Tokugawa

Dědečkové

Tokugawa | 25. září 2003, 23:03 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 |   

Dnes jsem přemluvil tátu, aby se se mnou šel podívat na Gaiu do porodnice. A on šel, představte si. On, který trpí, když má koupit kytku nebo jít na nějakou hromadnou akci. Šel i přes to, že jsem mu řekl, že tam bude ještě máma. Jenom zakoulel očima. Tak jsem mu řekl, že tam také bude ségra a Carmen. Znovu zakoulel očima. Pak jsem mu ještě řekl, že přijde také Boženka a Kája. Zakoulel očima víc. Nakonec jsem mu řekl, že budou na návštěvě nejspíš také obě Dufčata. Řekl jen: "Já to tušil. Jako Hujerovi..." Očima už nekoulel, asi ho z toho věčného koulení rozbolely.

V porodnici bylo nádherně. Andulka spala, Gaia se usmívala, mě bylo dobře u srdce i na duši. Pravda, táta tam nevydržel dlouho, za tři čtvrtě hodiny už mě pohledem prosil abychom šli. Cestou jsme se zastavili u Gainých rodičů, kde jsme trošku poklábosili, naložili Kájovi do auta postýlku a kolíbku a hurá k nám, připravit hnízdečko.

Co vám mám povídat. Oba dědové, Kája i Libulínek, se vrhli na postýlku. Samozřejmě jsem se vrhl s nimi. Vybalovali jsme a šroubovali a zase rozebírali, radost pohledět.
"Podej mi šroubovák..."
"Vždyť ho držíš v ruce..."
"A jo."
"Kde je imbus?"
"Sem to nedávej, to musíš takhle..."
"Ne, to je naopak, vyndej to a otočíme postýlku dnem vzhůru."
"Ona není polohovací? To je blbý, Gaiu budou bolet záda."
"No to je fakt blbý."
"Hele, co je tohle? Je polohovací."
"No jo, ale musej tu bejt někde kolíčky."
"Koukej, to není na kolíčky, to se vyšroubujou tyhle očka a posunou se."
"Tak kde je ten šroubovák?"

Připadal jsem si jako ve snu. Bylo mi najednou tak dobře, když jsem ty dva dědky viděl, jak čančají nebesa a upravují mašličky, převazují kličky a povlíkají peřinku. Pak nad hotovou postýlkou postáli se slzou v oku a šli si vedle společně zakouřit. "Jo, chlapče," říkal jeden, "měl bys jít spát. Už se nikdy v klidu nevyspíš, to ti povídám."
"No jo, to jo," děl druhý, "vod teďka už budeš mít jenom starost. Jako já, jako můj táta a jeho taky... Di spát."
"Sem si vždycky říkal, proč máma nespí, když jsem přišel z flámu. Byl jsem po vojně, chlap jak hora, a vona se vo mě bála."
"Přesně jak řikáš," souhlasil druhý, "tak to je a tak to bude..."

Vypili jsme lahev domácí višňovky, tedy Kája ne, ten řídí, ale s Libulínkem jsme to zvládli ve dvou. Kája odjel, tátu jsem doprovodil na tramvaj a teď píšu tenhle článek, dokud to mám na paměti. V hlavě ještě slyším tátu, jak na mě volá z odjíždějící tramvaje: "...vyprdni se na všechno a di spát." A já jdu.

Přidat na linkovací servery

Komentáře

Přidání komentáře...

Jméno:	Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text:

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.