Mumie
Včera byl u nás na návštěvě Vojta. Synovec, dva a čtvrt roku. Vojta má teď správné období – rozmluvil se. Opakuje všechno. A pamatuje si...
Když je u nás, chytne mě rapl (nebo nostalgie po dětských letech), klesnu na všechny čtyři (abych byl Vojtovi blíž) a začneme blbnout. Pravidelně to končí vejřezem, protože Vojta od nás nikdy nechce domů.
Je to asi dva měsíce, co dávali v televizi film Mumie. Voja ještě tak docela nespal a druhý den všechny překvapil tím, jak toporně chodil, měl vytřeštěné oči a pořád dokola opakoval: "Mumje, mumje..."
Včera to zase předvedl. Trochu jsem to vylepšil a naučil Vojtu místo Mumie říkat Imhotep. Pravda, výslovnost nebyla právě dokonalá a slovo Emámet mohl pochopit jen nadšený egyptolog.
To se odehrálo v kuchyni. Vedle v obýváku se Vojtův táta Tomáš díval na hokej. Poslali jsme Vojtu, ať jde tátovi ukázat "Imhotepa". Vojta odešel a kuchyně se ponořila do ticha, jak jsme byli zvědaví, co řekne Tomáš na Vojtovu exhibici.
Z obýváku se ozvalo hluboko modulovaným hlasem:
"...Emámet... ...Emámet..."
A Tomáš: "No jó... Ahój..." a dál se díval na hokej.
Vojta předváděl Imhotepa–Emámeta celý večer. Nakonec to dopadlo tak, že jsme všichni říkali: "...Im–ho–tep..."
Ještě že nezazvonil telefon. Ti by se asi divili...
Přidat na linkovací servery

