Hugovy neřesti
Náš Hugo je rozporů plný pes. Na jednu stranu je to úžasně poslušný jezevčík (!), který zvládá příkazy jako k noze, zůstaň, sedni a podobně. Kdo znáte jezevčíky tak ho musíte obdivovat.
Na straně druhé má spoustu neřestí, které ho snižují na úroveň toulavých psích nevychovanců. No posuďte sami:
Hugo a popeláři. Hugo tak strašlivě nenávidí popeláře, až je to nad mé chápání. Nikdy mu nic neudělali, nevím tedy, co v něm tento stav psí mysli navodilo. Pokaždé, když je slyší (buď popelářský vůz nebo popelnici taženou po chodníku), začne následující scénář:
Hugo zbystří, vytrčí ocas kolmo vzhůru a zkamení. Ocas se mu nervózně třese. Zapomene na všechno na světě. I na to, že je 5:30 ráno a Hugo je venku proto, aby se vyčural a vykadil. Stojí jako socha a sleduje popeláře.
"Hugo, mazej!"
Hugo nic.
"Hugo, nemám na tebe celej den, mazej!" a trhnu vodítkem.
Hugo nervózně popoběhne pět metrů a opět zkamení. Takto probíhá celé venčení. Minule, když už bylo neštěstí jednoho popelářského vozu téměř zažehnáno, objevil se před námi druhý. Hugo si ani nepřeznačil svá oblíbená místa a když jsem přišel po práci domů, měl už téměř vyvalený bok.
A to ani netuším co by se stalo, kdybychom nějakého popeláře potkali zrovna v okamžiku, kdy je Hugo odvázaný.
Hugo a samohana. Hugo je strašlivej prasák. Oblíbil si nějak čištění svého čůracího ústrojí. Čistí a čistí, až nakonec musíme my s Gaiou čistit okolí. Došlo to tak daleko, že Hugo občas usne a přitom si drží pimpasa mezi zuby. A jak spí, tak stiskne trochu víc a začne kňučet, neboť ho to kupodivu bolí. Ale nemyslete si, že stačí Huga probudit. Kdepak. Musíme ho roztrhnout. On totiž nechce pustit!
No, nebudu vás zatěžovat dalšími neřestmi, ať mám v zásobě nějaké další psaní.
Přidat na linkovací servery

