Čarodějnice a Petřín
Máme s Gaiou dvě výročí. První, pevně dané, je výročí svatby. Na to asi nikdy nezapomenu, neboť až bude Andulka větší, tak mi to vždycky připomene slovy: "Ach jó, konec prázdnin... A zejtra zase ta blbá škola..." A hned budu vědět, že mám Gaie koupit kytku :o)
Druhé výročí máme dnes. Ne snad, že by Gaia byla čarodějnice, ale je to datum naší první opravdové schůzky (nebo něco na ten způsob). Procházeli jsme se po Petříně, poslouchali etnické zvuky bubnů, kochali se ohníčky a vůbec nám bylo dobře. Tu schůzku jsme protáhli až do druhého dne a hned prvního května jsme si u Máchy dali camru.
Od těch dob (opravdu už je to sedm let?) tento rituál dodržujeme bez výjimky. Až letos... Copak můžeme naložit Andulku do kočárku a jet o půlnoci na Petřín? Oslavíme si to jinak, řekl bych v kruhu rodiny. Gaia už naložila maso do jogurtu, a tak si nacpem nácka a dáme si umaštěnou pusu. Možná koupím i nějakou tu kytinu, i když k tomu mám bytostný odpor. Druhý den jedeme na hory, takže se pocicmáme někde na Benecku. Holt když je robátko, musí se změnit v životě rodičovském leccos.
Přidat na linkovací servery

