Paměť a vůně
Stává se mi občas, že mě některá vůně přenese zpět do dětství. Jen tak, bez varování. Prostě si jdu po ulici, když tu odněkud ucítím vůni drožďové polévky. A hups... jsem zase v mateřské školce. Sedím u stolečku, talíř polévky přede mnou a mně jsou zase čtyři roky...
Nebo omítka. Vůně mokré omítky mě vrací na první stupeň základní školy. Stejně tak vůně rozlitého piva na kamenné podlaze. Zcela jasně vidím, jak jsem šel tátovi pro pivo se džbánkem a zakopl jsem na schodech. Nebo vůně domu, kde jsem vyrůstal...
Je mnoho vůní, které odněkud hluboko ve mně vydolují pocity tak jasné a ostré, jako bych je právě zažíval. Rozpomenu se i na to, co jsem měl právě na sobě a jakou jsem měl náladu. Čím to, že zrovna vůně je takový stimulátor? Pamatujeme si skutečně všechno, jen si neumíme rozpomenout?
Přidat na linkovací servery

