Tokugawa

Skok na navigaci

Svačiny, vodovky a školní brašna

Tokugawa | 18. května 2004, 6:59 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Lukyn včera ve Skladišti postřehů vzpomněl svou školní brašnu. Ale jen tak letmo, takže jsem neodolal a jeho nápad mu ukradl a teď ho rozvedu do spousty vět a vzpomínek, které ve mě vyvolal...

Byl jsem prase. Nevím proč, jestli jsem to zdědil, nebo to byla nějaká genová manipulace. Zkrátka pořádek nebyl mou devizou.

V případě svačin možná sehrála svou roli i chudoba, neboť chleba s máslem mi nic neříkal. Matička mi ráno připravila sváču, já ji hodil do aktovky a tradá do školy. Jenže... Kdo by jedl chleba s máslem. A vyhodit jídlo? To by také nešlo. Jednak se jídlo nevyhazuje a jednak úči kontrolovaly odpadkové koše. Chleba se v aktovce nudil, a tak z dlouhé chvíle začal plesnivět. Taky mu trochu pomohlo nakousané jablko z minulého týdne a rohlík, umazaný od taveného sýra. Jak jsem ten rohlík pořád nosil s sebou, tak ztvrdl na kámen, horní polovina se oproti dolní posunula a sýr ze rozjel po vnitřku tašky. V tom všem ležela žákovská knížka.

Jednou za čas máma aktovku otevřela. Obvykle tehdy, když si mumlala: "Co to tady tak smrdí?" Nejprve prohlédla odpadkový koš, pak zašla na záchod, pak zkontrolovala koš s prádlem, následně přičichla ke kleci s korelou Matějem. Aktovka byla logicky na ráně...

Někdy jsem svůj problém řešil obchodnicky. Vyměňoval jsem svačinu s Vláďou, kterému maminka obalovala krajíčky veky v rozšlehaném vajíčku a nastrouhaném sýru. Pěkně to všechno osmažila a... Vláďovi to nechutnalo a byl rád, když svoji křupavou a voňavou veku vyměnil za můj chleba s máslem a solí...

Po aktovce existovalo ještě jedno místo, kde jsem okázale pěstoval svůj arcibordel. A sice pytel po straně lavice. Nevím, jestli to byla specialita jen naší základky, ale museli jsme si nechat od maminek ušít látkové pytle, které jsme pak zavěsili mezi nohy lavice a skladovali v nich vodovky, modelínu, nůžky, špejle, takovou tu gumu na geometrii, kterou prodávali v plastové krabičce a ze které šlo náramně modelovat, kružítko, trojúhelník, tempery a barevné papíry. Když už svačiny začaly v mé aktovce reagovat i s plastem, ze kterého byla brašna vyrobena a máma je ještě nenašla, byl pravý čas odložit je do pytle. Tam se pak promísily s vypadanáma vodovkama a modelínou a udělaly na dně různovarevnou drobivou kouli neurčitého smradu a použití.

A proč jsem sváču nevyhodil po cestě domů? No, už jsem řekl, že se jídlo nevyhazuje a hlavně... lítal jsem s klukama, neměl jsem čas. Nebo jsem pospíchal koupit Čtyřlístek nebo Ábíčko, nebo si s Ríšou pouštět mašinky, s Norbertem hrát fotbal, líbat Radku a Blanku a Zuzanu a Katku, toulat se s Filipem, mlátit ségru a tak podobně. Ach jo, kam to jenom zmizelo...
Přidat na linkovací servery



Komentáře



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: