Tak mě objeď
Tokugawův kamarád Ivan jel vozem. Řídil. Přiblížila se odbočka vlevo. Šoféři vědí, že při odbočování vlevo musíte najet do středu vozovky a dát přednost protijedoucím vozidlům. Pak teprve, když už nic proti nejede, odbočíte. Tolik teorie.
Praxe v tomto konkrétním případě vypadala poněkud jinak. Kde byl problém? Ale ano – v tramvajovém pásu. Ivan najel na koleje a dával přednost protijedoucím. Nutno podotknout, že v protisměru jeli samí knedlíci, nikoho nenapadlo přibrzdit a Ivanovu dodávku pustit. Takže se stalo, co se stát muselo. Za Ivanem zastavila tramvaj. A začala cinkat. Cililink, cililililink, cink, cililink, pořád dokola. Protisměrný pruh byl stále plný a řidič tramvaje to jistě také viděl.
Jenže Ivan se s ničím nemazlí. Počkal si, dokud se protijedoucí pruh neuvolnil, vypnul motor, vyndal klíčky a vystoupil. Tramvaják se mohl ucinkat. Ivan k němu pomalým krokem došel a klidným hlasem řekl: "Tak mě vobjeď, vole." Nastoupil zpět do vozu, počkal, až se protisměrný pruh znovu uvolní a pomalu a s noblesou opustil koleje.
Nevím, jestli to tramvaják přežil ve zdraví, domnívám se ale, že nikoliv. Věta: Tak mě objeď v sobě obsahuje celý tramvajácký komplex, takže Ivan s chirurgickou přesností trefil hřebík na hlavičku. Myslím si, že ta tramvaj tam cinká ještě teď.
Přidat na linkovací servery

