Tokugawa

Skok na navigaci

Velikonoce jako řemen

Tokugawa | 13. dubna 2004, 6:58 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Kája s Boženkou malovali. Vlastně nemalovali, ale chtěli. Vyklidili ložnici, vyklidili obývák. Kája sundaval jednu ze svých dvaceti osmi televizí, tahle stála zrovinka nahoře na skříni.

"Au au au au..." zanaříkal, když mu pod televizní vahou vyhřezla plotýnka. "Půjdu si trochu odpočinout." A odešel do podkrovního pokojíku, který jako jediný nebyl vystěhován, aby se na chvíli natáhl. Boženka seběhla k mandlu a začala mandlovat, neb je to správná hospodyňka. Ale vraťme se ke Kájovi.

Kája si lehl do postele a blaženě odpočíval, dokud se mu nezachtělo na záchod. Chtěl se zvednout, ale... nedokázal se vůbec pohnout. Nějakým nadlidským způsobem se svalil s postele a doplazil se ke schodům. Dál už nemohl.
"Boženko... au au au... Boženkooo... Potřebuju čůrat... haló au au au au..."
Boženka ale neslyšela, neboť běžel mandl a hrálo rádio. Rádio hraje vždycky nahlas, aby Boženka neslyšela hukot mandlu, ale libé tóny písní. Kája volal přes půl hodiny...

"Pak mi bylo divný" vyprávěla posléze Boženka, "že Iška (jezevčík) pořád pobíhala sem a tam, tak jsem vypla mandl a šla se podívat..." Ale s Kájou nehnula. Metrák je metrák a Boženka je hubeňour. Zavolali Olí, dceru a zároveň sestru – zdravotní. Pak zavolali k Tokugawům, co mají dělat. Tokugawovi jim promptně našli telefon na pohotovost, bohužel díky akci Pupajz je u Tokugawů k mání jen číslo na pohotovost dětskou.

"Potřebuje pomoct, chce se mu čůrat a nemůže se dostat dolů..." hlásila Olí do telefonu.
"A proč ho nesnesete?" ptala se pohotovost v domění, že se mluví o dítěti.
"Neuneseme ho, má přes metrák..." (Chtěl bych v tu chvíli vidět paní pohotovost, jak se zatvářila. Pozn. aut.) Nakonec se vše vysvětlilo a dětská pohotovost nadiktovala telefon na dospělou pohotovost. Dospělá pohotovost prohlásila, že nedisponuje sanitkou a nadiktovala číslo na rychlou záchrannou službu.

Mezitím se Kája málem počůral, až někoho napadlo přinést mu Vojtův nočník.

Pár pejskařů venčilo své miláčky tichou ulicí, když tu se do zatáčky vřítila obrovská žlutá sanita a její modré a červené majáčky donutily sousedy opustit televizní pořad a vyklonit se z oken. Sanita zastavila před Boženčiným a Kájovým domem.

Když osazenstvo sanity uvidělo Káju ležícího na podlaze a úzké dřevěné schody, po kterých vyběhlo nahoru, ztratilo elán.

"Jestli se nám nepodaří vás snést, budeme muset zavolat hasiče a ti vás vytáhnou střechou..."
Kája zapomněl na bolest a začal se smát. Hasiči by museli buď rozebrat střechu z ulice, nebo přejet přes asi tisíc zahrádek a záhonů a pokácet asi dvacet stromů, aby Káju vytáhli střešním oknem. Tím, ve kterém by Kája stejně uvíznul, tím, ve kterém je vosí hnízdo... Nakonec se saniťákům podařilo donést Káju dolů.
"Ještě že jste se ho nepokoušela snést sama," říkali Božence, "spadnul by na vás a zabil by ještě i vás!"

Káju odvezli do nemocnice, kde mu napojili hadičky a trubičky a bylo mu smutno. Olí s manželem druhý den vymalovali a Tokugawovi o dnu třetím, velikonočním pondělku, uklízeli a stěhovali nábytek zpět. Ale to už byl Kája doma a snažil se všechny z podkroví komandovat. Tak jsme ho zamkli, pustili rádio a bylo.
Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: