Tokugawa

Skok na navigaci

Tokugawa a 17. listopad 1989

Tokugawa | 18. listopadu 2003, 7:09 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 |   

Že atmosféra houstne bylo jasné i nám, studentům třetího ročníku SPŠ ST. Obzvlášť, když nám poslední dobou stále častěji vedení školy zakazovalo chodit domů přes Václavák. Upřímně: kašlali jsme na to. Pak přišel 17. listopad.

Byl jsem zrovna na čundru, vlastně na chatě a celý víkend jsme byli přitisknutí s uchem na starém rádiu, které přivezl vlakem Pavel. Byl trochu potlučený, protože za námi jel z Národní třídy.

Hned od pondělka jsme všichni pekli na školu. Obzvlášť na naši milou soudružku učitelku občanské nauky. Tedy... do školy jsme chodili, ale neučilo se, vládla totální anarchie. Kolem poledního byl vždycky konec, vzal jsem foťák a šup na Václavák. Pamatuju si, jak bylo zvláštní, když jsem dole ze Supraphonu slyšel zase zpívat Matušku, jak úžasné mi přišlo sledovat v Myší díře pořád dokola onen Jakešův povedený projev. Jak mě přitahovala ta davová atmosféra o které jsem snil pod vlivem svých rodičů osmašedesátníků.

Každopádně jsem trochu vyčníval. Tehdy jsem nosil dlouhý černý flaušák, na palici naražený šedý stetson, přes rameno brašnu s foťákem – agent k pohledání. Každý den jsem začal na nějaké demonstraci a končil jsem pravidelně v divadle Semafor na besedách, které se jmenovaly Občanské semafórum. Dokonce jsem si tam jednou svou glosou vysloužil občanskosemaforskou samolepku a krátký odstavec v knize, která se, tuším, jmenovala Semafor ve stávce.

Tehdy jsem litoval, že jsem na Národní nebyl. Dneska, s odstupem času, jsem rád. Dostat přes držku pendrekem jistě není nic moc a já si vážím těch, co to podstoupili. Škoda jen, že se to takhle zvrtlo.


Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: