Tokugawa u odvodu
Musím reagovat na Lukynův článek Doktorka v mírném lihovém koma a vyprávět vám o mém odvodu...
Sedělo nás v čekárně asi dvacet. Jako obvykle (protože jsem Tokugawa a T je na konci abecedy) mě zavolali téměř posledního. Vystrašeně jsem vstoupil. U stolu seděla jakási komise, na lůžku pod oknem poloseděl a pololežel lékař. Komise mi sdělila, že půjdu nejspíš řídit tank. Podivil jsem se, nevím, kde se ve mně ta drzost vzala, a sdělil komisi, že měřím 192 cm a tudíž se do tanku nevejdu. Komise si něco poznamenala (asi mě pro drzost dají k PTP) a předala mě lékaři.
Zvážil mě a změřil. "Sto devadesát dva, fakt," zavolal směrem ke komisi. Z kapsičky u pláště vytáhl malou baterku. Šlo mu to dost těžko. Pojal jsem podezření o jeho střízlivosti. Pak na mne dýchl (podezření se změnilo v krutou jistotu).
"Sleduj to světýlko..." řekl a začal mi baterkou míhat před očima. Za chvilku se rozkomíhal sám, div neupadl. Baterku uložil zpět do kapsičky. Napočtvrté.
Stál jsem před ním jen v červených trenýrkách. Chytil mě za gumu a zatáhl. Jeho nekoordinovaný zrak se zahleděl do mých trenek: "Má ho, odveden."
Přidat na linkovací servery

