Čistý oheň
Minule jsem v článku Podzim ve mně zmínil křesadlo. Obyčejný kus hrubě opracovaného kovu. Železo, kámen, oheň... Trvalo mi necelé dvě minuty rozdělat svůj první čistý oheň.
Prsty jsem měl černé od práchna a otlučené od kamene, voněly po hořící trávě. První jiskra se usadila na zuhelnatělém kusu látky, ve kterém se otevřelo rudé žhnoucí oko. Ukryl jsem je do snopku suché trávy a zlehka rozfoukal, vyvalil se štiplavý bílý dým a hned po něm zapraskaly plameny. Držel jsem hořící trávu v dlaních a po dlouhé době zase cítil opravdovou radost...
Přidat na linkovací servery
Komentáře
Jerry - 10.09.2008, 14:49:51
Tak tomuhle fandim! Uz predchozi podzimni povidani bylo vyvedene, ale pri cteni tohohle kresadloveho prispevku jsem nemohl nez v duchu zvolat: Konecne je jednou na tom internetu neco fakt pekneho... Uz se tesim, az si taky zakresam.
tokugawa - 10.09.2008, 15:04:08
Jerry, já mám zase rád takovéhle komentáře :o)
Markéta - 13.09.2008, 10:58:48
Jéééééééé, moc hezky napsaný. Úplně jsi mi připomněl, když jsme byli malý, jak jsme v Bukovsku křesali ve stodole a jak to vonělo :-)

