Tokugawa

Zakynthos automobilem

Tokugawa | 22. června 2007, 6:59 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Vstupy označené uvozovkami má na svědomí Gaia. Zřejmě se jí zdály spoty ze Zakynthosu příliš krátké :o)

Počasím se Zakynthos právě neblýskl. Otevřeli jsme ráno žaluzie proti komárům a ejhle, zataženo. Když udělám složitý statistický výpočet, vyjde mi, že na Zakynthu prší pouze v období monzunů a pak ještě v období naší dovolené. Zatím to vychází půl na půl, jsem zvědav na skóre na konci dovolené.

Co budeme dělat? Další den s Černým petrem a Člověče, nezlob se bych už nevydržel. Poslední záchrana: půjčovna aut Pegasus Rentals. Ozdobili jsme se vozem Fiat Seicento, což je prakticky novější šestistovka. Malé, zato ladilo ke Gainým a Andulčiným očím. Prolétl jsem před odletem internet a našel jsem za tahle šlapací autíčka ceny kolem 25 Euro. Věřte tedy, že to jsou staré ceny, pro sezonu 2007 platí 33 Euro a víc. Na den, samozřejmě. Pojištění se spoluúčastí 350 Euro, jinak příplatek dalších 5 Euro.

Nasedl jsem horko těžko do té krabičky na prstýnek a posunul si sedačku až kam to šlo. Bohužel to nešlo daleko, neb jsem tímto počinem Andulce lámal nohy. Takže kolena u brady, lokty u kolen a už se jelo. V mapě jsme měli vyznačeno několik zajímavých míst ostrova Zakinthos, vesměs na západním pobřeží. Západní pobřeží je totiž v podstatě neobydlené, Jónské moře tam omývá bílé vysoké útesy, takže turistický ruch zde nezapustil kořeny a letoviska plná růžových prasátek tu nenajdete.

První zastávka vesnice Lithakia, ve které má být zřícenina hradu, Paleokastro. Lithakii jsme projeli dvakrát, jednou jsem dokonce ohodil výlohu místní taverny štěrkem, jak vehementně jsem nutil Fiat Seicento, aby se do kopce rozjelo alespoň na jedničku. Nic neříkali, jsou rádi, že mají pískované sklo.

Ono je to s ostrovem Zakynthos a památkami vůbec nahnuté. V roce 1953 tu bylo tak silné zemětřesení, až polovina obyvatel emigrovala do Kanady, tam se zmátořila a posléze se vrátila zpět na Zakinthos, kde začala podnikat. Alespoň Dionýsios a jeho rodina. Ale to je jiný Dionýsios, než ten, který nás ubytovává a jehož bratranec nás vezl z hor. Stále to ale není poslední Dionýsios, se kterým jsme se zde setkali. Tolik k památkám. Prostě nejsou, neb se sesunuly.

Z Lithakie jsme měli namířeno do vsi Maherado nebo Macherado. Nachází se tam kostel Agía Mávra, Černá Madona. Ikona Madony pochází podle legendy z Egypta, prý snad až z 3. století před Kristem (?). Tento skvost jsme ovšem neviděli, protože značení řeckých silnic je naprosto idiotské. Navíc cyrilicí. Takže Maherado jsme vynechali. On ten kostel, který byl vystavěn roku 1632, stejně zbouralo zemětřesení v padesátém třetím, takže bychom viděli jen další z novodobých kostelů druhé poloviny dvacátého století.

Ves Maherado jsme se pokoušeli objevit i při zpáteční cestě, ovšem... opět jsme nenašli.

Další horská vesnice se jmenuje Kiliomeno. Víte, na internetu se dočtete leccos, já bych vám rád zprostředkoval pravdu. Kilioméno nemá vůbec nic, zač by stálo jej navštívit. Ta zmiňovaná zvonice je sice svým způsobem zajímavá, ale právě jen svým způsobem. Vesnici jsme plni nadšení prošli celou, za bohatého pokřikování majitelů taverny: "Pojďte se k nám napít, no tak pojďte!" Nenašli jsme nic, ale vůbec nic pozoruhodného.

Rozhodně jsme museli působit velmi vtipně. Vyskákali jsme z auta, nandali si foťáky a vyšli do ulic. Prolezli jsme náves, zatoulali jsme se mezi místní domečky, občas omylem někomu vlezli na dvoreček, omluvili se a zase pátrali po kulturních skvostech jinde. Bez úspěchu. Krásně však na nás mezi těmi dvorky dýchala pravá řecká atmosféra plná klidu a pohody.

Další na řadě je horská vesnice Louha nebo Loucha. Píše se, že v této vesnici před pěti sty lety úspěšně zavedli kolektivní zemědělství a že místo zemědělské mechanizace tu na poli potkáte jen koně nebo mezka. Koně ani mezka jsme neviděli ani jednoho, zato dva traktory a jednu dodávku od Algidy. Ale aby se na mě louhané nezlobili, že jim křivdím: Loucha byla nejhezčí vesnice, kterou jsme viděli. Plná krásných zákoutí starých kamenných domků a zelenozlatých brouků.

Brouci mě zaujali natolik, že jsem úplně zapomněla, že já na digitál skutečně nefotím a vyplácala jsem na ně pět políček filmu. A k ničemu. Potvůrky zelený byly naživo mnohem krásnější. Asi bych potřebovala změnit zrcadlovku Minolta Dynax 404si s objektivem Tamron za Canon EOS 5D.

Další z horských vesnic, která více méně přežila zemětřesení ve třiapadesátém, je Kambi. Kambi leží nad zálivem Ormos Schiza a my z ní neviděli nic než tavernu. Ovšem lidi, to bylo žrádlo! Takhle jsme si v Řecku snad ještě nepochutnali. Bylo to tak chutné, až jsem zapomněl, jak se to jmenovalo. Nicméně, aby vám bylo jasno a chuťové pohárky se potěšily: dlouhé maso, buď jehněčí nebo hovězí, nakrájené na dost velké kostky. Celé naložené v nějaké červené marinádě, spolu s malými cibulkami. S hodně cibulkami. Naprosto delikatesní, už jsem si vzpomněl – stifado. Gaia měla souvlaki, kuřecí maso na jehle, asi také nejlepší, jaké jsem kdy ochutnal, a Andulka zbaštila kvantum kuliček keftedés z mletého masa a koření. Podle toho, že nemluvila, jen se chálovala, stály také za to. Učinil jsem několik snímků zálivu Shiza, kochaje se tou modrozelení, říznutou bílou opukou.

Opravdu nádhera a neskutečná mňamka! Zpočátku nám dojem kazila parta mladších, neskutečně hlučných a bordel dělajících Angličanů. Naštěstí brzy odešli a my už jsme si vše vychutnávali vskutku všemi smysly.

Ve vsi Exo Hora či Exo Chora je prý 2500 let starý olivovník. Nenašli jsme ho, asi přestal rodit, a tak ho pokáceli. Nebo na jeho místě vyrostl další betonový plácek obklopený rezavými sudy.

Pravda je taková, že naše modré autíčko se konečně rozjelo na rychlost 60 km za hodinu, téměř proletělo vískou Exo Chóra a já stihla jen suše konstatovat: "Tak to byla Exo Chora. S nejstarším olivovníkem." Tokugawa se rozpačitě a omluvně usmál, sdělil, že tady se nedokáže otočit a pokračoval dál v jízdě se slovy: "Promiň, uvidíš ho příště." Doufám, prastarý olivovníku, že ještě nějaký ten rok vydržíš.

Mysleli jsme, že se také zastavíme v Maries, vsi, kam bylo jako do jedné z prvních vesnic na ostrově Zakinthos za vlády císaře Tiberia přineseno křesťanství. Hádejte kým. Prvním z prvních Kristových apoštolů. Nevíte? Nenapoví vám jméno vesnice? Ano, byla to Marie Magdaléna, která zde zastavila na své cestě do Říma. Prý je otisk šlápoty Marie Magdalské doposud vidět v pobřežní skále. Pravda je ale taková, že legenda je jedna věc a skutečnost druhá. V Maries není nic. Gaia: "A nebo jsme to nenašli..."

Kde ale něco je a stojí to za to, to je Anafonitria (Anafonýtria), vesnice, kde je klášter Panny Marie. Jedná se pravděpodobně o nejstarší dochovanou stavbu na ostrově a já mohu potvrdit, že je krásná. Oáza klidu, kde se skutečně může rozjímat a rozmlouvat s Bohem. V klášteře se nesmí fotit, ale kde není žalobce není soudce. Nikde nikdo, a tak jsme fotili. Andulka celou dobu na svaté půdě šeptala, jakoby cítila genius loci. Když jsme se jí potom večer ptali, co se jí nejvíc líbilo, odpověděla (v necelých 4 letech), že v tom Bulharsku. Chvíli jsme nechápali, až jsme se nakonec dovtípili, že měla na mysli klášter Panny Marie. Nevím, jak přišla na Bulharsko, to slovo snad v životě neslyšela. Podivné ale je, že řecko-katolická církev se šířila právě odtamtud.

Nádherné místo. Klid a mír na vás dýchá z každého koutku. Dotýkáte se kamenitých zdí a sloupů, cítíte jejich dech a pomalu se necháváte unášet na křídlech historie daleko do zapomenutých časů a vnitřních světů. Škoda jen, že jsme tam nemohli zůstat déle.

Benzínová pumpa ve vesnici Volímes nám vytrhla trn z paty, ale to jsme se už loučili se severozápadem ostrova a mířili na východ, do hustě obydlené a turisty zcela obsazené oblasti pláží. Hned ta první je ale dost výjimečná. Xingi nebo Xingia. V podstatě přírodní sirné lázně. Tato pláž má několik velkých plus. Za prvé je malá. Za druhé je krásná. Za třetí je prázdná, neb tam všude smrdí síra. Andulka: "Já necejtim nic, co smrdí. Já cejtim, že to voní." A po chvíli: "Ba ne, už to spíš smrdí." No a za čtvrté, kolikrát v životě jste se koupali v sirné lázni? Chvíli jsme se zdrželi, Gaia si sundala všechny stříbrné šperky, protože by se vylouhovaly do černa.

A naložili jsme se do sirné vody a louhovali jsme se a louhovali až jsme se téměř vylouhovali. Škoda, že si tam tak člověk nemůže odskočit během pracovního týdne, když cítí jak ho záda a klouby zase bolí. Už bych tam byla.

Nakonec jsme chtěli navštívit Bohali neboli Bochali. Prý je tam zachovaná akropole a památky na Benátčany, kterým ostrov Zakynthos nějaký ten pátek patřil. Pravda je ale taková, že jsme tam prostě netrefili a nakonec zabloudili v uličkách hlavního města Zakynthos. A tak jsme se na milou akropoli vyprdli a zamířili domů, do Limni Keri, kde jsme se ještě vykoupali v moři a navečer vyrazili do Keri na prý nejhezčí západ slunce.

Bohali mě mrzelo. Někde jsme však odbočili chybně. A Tokugawova obava se naplnila. Vjeli jsme do hlavního, nepřehledně značeného a přeplněného města Zakynthos. Ani já, ani Tokugawa jsme nepochopili, jak jsme se dostali ven, ale oddychli jsme si. Snažila jsem se ještě na druhý pokus navigovat na ves Maherado, ale i to se před námi skrylo a čeká na nás na někdy příště.

Západ jsme stihli, blbé bylo, že slunce zapadlo kdesi za mraky a my viděli jen velmi málo. A nejvtipnější bylo, že v okamžiku, kdy se sluneční kotouč už už dotýkal vodní hladiny, prohlásila Andulka: "Já chci kakat."
Přidat na linkovací servery

Komentáře

Tomáš Bláha - 23.06.2007, 09:41:14
Hezký, ale nejdou ti v tomto článku zvětšovat obrázky (chybí přípona).

Kytka - 24.06.2007, 18:44:03
Nádherný články a překrásný fotky. V západu slunci to je Gaia? Moc krásná

Tokugawa - WWW - 25.06.2007, 21:04:56
Kytko, ne, to není Gaia, je to nějaká Angličanka.

Luky - Mail - 28.06.2007, 02:09:27
Ó Dío, Dionýzio Tak 1)Chlape, dlouho mě nic tak nepobavilo, jako čtení tvých postřehů ze Zante.
2)Jelikož jsem se vrátil 1.6.z tamtéž, musím konstatovat, že slovo od slova platí a přímo jsi mi ho snad telepaticky vyčetl z hlavy a výborně okomentoval-jen jsme nebydleli v Mirandě, ale v Joanně u tý Joanny, co Vám prodávala své nezdaněné hospodářské přebytky.Prostě neskutečně stejné zážitky včetně musaky v Las Vegas Laganas - jak Laganas vtipně a výstižně překřtil můj nezletilec :o)
3)Díky a pokračuj v psaní svých postřehů - skvělé čtení!!!

L.

Přidání komentáře...

Jméno:	Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text:

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.