Tokugawa

Rasově motivovaný článek

Tokugawa | 28. listopadu 2003, 9:24 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 |   

Před nedávnem se v komentářích Karl málem radoval, že našel na blozích první rasově motivovaný článek – Dopis Michalovi – The story of Evelina. Já mu dám příležitost, aby se radoval skutečně.

Tento článek by se také mohl jmenovat Moje jízda tramvají, ale to bych mohl být obviněn z krádeže a navíc název Rasově motivovaný článek přitáhne víc lidí.

Nejprve se budu chvíli dušovat, jak to se mnou je:
Rasismus se mi hnusí. Ble. Je mi nanic z bílejch kápí, předsudků a mezikulturní nenávisti, ze skinheadského hnutí. Nechápu, jak ještě v 60. letech minulého století (to není tak dávno, narodil jsem se deset let potom) měli v Americe černoši vlastní dopravní prostředky, školy a hospody...

Včera jsem se vracel z práce tramvají. Povím vám, že cesta z jedné zastávky do druhé mi připadala dlouhá jako polovina mého života. Nastoupila skupina asi deseti cikánek. To jsem ihned poznal nejen podle toho, že si celá tramvaj začala držet tašky a kabelky, ale hlavně podle úrovně dB (decibelů). Omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu jazyka na tomto párku (Karl bude rozumnět), ale abyste pochopili, tak nebudu zastírat nic.

"Ty pičo seschlá, seš kurva jak tvoje máma, ne, do koho se sereš!"
"Do tebe, ty děvko, 's eště neměla kokota v tý tvý smradlavý díře, tak drž piču, nebo tě zabíju!"
"Kóho zabíješ, čůzo, tě sama zabíju a všechny tady taky, tak drž píču nebo si to dělej sama! Stejně ti s tou smrdutou dírou nezbyde nic jinýho!"
"Tvojí mámě, tý kurvě nezbyde nic jinýho, tobě tam narvu botu, kundo blbá! Pořádnýho čuráka do držky abys zavřela hubu, krávo zasraná!"

Mám ještě pokračovat? Líbí se vám to? Těm cikánkám bylo od šesti do třinácti let, víc nic.

Nechal jsem svůj polootevřený batoh plný mobilů, palmů, flashdisků, peněz a dokladů viset volně na zádech, neboť se mi protiví přidat se k davu vyděšených cestujících. Povím vám ale, že jsem přestal vnímat svou knihu a batoh se stal velmi citlivou součástí měho těla. Chraň ruka Páně někoho jenom se dotknout mých věcí!

Modlil jsem se, aby už byla další zastávka. Raději z toho bordelu vypadnu a dojdu domů pěšky. Cikánky exhibovaly takovým způsobem, že jsem ještě půl dne byl jako ve snách a nemohl jsem se vzpamatovat.

Konečně přišla zastávka. Cikánky se valily ven a strkaly lidi ze dveří tak, že to hraničilo s napadením. Co hraničilo. To bylo napadení. A víte co? Přes to, že byly ty cikánky tak mladé, nezmohl jsem se na slovo. Byl jsem naprosto konsternován jejich mluvou a představa, že by se obořily na mne byla děsivá. Vůbec jsem netušil, co bych jim odpověděl a co bych měl udělat. Tak jsem neudělal nic, za což se stydím. Cikánky vystoupily a já také. Musel jsem na čerstvý vzduch.

Od včerejška jsem rasista. Chápu stavbu všech možných zdí a chápu zoufalství lidí, kteří nemají v tomto pastátě proti podobným cikánům zastání. Každý se bojí, že bude označen za rasistu, a tak všichni raději mlčí. Nikdy, opakuji nikdy za svůj život jsem nepotkal takhle se chovající příslušníky své rasy. Ostatně ani asiaty, černochy nebo araby. U cikánů se mi to stává každou chvíli.

Stejně tak bych nikdy nevěřil, že se jednou veřejně vyznám z rasismu. Včerejšek byla ale poslední kapka.

Přidat na linkovací servery

Komentáře

Přidání komentáře...

Jméno:	Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text:

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.