Postkatastrofické scénáře
Musím se vám s něčím svěřit, s něčím, čemu sám přesně nerozumím a tudíž bych byl rád, kdyby se v názorech objevilo sem tam něco myšlenek...
Přitahuje mě vize budoucího uspořádání světa. Líbí se mi svět filmů Šílený Max, Vodní svět, Postman, svět knih Tma, Blackout, Den Trifidů, Cesta krve – dobrák, Cesta krve – cynik... Líbí se mi myšlenka vyprázdnělého světa bez technologií, bez davů a velkých měst. Každý na svou pěst. Chaos, anarchie, zákon kyje a tesáku. A to mě děsí.
Myslím si snad, že bych v podobných situacích obstál? Jistěže ne! Doby, kdy jsem kolem sebe metal protivníky jako O-sensei Morihei Uešiba dávno minuly, stejně tak doby máchání jeden a půl ručkou jiného velmistra, viz Hans Talhoffer. Dnes jsem pouze tloustnoucí a plešatící ťukálek.
Láká mě tedy snít si o tom, jaké by to bylo, kdybych byl oním hlavním hrdinou já sám? Oním neohroženým vagabundem bez citu, který přežívá díky svému cynismu a svým schopnostem a dovednostem?
Nebo mám už po krk technických serepetiček a vymožeností, které nám neustále jen šetří čas, s kterým si nakonec nevíme rady? Ano, to bude ono. Království za koně!
No nic, jdu zase ťukat...
Přidat na linkovací servery

