Tokugawa

Zpátky v rachotě

Tokugawa | 16. května 2007, 7:04 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Proč jen ten Einstein objevil relativitu? Proč jí zveřejnil? Proč raději neotevřel ten nejspodnější šuplík a nestrčil jí mezi papíry určené k zapomenutí? Alberte, Alberte, pravím, vy jste mi to zavařil. Tak dlouho jsem se na dovolenou těšil a najednou – lup – a je po ní. Jako by ani nikdy nebyla. To vám jen tak nezapomenu.

Z vyhřáté a prosluněné Středočeské kotliny jsme utíkali na sever, do hor, do Krkonoš. A když jsme doběhli, začalo pršet. A kdybych byl dramatik, tak bych napsal, že nepřestalo celý týden. Ale že dramatik nejsem, tak to nenapíšu. Pršet přestalo, i když slunko se ukazovalo jen sporadicky. Ovšem střídalo se s kroupami, větrnem, deštivem, lijavcem. Tak nějak bylo v květnu jako jindy v dubnu. Ale to horám svědčí.

Všude pampelišky a prvosenky a i různé jiné plevele, šťavnato a čerstvo. Bylo jediné místo, kde jsme si přáli mlhu a lezavo – Rýchory – kvůlivá focení. A bylo to jediné místo, kde svítilo slunce a také pálilo. Krásná procházka, zvící 12 kilometrů, které ušla Andulka sama a bez reptání. Dokonce slyšela, jak Krakonošovi o údolí vedle vrzaly boty. Ale neukázal se, potvora jeden. Asi jsme moc hlučeli, i když jsme byli neustále napomínáni.

Ráno, v poledne, večer i v noci, hráli jsme na kytaru a moje malinkaté uke-banjo, pěli roztodivné písně, například dvě hodiny v kuse "Pes jitrničku sežral". Nevím ani, proč ostatní postupně mizeli ze společné místnosti.

Piva bylo také hodně, lahve mi cinkají v kufru ještě dnes. Je to takový nostalgický cinkot, připomínající dávno minulé děje. Na Černé hoře si Andulka odřela prst. Asi tři čtvereční milimetry. Dodnes ho všem ukazuje a dožaduje se lékařské péče. Také opět vyrostla, neb jak známo, nedostatek dozoru dětem svědčí.

Musím vám také povědět, jak jsem byl za úchyla. Stavěli jsme v lese s dětmi domečky. Pamatujete si, když jste byli malí, jak jste vydrželi hodiny u kořene stromů ze šišek a klacíků a kamenů stavět domečky pro lesní skřítky? Bože, jak já si to rád zopakoval. No a jak jsme my dospělí byli v euforii, vyslali jsme naše holčičky (3 a 5 let) na expedici. Musí se vrátit do chaty, my velcí že půjdeme jinudy. Šly. Smály se a nevěřily, že nepůjdeme za nimi. Maminky nešly. Pověřily mě, abych na holky dohlédl, neb jsem měl maskovanou bundu a špinavej obličej.

Holčičky si vyklačovaly ruku v ruce a já je zpoza buku pozoroval. I slzu jsem uronil, jak si pomáhaly sejít po sjezdovce, jak jedna na druhou čekala, když ta první čůrala... Až mi zmizely v zástavbě. Přískoky jsem překonal čtvrtkilometrovou vzdálenost a sledoval je občasným vyjuknutím zpoza keře nebo rohu. Nahrben, špinav a s podivným úsměvem na rtech. S čepicí staženou hluboko do čela, aby mě snad neprozradil odlesk očí nebo pleši. A tak mě potkaly dvě důchodové Němky. Když mě s podezřívavým pohledem míjely, chytily se pevně za ruce a zamířily k druhé straně silnice. Němčině jsem nerozumněl, ale ten pohled byl výmluvný: Úchylák. Úchylák, který pozoruje dvě malé holčičky, nebožátka bezbranná.

Holčičky došly v pořádku domů a policejní hlídka nepřijela. Buď ty Němky sešly po cestě věkem, nebo je k smrti vyděsil můj krhavý pohled a chroptivé uchechtnutí. Přískoky jsem sledoval dál svou dceru a její kamarádku, zatímco ustrašené babky prchaly kamsi do Německa.

Také jsme se kulturně vyžívali, manuálně tvořili. Trička barvili, maňásky slepovali, speciality vařili, hry podivných názvů hráli, kulantně hovořili o různých hlubokomyslných věcech, namátkou mě napadá téma chlupy v nose i jinde, holit si hlavu žiletkou či strojkem, křečové žíly, partnerské soužití, hormonální poruchy a pivo a jiné. Jenom ty kuličky jsme nestihli a tak na putovním poháru prozatím chybí šestý letopočet. Ale to se dožene.

A je to pryč. Relativita jedna proklatá. Do další expedice rok. Bude dlouhý jako deset jiných. A v kufru jen prázný flašky...
Přidat na linkovací servery

Komentáře

ah - 16.05.2007, 13:27:03
no jasně :-))domečky plné mechového koberce, pokojíky se vším všudy = moc ráda na tohle vzpomínám ... když jsme teď byli na výletě na Kohútce a procházeli se lesem, snila jsem si o tom, jak za pár let vytyčím z krepáků a šiškových šipek cestu pro naše mláďata, kterak budou za pokladem se honiti a přitom různé úkoly plniti ... a moc se na to těším, doufám, že to zrealizujeme :))

kryska - 16.05.2007, 13:37:48
no bomba :o))) teda y to umíš popsat tak, že Ti závidím. Uprchlou dovču i vzpomínky :o)))

Kyklop - 16.05.2007, 23:22:16
Moc pěkná fotka...

faj - Mail - WWW - 18.05.2007, 02:00:38
ads Paradny web!!!

Trillian - 21.05.2007, 15:21:11
:o) rostou tam na horách hezké víly ze země :o) a jak pěkně kvetou, rovnou do krásy...

krásná fotka, i když tedy ukazuje jak ten čas pádí, Andulka už je slečna, té už budeme muset vykat :o)

Přidání komentáře...

Jméno:	Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text:

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.