Na obzoru čundr
A je to tady! Čundr. Mám se těšit, nebo se bát? Vždyť naposledy jsem byl venku v květnu! To se mi ty intervaly pěkně protáhly. Pamatuji zlaté časy, kdy jsem spal pod hvězdnou oblohou každých čtrnáct dní. Ach, kde že loňské sněhy jsou...
No ale když o tom tak přemýšlím – ona ta obloha nebyla vždy hvězdná. Občas se čerti ženili, občas padaly trakaře. A mně to nevadilo. A víte co? Tak moc se těším ven, že mi to nebude vadit ani tentokrát. Ale...
- Jaký si mám vzít batoh? Ty amícký šňůrky a provázky se mi tahat nechce. A Gaiin kletr by mi kazil image. Ale zase se tak snadno balí...
- Co se spacákem? Ta moje stvůra sice hřeje, ale váží snad pět kilo, no kdo se s tím má vláčet?
- Co jídlo? Vždyť já už si ani nepamatuju, kolik a čeho jsem vozil! Hlavně nezapomenout na sobotní kompot!
- Mám vůbec všechno? Loňské povodně si, bohužel, vybraly daň i na vybavení.
- Mám tahnout lano, sedák a výbavu? Mrkvička by to možná ocenil, ale ta kila navíc. Ach jo.
- Boty, kurňa, vždyť já nemám boty! To budou moje nožičky vypadat jako posledně na Brdech. Týden jsem nemohl chodit!
- A co Hugo? Mám ho brát s sebou? Akorát spadne z nějaké skály, poděs jeden. Ale zase bude šťastnej... Usoudím podle počasí.
- Foťák! Nezapomenout foťák! A PDA na přesnou citaci Mrkvičkových žblebtů.
Vidíte, že mám starostí až nad hlavu. Ach jo, a týden se tak vleče... Vzkaz pro Mrkvičku: Doufám, že budou škvarkové placky!
Přidat na linkovací servery

