Tokugawa

Skok na navigaci

Jak psychicky zdeptat sousedy psem

Tokugawa | 25. dubna 2007, 9:20 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 |   

Problém s vznikajícími antipatiemi mezi naším psem a sousedy jsem již naznačil v článku Sousedi nás musí nenávidět. Bohužel má příběh pokračování. Ale začnu pěkně popořádku.

Hugo je vůl. Tedy náš pes Hugo. Jezevčík. Nehledejte v tomto tvrzení logiku, pravdy jako vůl je jezevčík nebo pes je vůl v tomto případě neplatí. Chyba se stala už na samém počátku, a sice že jsme podlehli kráse hrubosrsté verze jezevčí rasy. Všechny vás, kteří žijete v bytě a chcete si toto zvíře pořídit, všechny vás důrazně varuji. Je to pes lesní, polní, potoční a rybniční. Ne pohovkový nebo gaučový. Navíc je vytrvalý, což se může projevit například celodenním vytím nebo štěkotem. Následně pak špatnými sousedskými vztahy.

Huga se nám podařilo ztišit hudbou. Každé ráno, když odcházíme do práce, pouštíme mu rádio. Český rozhlas Sever. Nic jiného totiž doma nechytíme. Tímto chci Českému rozhlasu poděkovat, Hugovi se jejich hudba, rozhovory a zpravodajství líbí, poslouchá je rád. A neštěká a nevyje. Jen si, jak říká sousedka, sem tam trošku zapláče. To asi hrají Elvise, znáte to: Love me tender...

Včera si tak přicházím domů a užívám si jaro, když mě vyruší nějaké podezřelé zvuky. Sakra, jestli takhle vyvádí taky náš Hugo, tak to je mi sousedů opravdu líto. A když jsem došel k našim dveřím a uviděl za futrem zastrčenou obálku, pochopil jsem, že to, co jsem venku slyšel, byl náš Hugo. Obálku jsem vytáhl, odemkl dveře a... nic. Žádné vítání, Hugo nikde.
"Hugo?" volám a otvírám obálku.

Dopis nebyl právě příjemný, sousedka nám sděluje, že Hugo dnes od 6:00 ráno nepřetržitě štěká a vyje a jestli by s tím opravdu nešlo něco udělat. Nevím, co měla na mysli, napadlo mě jediné řešení, a sice Huga zabít.
"No tak Hugo, vylez, nebo si pro tebe sáhnu a to bude ještě horší!" Jenže Hugo nic. Hrobové ticho, pes v bytě není. Znám ten pocit, kdy v bytě něco chybí, jednou jsem přišel do elegantně vykradené místnosti, kde mi pořád něco neštymovalo a trvalo asi půl hodiny, než jsem pochopil, že jsme vykradení. Teď to bylo stejné. Jenže kdo by kradl psa? A zrovna takovýho... jezevčíka?

Prolezl jsem každý kout, každou Hugovu schovávačku, ale Hugo nikde. Až jsem otevřel dveře do Andulčina pokojíku. Tedy otevřel... Dveře otevřít nešly. A v ten moment jsem pochopil. Gaia ráno, když jsme odcházeli, omylem zavřela Huga u Andulky. Hugo se chtěl dostat ven, a tak štěkal a vyl a hrabal. Andulka má zničený koberec, kobercové lišty jsou odtrhané ze zdi. Ještě že ten vůl nerozkousal dveře. Ani jsem mu nemohl vynadat.

Následný rozhovor se sousedkou dopadl nad očekávání dobře. Dokonce použila slovní spojení chudáček malej, čímž mě naprosto šokovala a vyvedla z konceptu, neboť chudáček malej byla spíš ona a její miminko. Dveře k Andulce jsem zase zavřel a nechal je tak. Chvíli jsem si hrál na to, že se nic nestalo. Ale dneska mě čeká rébus, jak uříznout kus koberce tak, aby to vypadalo, že se nic nestalo.
Přidat na linkovací servery



Komentáře

fade - WWW - 25.04.2007, 09:56:47
:))) teda, je fajn si počíst o tomhle i z druhé strany... u nás v baráku máme něco podobného. Oba pracujeme doma a je to místy docela peklo. BTW nemůžeš si třeba toho psa vzít s sebou do práce?

Tokugawa - WWW - 25.04.2007, 10:00:25
Fade, to nemůžu. A i kdybych mohl... Nějakejch 15 let to přeci nejde. Hugo se klidní, problém je, že byl zavřenej :o)

Piki - WWW - 25.04.2007, 10:10:13
Samozrejme predpokladám, že Hugo prináša aj pekné momenty, ale prepáč, na základe tu popísaného sa dá skonštatovať jediné:
Mať psa v byte za uvedených okolnosti NIE JE normálne.

Žiaľ, ľudia začnú konať rozumne, až keď vyčerpajú všetky ostatné možnosti.

Vďaka za článok. Budem ho odkazovať pre výstrahu.

Tokugawa - WWW - 25.04.2007, 10:34:18
Piki, ano, není to normální. Ale řekl bych, že lidé začnou jednat rozumně až na základě předchozích zkušeností.
Na druhou stranu, Hugo naučil naší Andulku, jak se chovat ke zvířatům. Děti z rodin kolem nás, kde psa (nebo nějaké zvíře) nemají, se při kontaktu se zvířetem chovají divně. Hugo může zlobit sebevíc, ale kvůli tomu, co dává Anče, kvůli tomu jsem rád, že ho máme.

suchosch - WWW - 25.04.2007, 11:16:11
bezva reklama na rozhlas :-)

kryska - 25.04.2007, 15:06:17
to Piki - mít psa v bytě není nenormální, jen si holt musíš vybrat to správné, gaučové, plemeno. Doga nebo jezevčík to fakt nejsou...

To Toku - jj, taky mám podobnou zkušenost. V době panelákového bydlení jsme sousedili s jedním uječeným čoklíkem. Normálně jsem se s ním kamarádila a na chodbě ocicmávala. Ale v době, kdy jsem se doma učila na státnice, jsem chvílemi uvažovala o zcela nekompromisním řešení one "vyjící kauzy" :o)))

Evžen - 25.04.2007, 22:02:22
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Tečka.
V tomhle případě (protože to bohužel znám z vlastní zkušenosti, akorát nejde o jezevčíka ale o fetujícího-pětadvacetiletýho-imbecila-co-nikdy-nedělal-a-dělat-nebude-protože-ho-živí-maminka) se nedivte, až ho jednou najdete přibitého na dveře nebo otráveného jedem na krysy.
Bohužel.
Ale pokud máte sousedy, měl jste si to rozmyslet. To je asi jako si koupit špice.

Markéta P - 26.04.2007, 09:57:08
Toku, můžeš specifikovat to "divně"? My teda žádné domácí zvíře nemáme, neměla jsem ho ani já, a přesto si myslím, že mám ke zvířatům celkem zdravý vztah, stejně jako moje děti - aspoň mně na směsi radosti a respektu před cizím zvířetem nepřijde nic divného ...

Liska - 29.04.2007, 19:22:22
Ja mam vyjici kocku......nastesti vetsinu dne prospi. Zatim si nikdo nestezoval.

Radka - Mail - 11.06.2007, 13:58:35
JEZEVČIK Zdravím,bydlím v Brně v bytě,mému synovi jsem vždy říkala:psa-do městského bytu a při mém zaměst.-kdy jsem stále na cestách jako OZ.NE!Má kamarádka má maminku v Praze-dům,zaharada.Zemřel jí kdysi jezevčík.Říkám kamarádce-udělám Tvé mamince radost-koupím jí jezevčíka-je sama,smutná na velké zahradě se pejsek vyžije.Koupila jsem opravdu krásné štěně krátkosr.černého jezevčíka.Maminka kamarádky poděkovala,že jsem hodná,ale co,kdyby onemocněla,co pak pejsek sám.(Žila sama již v důchodě)Pejsek mi zůstal a dodnes jsem velice ráda.Možná to zní pro nemilovníky psů divně,ale mám spoustu známích,vše co jsem kdy chtěla,vlastní prací dosáhla,ale nikdy bych mého pejska za nic na světě nevyměnila!!Bohužel před rokem onemocněl na srdce-pravidelně jsme navštěv.lékaře,bral léky,starala jsem se o něj.Dne 22.5.07 ráno mi po 16 letech na nemoc srdce zemřel.Po celých 16 let to byl můj nejlepší přítel,citlivý,vnímavý,můj ochránce-já jeho.Krásný,velký jezevčík,kterého všichni obdivovali.Po celých 16 let mne taky zlobil,já jeho-vše v kamarádském duchu a jestli jako štěně rozkousal peřiny atd.jen jsem mu prstem pohrozila,chvíli lišácky koukal,pak mi prohledal kapsy u vesty,vytáhl 500Kč a lítal s nimi jak pominutý po bytě.Když jsem si pomyslela,že mu vyčistím uši-v tu chvíli-nebyl.Když jsem přemýšlela,že půjdeme kupř.ven,aniž bych se ještě pohla-stál u vodítka.Ano,chodila jsem s ním ven,jezdila na chatu,na přehradu,lítali jsme spolu 2hod.venku,já byla "mrtvá"on ještě plný energie.Když mi bylo špatně,lehnul si ke mně a hlídal mě.A zvládnout i při mém zaměstnání,výchově syna atd.vše šlo.Zařadila jsem mého pejska plně do mého života a nikdy jsem ho necvičila a nedrezůrovala-ani se nenechal a je to tak dobře.Byla to osobnost ať se na to kouká kdo jak chce.Měl právo také na svůj životní projev a já ho nechala.Jsem ráda,že jsem mohla s takovým intel.přítelem prožít 16 let.A maminka kamarádky měla tenkrát pravdu když říkala-ten pes jen umět mluvit.Doma čisto,drahý nábytek,chata,k čemu to je,když z mého života odešel můj největší přítel. Zdraví Vás Radka a přeji Vám trpělivost s Vaším jezevčím kamarádem!!!

chrt - 25.01.2010, 09:53:10
u nás je to taky boj. Přítelkyně si na truc pořídila čubinku Staforda. Říkal jsem si, že to bude v pohodě. Mamka taky měla psy a ne málo, tak jsem byl v pohodě. Avšak jen do té doby, kdy nám sousedi začali nadávat, že čuba dokáže výt celý den. Soused se stará o svou 90-ti letou maminku a je docela na nervy(nedivím se mu). Zdá se mi, že se děje vše proti mě. Soused nadává, přítelkyni je jedno, že čuba vyje. S čubou jsem zkoušel snad vše, co normálně zabírá. Prodlužoval jsem časy, kdy jsem přicházel a hodně jí chválil. Stejně čuba vyje. pouštěl jsem telku, čuba stejně vyje. Z práce na ní koukáme přes skype, když vyje, tak se na ní snažím křičet a čuba stejně vyje. Když jsem jí dal obojek proti vytí(bál jsem se, že je to týrání psů, ale čuba mě vyvedla z omylu), tak čuba vůbec neví, že by jí něco takového mělo vadit při vytí. Už dva roky vyje. Sousedi šílí, já šílím. Když přijdu domů, tak mě čuba vítá, jako kdybych byl jediný na světě. Kdyby nevyla, tak je to hodná čubina, jen kdyby nevyla.



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: