Jaroslav Foglar – můj průvodce nemocí
Vzpomínám si, kdysi dávno v dobách hluboce totalitních, vždy když jsem ochořel, navštívil můj táta svého kamaráda a přinesl mi od něj všechny díly kreslených Rychlých šípů. Nemoc pro mne byla plná vzrušujícího klučičího počtení. Proháněl jsem se Stínadly za tajemným Širokkem, slyšel dunivou Kateřinu a sváděl bitvy s Bratrstvem kočičí pracky. Vlastně jsem se i těšil, až zase onemocním.
Přešla léta a já nešťastným rozchodem přišel o své stařičké foglarovky, ještě ilustrované Zdeňkem Burianem. Moc mě to mrzí, těšil jsem se, že je jednou předám svému Pupajzovi tak, jako je dal táta mně. Bylo mi asi deset let a já dostal několik knih pod stromeček. Hoši od Bobří řeky, Boj o první místo, Chata v Jezerní kotlině a mnohé další. Některé knihy byly od jiných autorů, jako například Bílá stráž. Tu svatou noc jsem vůbec nespal a četl a četl a četl.
Minulý týden jsem byl po velmi dlouhé době nemocný. Poslouchal jsem Mozartovo Requiem a do toho četl Memfiskou krásku od plk. Roberta K. Morgana, USAFR. Vražedná kombinace, někdy si to zkuste. Ale Foglar to není.
Přidat na linkovací servery

