Veřejné koupání
Klap. Právě za nimi zapadly dveře. Za kým? Za babičkovsko tetičkovským procesím. Opravdu nevím, co všechny na prvním koupání tak přitahuje...
Crrrr... zvonek.
"Ahój... Tak nás tady máte."
"Jé ahoj, to už jste tady?" povídám ještě poněkud rozespalý. Můj kalný zrak padl na teplomet, který nesla babička Boží pod pažím. "Já se z toho Káji zblázním..."
"No jo, znáš ho, prej tu máte zimu, no, to nech bejt, to přejdi. Bojí se, aby Aničce nebyla zima. Vy tu prej máte zimu a mě v prosinci vypíná topení, to je celej von."
A hned hlavní bod programu: prohlížení dravé zvěře. Domníval jsem se, že předvedou ukázkový špalír a projdou kolem Andulčiny postýlky jako apoštolové v orloji. Opak je pravdou. Postýlka i s Andulkou zmizela pod hroznem lidských těl.
"Jééé..."
"Óch!"
"Ťu ťu ťu..."
"Ách..."
"Ňu ňu.."
Do toho sebral dvouletý synovec Vojta Andulce z postýlky medvídka a začal mě s ním mlátit do hlavy.
Koupání proběhlo dobře, voda 37°C, dav srocen kolem vaničky. Gaia se tam málem ani neprotlačila. Andulce se ve vodě líbilo. Zřejmě na ní zapůsobilo, že ji mylo pět párů rukou a že si Vojta hrál s teploměrem ve tvaru ryby, až lítala voda ke stropu. Ale pak!
Andulku vyndali, Gaia byla bezmocná. Něčí ruce ji odstrčily, jiné utřely Andulu. Další vyčistily pupík. Kde se vzaly tu se vzaly ruce s vatičkou na špejli a projely našemu miminku uši a nos dřív, než jsme se z toho šoku vzpamatovali. To teda ne! Ale než jsme to řekli, bylo vykonáno.
Zaplať pámbu, že už je po všem a že Andulka je nám vrácena do láskylné a něžné náruče. Na vstupní dveře vyvěsím kromě cedule Nekuřácké pracoviště ještě cedulku Zákaz vstupu. Už chceme být s naším dítětem konečně chvíli sami!
Přidat na linkovací servery

