Tokugawa

Skok na navigaci

Čarodějnice a Petřín aneb jak to dopadlo

Tokugawa | 30. dubna 2004, 23:03 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Musím reagovat na článek Čarodějnice a Petřín.

1) jsem si při čtení vybavila, jak bylo každý rok dodržování této tradice prima. Běhali jsme po Petříně, vyprávěli si a vzpomínali na vše krásné i špatné. A součástí bylo i nějaké tajné přání do příštích časů. Jako kdybychom se tím jediným dnem zase více poznali. Pak jsme si odběhli do hospůdky U zavěšeného kafe (dnes je už jinde), dali si pivní sýr s pivem a běželi se políbit k Máchovi (sýr jsme měli oba, tak nám to nevadilo). Dokonce při prvním výročí jsme se políbili snad pod každým rozkvetlým stromem na Petříně. Ale to je fakt dávno :) Tuto naší tradici jsme porušili zatím dvakrát. Poprvé, když jsme právě z 30. 4. 1999 na 1. 5. 1999 cestovali do Londýna a letos, kdy jsme doma s Andulkou. Nevidím problém naložit jí do kočáru a vyjet, ale zrovna jí roste 2. až 4. zoubek a je celý den uplakaná a protivňoučká, že jsme oba moc rádi, že už spinká.

2) vám musím sdělit jak to letos dopadlo. Předem chci poděkovat názorům Krysky a Loar na téma darování květin. Vidím to stejně. A také vím, že stejně tak jako nás ženy potěší z lásky darovaná květina, většina mužů s radostí uvítá s láskou připravené dobytče. Aspoň Tokugawa rozhodně. A protože jsem věděla, že Petřín se letos nekoná, a protože ani já nejsem jen na kytičky, slavnostní večeře s kusem zvířátka, s vonící květinou (velké a krásné překvapení), výborným vínkem a svíčkami na stole by byla prima. Ale kde že.

Masíčko jsem sice naložila do jogurtu a dalších voňavých ingrediencí, ale dnes, v den D, jsem to nějak nezvládla. Zítra odjíždíme na hory. S dopravou je to složité, a tak musíme mít co nejméně zavazadel. Tokugawa si sbalil sám, ale sbalit své a Andulky oblečení, jídlo, toaletní potřeby, pleny... atd. do miniaturního kufříku, toť byl úkol nadlidský. Do toho vyžehlit nějaké další věci, trochu poklidit a střídavě chovat řvoucí Andulku, neboť Tokugawa už začínal bublat (byl hladový a já slíbila báječnou večeři). Zkrátka představa pohodového večera byla rázem ta tam. Nakonec se Tokugawa přemohl, plačící Andulku vykoupal, nakrmil a uspal a já dodělala ostatní.

A oba jsme se vrhli na přípravu večeře. Řeknu vám, Andulka svým řevem určitě naznačovala, ať se na to vykašleme a raději jdeme na Petřín. Vážně se to nepovedlo. Brambůrky převařené, masíčko navrchu spálené, uvnitř syrové, obloha nepovedená, na víno už nebyla chuť a na svíčky jsme zapomněli úplně. Jen ta květina krásně voní... Díky Tokugawo, příště to napravím.

Gaia
Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: