Hugovy neřesti II
No to jsem si včera v noci zase užil. Máme tříděný odpad a během večera, noci a rána přijely tři popelářské vozy. Dovedete si představit, jak Hugo šílel. Lítal od vchodových dveří k oknu na ulici, hop na sedačku, hop na podlahu, dupal do předsíně, dupal do pokoje, tlapky mu podkluzovaly, do toho kňoural... No hrůza!
Ale abych se nevracel k již popsaným neřestem, mám tu pro vás další lahůdku:
Hugo a exkrementy. Každý pejskař to zná. Venčíte, jdete si v poklidu a přemýšlíte si a najednou... TRH... vodítko vámi škubne. Pejsek očichává. A dokud neočichá důkladně a nepřeznačí tak se dál nejde.
Jenže Hugo musí každou druhou louži z kdo ví jakého důvodu ochutnat. Prostě hnus. Takže jednou za čtvrt roku musím k veterináři pro odčervovací pilule, jelikož občas Hugo ochutná i škrkavčí vajíčko. Domlouval jsem mu, bil jsem ho, všechno marné.
Jednou se zastavil u natráveného zbytku potravin a alkoholu a než jsem si toho všiml...
Ondy se zase Vojta synovec vykanadil do nočníku. Když pak chtěla jeho matinka nočník vysypat – kouká, kouká, nočník prázdný. Hádejte, kam se to podělo!
V žádné domácnosti nejsou dětské plenky tak hlídané jako u nás. Než je vyneseme do odpadu, dáváme je do trezoru, aby se o ně Hugo nepostaral.
Ale jinak je to vážně fajn pes.
Přidat na linkovací servery

