Caligula
Po krátké době jsme s Gaiou opět navštívili Divadlo Pod Palmovkou. Tentokrát jsme viděli hru Caligula od Alberta Camuse. V hlavní roli naprosto exceloval Jiří Langmajer coby Caligula a jeho pojetí člověka zmítaného čirým zoufalstvím, fatalismem a převrácenou logikou bylo dokonalé. Rozhodně doporučuji.
Ovšem... jsem poslední dobou tak unaven, že do mě musela Gaia šťouchnout, když jsem začal klimbat opravdu okatě.
"Co... co... je?"
"Nespi," zašeptala.
"V pohodě, já to sleduju..."
Ale nemylte se, s kvalitou hry to nemělo vůbec nic společného.
Mimochodem, nechápu, jak je možné, že se při každém představení najde kretén, který si i přes upozornění na začátku nevypne ten zadělanej mobil. Langmajer ovšem opět zabodoval. Coby polonahý Caligula přestal hrát a velmi, velmi caligulovsky se na dotyčného zahleděl. A stál tam a díval se na něj, dokud tomu ichtylovi telefon zvonil. Ta pitomá melodie se přehrála čtyřikrát!
Přidat na linkovací servery
Komentáře
Ada - Mail - 01.02.2007, 15:32:21
Jo, viděla jsem. Do té doby jsem si o Langmajerovi nemyslela nic extra, ale tentokrát mi poklesla čelist...Super!
(K "mobilnímu" ichtylovi...to taky znám. Jednou (při mém představení) nechal dotyčný vyzvánět telefon kliďánko pětkrát. Mít v ruce nějakou rekvizitu, tak ji po něm hodím. V podstatě ale nemůžeš dělat nic jiného, než prostě hrát dál...ach jo.)

