst jen plechovku fazolí v tomatě denně a přitom našlapat 30 kilometrů. Plácli jsme se tedy přes kapsu a koupili si chléb. Tedy – anglický chléb. To je něco tak řídkého, že když ten "bochník" postavíte na výšku a splácnete, dostanete asi tak jeden krajíc solidní české hustoty. Takže zase nic, protože jsme celý bochník snědli k svačince na Trafalgar Square.

Když už dosáhlo vyčerpání z hladu kritické hranice, doploužili jsme se do Tesca a tam koupili kuře. Co kuře – kuřátečko, mládě od normálního kuřete. A že si ho v rodině upečeme. Jenže. Oba zatknutí angličané se mezitím vrátili domů a že co to máme a že to tedy ne, oni že jsou vegetariáni a v jejich troubě se maso dělat nebude. Začal jsem plakat a chtěl kuře sníst syrové. Gaia a Karáčo mi ptáčka násilím odebraly.

Prchli jsme z domu do nočních ulic této poslední z posledních londýnských čtvrtí a s kuřetem pod paží bloumali setmělým parkem. Nakonec jsme kuře vyměnili s nějakým turkem za dvě hašišové cigarety. Když už se nenajíme, aspoň si o jídle necháme halucinovat. Ale protože nikdo z nás není kuřák, tak jsme ani z této náhražky nic neměli a domátožili se do postele.

Poslední den v Londýně nastal a nám zbyly tři libry. Ve čtvrti Soho jsme objevili čínský bufet, kde si za tři libry můžete koupit talíř a kolik si na něj nandáte jídla a kolikrát si půjdete přidat už nikoho nezajímá. Všichni jsme se z toho jednoho talíře tak strašlivě nažrali, až se na nás ti číňané chodili dívat. Sladké, slané, pálivé, kyselé, jedno přes druhé... Málem nám ujel autobus do země české, mlékem, strdím a medem oplývající.


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: