Zevlouni podle Tokugawy
Bílý Pes napsal řízný článek Charakteristiky moderního zevlouna. Nejprve jsem chtěl napsat komentář pod tento článek, ovšem nakonec – proč bych se nepřiživil na cizí slávě, že?
Bohužel bydlím v přízemí. Bohužel máme pod oknem římsu. Už je vám jasné, proč chci také psát o White Dogových Zevlounech?
Na naší římse se schází Zevlouni z celého centra Prahy. Je to místo výhodné svou polohou, neboť hned vedle je trafika a kousek dál nápoje. Přes den mi sedící a klábosící Zevlouni tolik nevadí, nejsem totiž doma. Ale co chudák Gaia s malou Andulee? Tento typ Zevlounů nazývám Zevlouni denní. Zvláštní je, že pokud se v ulici kope, klade, dlaždí a podobně, tak počet Zevlounů významně stoupne.
V noci, pravidelně mezi 22:30 a 3:00, se na naší římse také scházejí Zevlouni. Tento druh se nazývá Zevloun noční a je jím obvykle navracející se piják. Posedávají a velmi hlučně hovoří. Trpím pokušením strašlivě na ně spoza okna vybafnout, jenže se trošku obávám jejich reakce, a tak jsem to doposud neudělal...
Od Zevlounů denních i Zevlounů nočních se dozvídáme spoustu zajímavých informací, zhruba ve stylu White Dogova popisu. Ovšem jednou, to bylo kolem 2:00 ráno, nám na římse seděli pravděpodobně čerti. Jazyk, kterým hovořili, měl velmi rychlou kadenci, daleko rychlejší než ono pověstné Ra ta ta ta a někdy i rychlejš! Zněl přesně jako: Hudry hudry hudry dry dry dry! Ráno jsem si myslel, že se mi to zdálo, ale Gaia mě ubezpečila, že ona to slyšela také. Že by v Pekle měli také Zevlouny?
Přidat na linkovací servery

