Quo vadis, homine?
Inu, od zrození ke smrti. A možná o kus dál. Možná kráčím, možná jsem unášen. Nebo hnán. Veden. Či snad pouze nasměrován. Učím se a zapomínám, nalézám a ztrácím. Plodím a zabíjím. Vytvářím a bortím. Raduji se a pláču, vychovávám, miluji i nenávidím. Jsem.
Ale co bude až tu nebudu? Nebo tu budu stále, jen tak nějak jinak? Budu velký svými činy, nebo zapomenutý svou průměrností? A které činy jsou velké? Osvětim nebo teorie relativity? Budou na mě vzpomínat s láskou nebo se budou bát nahlas vyslovit moje jméno? Budou na mě vůbec vzpomínat? Kdo?
Jdu dopředu, den za dnem. Krok, krok, krok. S vysokou pravděpodobností se dá odhadnout, kam šlápnu příště. A proč. Tedy... proč vlastně? Že jsem byl svým směrem na počátku postrčen? Že mi byl vytyčen cíl? Nebo jen řada záchytných bodů? A nebo ne?
Je mnoho otázek, na které je můj mozek příliš líný. Jen mě občas napadnou, vysypu je a jdu dál, v hlavě čisto. Vypnuto. Většina receptorů má snížen příjem k nulovým hodnotám, nepouštím do sebe žádný informační šum. Jen jdu a moc o tom nepřemýšlím. Jako ten mravenec, vláčející kus listu, kterého zašlápnu.
Přidat na linkovací servery
Komentáře
carpenter - WWW - 15.08.2007, 15:11:48
D'où venonsnous? Que sommes-nous? Où allons-nous?
http://www.abcgallery.com/G/gauguin/gauguin68.html

