Zloději u sousedů
Tokugawa odjel užívat klidu lesa. Jeho ženy se rozhodly užít si víkendu po svém. I naplánovaly si setkání s dalšími opuštěnými ženami, navštívily společně divadlo a báječně se bavily. Po divadle uskutečnily procházku podvečerní Prahou a v příjemné náladě dojely domů.
Večer příjemně pokračoval. Všude ticho a klid, sousedé jsou již týden na horách, nikdo a nic nerušilo příjemný sobotní noc. Okolo čtvrté se Andulka Bambulka vzbudila nepříjemným snem, prý o velkém barevném psovi a po malém pohlazení vesele pokračovala v chrupkání. Mě to však vytrhlo ze spaní, vstala jsem a šla se napít. Náhle slyším tiché kroky od sousedů. Že by se vrátili z dovolené? Po čtvrté hodině ranní? S půlročním miminkem? Spánek je pryč, probouzí se ve mně akčí žena. Hlavou běží dalších tisíc otázek, na které si rychle odpovídám. Ne, to je nesmysl, proč by přijeli v tento čas. Budu odvážná a půjdu se podívat. Vyšla jsem z bytu. Dveře u sousedů jsou pootevřené, kočárek, který obvykle stojí na chodbě, tu není. Žádné hlasy, žádné dětské žvatlání ani pláč, jen kroky. Odvahu na to, abych šla a dveře u sousedů otevřela, jsem nenašla. Potichu jsem zalezla zpět do bytu a zavřela naše dveře. Co teď? Je to jasné, je tam nečekaná návštěva. Slyším spláchnutí WC. To mě zviklalo, na druhou stranu i zloděj má své potřeby. Spláchnul třeba ze zvyku, třeba neví, že izolace proti kročejovému hluku tu není nejlepší. Netuší, že vedle v bytě jsou... nezamčené, samotné ženy...
Rozhodnutí je jasné. Už na nic nečekám a vytáčím 158. Poněkud zdlouhavě se pokouším vysvětlit, že opravdu netuším, kdo že to vedle chodí. Sděluji, že jsem si jistá pouze tím, že sousedé nebyli celý týden doma, že mi je divné, že by se vraceli okolo čtvrté ranní s malým dítětem, že naslyším žádná slova, jen kroky... Za pět minut dorazili policisté. Dům byl zamčený. Přece jim nepůjdu odemknout dům, odepínám klíč a házím ho z balkońu. Dorazili dva, celkem sympaťáci. Rychle jim vše převyprávím, dveře u sousedů jsou již zavřené. Tasí pistole, mně zahánějí do bytu. Polilo mě horko. Sakra, takový mladý kluci. Vždyť tam fakt může být někdo se zbraní v ruce. Vždyť tady může jít o život!!! Zazvonili. Teď nastane ta chvíle pravdy. "Kdo je?", ozvalo se tichým mužským hláskem od sousedů. "Policie České republiky, ihned otevřete!" na to nedrsně vypadající, avšak drsně hovořící policista. Přestávám se bát. Tuším velký trapas. Vedle se otevírají dveře. Světlo baterek policistů a jejich pistole míří na... našeho právě vykoupaného a v červené noční košilce oblečeného souseda. Zvedá ruce nad hlavu. "Já jsem..." "To je náš soused, dobrý večer", snažím se zachránit situaci a souseda bych nejraději objala. "Nezlobte se, já myslela..., já něvěděla..., já....", zmateně objasňuji situaci. "Soused je zmatenější víc: ...Jó, díky..., nashle." Napětí je fuč. Jdu odemknout policistům vchod do domu. Cestou se ještě omlouvám jim. "Neomlouvejte se, to je v pořádku. Tak trochu jsme čekali planý poplach, ale je vždycky lepší raději zavolat než dělat, že nic neslyšíte." Zamkla jsem dveře a vrátila se domů. Vlezla jsem do postela a dlouho nemohla usnout. Tak tomu říkám trapas... Gaia.
Přidat na linkovací servery
Komentáře
MARKUS - 07.02.2007, 13:41:49
Smekám před tvou odvahou. To u našich sousedů se střílelo. Postupně vyběhla celá (povedená)rodinka na chodbu se zakrvácenejma hlavama a já jsem neudělala nic. Ale to už do schodů běžela celá rota policistů.
Sharkan - WWW - 07.02.2007, 15:11:45
Možná trapas, ale dobře, že jsi ho riskla. Raději se dvakrát splést a zavolat policisty zbytečně, než jednou nechat gaunery vykrást sousedům byt.
perkele - 07.02.2007, 15:35:04
Žádnej trapas. Udělala jsi dobře. Lepší než kdyby to byl opravdu zloděj a sousedi se pak vrátili do prázdného bytu,ne?
Kočkopes - WWW - 07.02.2007, 15:38:39
To je hezká historka, sám nevím, jestli bych takhle volal policajty... No, možná, že spíš volal...
kryska - 07.02.2007, 17:05:42
Žádný trapas - kdyby tohle jednání bylo běžné, je u nás líp. Gaio, jsi fakt dobrá!
Moje maminka kdysi taky v noci slyšela cosi od sousedů, dokonce viděla jakási světla, tak vzbudila tátu a ten jí poněkud drsně sdělil, ať jde zase spát a nevymýšlí si. No a oni to fakt zloději byli... Moc si to pak vyčítala (i když se nakonec nic cenného neztratilo.
Co z toho plyne? Raději deset planých poplachů, než něco přejít.
BTW - Teda ženská, Ty ale máš pro strach uděláno!!!! Vůbecnetuším, jestli bych se na tu chodbu ve čtyři ráno a za takových okolností vydala!
ah - 07.02.2007, 19:18:26
kdepak trapas ... bylas nesmírně statečná ... cítím se trochu zahanbeně, protože nevím, jestli bych to takhle udělala já ...
Gaia - 07.02.2007, 20:45:51
Díky! To mě těší, ovšem nevím, zda to tak i vidí náš soused :)))
To Kryska: Být doma Tokugawa, tak mě také brzdí.
S tou odvahou to není tak žhavé, jen bych nebyla v klidu. Mám to tak od mala. Pamatujete si, když jste se třeba báli, že je někdo pod postelí? Ségra se vždy zabalila do peřiny, schovala si nohy a klidně usnula. Já to nikdy nevydržela. Musela jsem se nejdřív přesvědčit, že tam nikdo není!
Bydleli jsme v domečku. Když naši večer někam odjeli, moc rády jsme se bály! A pak jsme díky mému přesvědčování podnikaly tajuplné výpravy do sklepa, do kůlny na zahrádce, na půdu apod. To byl strach a sranda najednou. A nejvíc jsme se vždycky lekly našich, kteří se vrátili dřív domů....
Proto nesnáším horory. Nechápu, proč ta hrdinka jde, kam nemá. A přitom bych byla stejná a šla tam také :(
- 08.02.2007, 07:31:17
musím říct, že od Gaia píše stejně dobře jako Tokugawa.

