Jak jsem neviděl zatmění Měsíce
Máme s Gaiou rádi jevy, které jsou svým způsobem neopakovatelné. Tajemné. Vzpomínám na jednu z našich prvních romantických akcíi, kdy jsme se jeli podívat k Máchovu jezeru na kometu Hyakutake... No ale nechme vzdálenou minulost a podívejme se blíže na tu nedávnou.
Zatmění proběhlo 9. 11. 2003 mezi 2:00 a 4:00. Špekulovali jsme s Gaiou, jak jen to uděláme, abychom zatmění viděli.
"To je blbý, jet ven s kočárkem ve dvě ráno..."
"A to chceš nechat Andulku v postýlce a odejít?"
"No... hlídal by ji Hugo, ne?"
Nakonec jsme to nechali koňovi, však ono to nějak dopadne. Andulka začala po 20:00 vyvádět a vydrželo jí to zhruba do 23:00. Jakmile se na chvilku odmlčela, omdlel jsem sladkým spánkem, zatmění – nezatmění.
Ze sna mě vytrhl rozespalý Gain hlas podmalovaná Andulčiným pláčem:
"Zrovna je zatmění... zííív... tak co?... zííív..."
Já na to: "....chrrr...chrrr... hmmm... chrrr..."
Andulka: "UÁÁÁÁÁ... NÉÉÉÉ... néééé... uaa... chrrr... chrrr..."
A bylo rozhodnuto. Snad příště.
Přidat na linkovací servery

