Tokugawa

Jak jsem dělal šoféra svatému Mikuláši

Tokugawa | 6. prosince 2007, 8:40 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 |   

Scházíme se rok co rok, už od té doby, kdy synovec prohlásil: "Táto, ten čert měl hlas jako ty!" a kdy neteř konstatovala: "Strejdo, ten Mikuláš ti byl podobnej!" Dál už je takhle blbnout nešlo, přestože jim byly sotva tři roky. Následující rok přišli profesionálové. A od té doby chodí pravidelně, protože jsou úžasní. Je to parta, která pořádá Masopust, Tři krále a další taškařice, což je krásné, uvážíme-li, že se vše odehrává v Praze.

Rok co rok se scházíme, tři rodiny a pět dětí. Rok co rok je dětí víc a Mikuláš má těžší koš. Čekal jsem na domluveném rohu, auto nastartované, vůkol tma a tajuplno. Přišel ke mně čert, něco mezi Omnimorem z filmu Hrátky s čertem a Trepifajxlem z filmu Dalskabáty, hříšná ves: "Ble ble, ne-ne-nečekáte na nás? Ble ble." Vidle se mu výhrůžně klátily v pazouře, kopytem podupával.

Mikuláš si musel sundat mitru, aby se vůbec posadil, anděl si upravil křídla a čert odložil vidle do kufru. Takovouhle osádku jsem ještě nevezl.
"Kolikpak na nás letos čeká dětí?" vyptával se Mikuláš.
"Letos pět, Mikuláši."
"Hm, tak pět. A kolik jim je let?"
"Od dvou do šesti."
"A ko-ko-koho mám vzít s sebou do pekla, ble ble."
"Letos všechny, čerte. Máme pro vás soupis hříchů. Je velmi dlouhý. Klady jsme tentokrát vypustili, ti pacholci jsou hodní stejně jenom dneska."
Anděl se ošil a autem se rozlila vůně husích brků: "Ale ne, děťátka jsou dar."
V duchu mi blesklo, že jsou andělé velmi naivní.

Šlo to rychle. První na řadě byl Vojta. Měl nahnáno, už dopoledne se svěřoval: "Tentokrát mám obavy. Zatím mi to vždycky prošlo, ale teď mě určitě vezmou s sebou!" Celý den se díval na všechny možné čertovské pohádky. Studoval, jak to vypadá v pekle. Čert si Vojtu nakonec nevzal, což nikdo z nás nechápal.

Jediný, kdo se nebál, byla naše Andulka. Věřila, že byla hodná. Dokud Mikuláš neřekl: "Ale ale, co to tady vidím. Ty si, Andulko, okusuješ nehty, hm hm, to je velký hřích." Čert nemeškal a klekl si k Andulce: "Ble, ble, u-u-ukaž, já si ta-ta-taky koušu nehty." Načež ji vzal za ruku a prohlásil: "Můžu si ko-ko-kousnout? Ble ble."
A bylo to. Anča mi skočila kolem krku a nevydala ze sebe, než: "Čtyři malí plyšáci, VZLYK..." A bylo po písničce.

"Jé, tatínku, podívej, co to tady je?" zeptala se Andulka, když nastupovala do auta. Na sedačce ležel dlouhý bílý husí brk.
"To ti tady nechal anděl. Každého čerta s tím odeženeš." Andělský brk visí nad Andulčinou postýlkou. Snad bude fungovat.
Přidat na linkovací servery

Komentáře

lukyn.v - WWW - 06.12.2007, 09:59:02
Pěknej příběh. :) Ale jak tak koukám na tu fotku, tak ten anděl teda nic moc. Anděla si představuju trochu jinak a určitě ne v brýlích. :D

Taurus - WWW - 06.12.2007, 11:01:45
Pěkný :-) My byli letos na Mikuláše v Sokole. Naší Aničce ještě nejsou tři roky. Od chvíle, kdy Mikuláš s čertem vstoupili do tělocvičny, je zkoumavě pozorovala. Po chvíli se ke mně naklonila a zašeptala: „Tatínku, ten čert, to je pán, převlečený za čerta.“
Nevěděl jsem chvíli, co říct.
„A co ten Mikuláš, Aničko, ten je pravej?“
Chvíle ticha.
„Ten je pravej.“

Tak nevím :-)

katchaba - WWW - 06.12.2007, 11:39:17
lukyn.v: pročpak by anděl nemohl mít brýle? Chudák má oči unavený z toho věčnýho hlídání mrňousů :-)
Jsou krásní všichni, milionkrát lepší, než čerti s blikacíma rohama a třináctiletí andělé s křídly z papíru...

kryska - 06.12.2007, 13:48:31
vážně se ta trojka povedla :o)

Nejvíc se mi líbí, jak má teď Andulka to čarovné pírko, které jí pomůže odehnat zlý čerty - v některých temných nocích je to pomůcka k nezaplacení! Co bych za něco takového v jejím věku dala!

Tokugawa - WWW - 06.12.2007, 14:08:08
Krysko, já i dneska :o)

Sharkan - WWW - 06.12.2007, 21:00:50
Hezký příběh. :)))

Přidání komentáře...

Jméno:	Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text:

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.