Tokugawa

Skok na navigaci

To dítě mě neposlouchá

Tokugawa | 14. ledna 2009, 8:05 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 |   

Zcela jistě tu situaci znáte. Svému dítku něco řeknete a ono buď vůbec nereaguje, nebo se na vás jen přiblble dívá s výrazem tváře mouchy snězte si mě. Nejprve ještě celkem s humorem parafrázujete: ono slyší, ale nedbá. Po čase ale ztratíte trpělivost a rozhodnete se s tím něco dělat. "Proč zrovna naše dítě musí být taková mimóza," lkáte a snažíte se dítko z té letargie s vůní mimózy vytrhnout. Ve okolí pár osob-mimóz máte a pranic se vám nelíbí, že by se zrovna vaše dítě mělo zařadit po jejich bok. Mimoděk si vzpomenete na Pierra Richarda.

Začíná se to stupňovat, až to dojde tak daleko, že stojíte před skleněnými dveřmi, obě ruce máte plné zavazadel, protože se zrovna vracíte po dovolené domů, v levici dvě tašky s věcmi, v pravici kufr, modrou tašku IKEA s jídlem, přes rameno heligonku a banjo, vaše žena má v jedné ruce plačící mimino, v druhé kabelku, dva luky, svazek šípů, pekáč a papiňák. Z druhé strany skleněných dveří je dítě-mimóza, které se na vás přes sklo usmívá. Vaše žena ho několikrát poprosí o otevření dveří. Mimino stále pláče a klouže matce z rukou. Následně i vy, už méně mile, zařvete na celý dům: "Andulo, okamžitě otevři ty dveře, jsi snad hluchá!?". Načež se na vás dítě mimóza skrz sklo mile usměje a zamává vám. Ani ho nenapadne otevřít. Rupne vám v bedně, tašky letí na zem, rozrážíte dveře, dítě-mimózu chytáte nepříliš jemně za rameno, smýknete s ním, abyste si ho příhodně natočili a šup! Fláknete mu jednu přes zadek tak, až vás brní dlaň...
Tak strašně se ti, Andulko, omlouvám, nezlob se na mě, prosím tě.

Neuteklo pár dní a odpovědi vašeho dítěte se z rozvitých vět, na které jste v jeho věku velmi hrdí, zcvrknou do neustále se opakujícího "Co?". Znejistíte.

"Andulko, postav se támhle na druhou stranu místnosti, zády k nám. My budeme šeptat nějaká slova a ty nám řekneš, co jsme šeptali, ano?"
"Co?"
Zvýšíte hlas a dítě poslušně udělá, co po něm chcete.
"Autobus," zašeptáte. Dítě nic. Podíváte se na sebe s manželkou a v očích máte strach. Pane Bože, už ne, copak jsme si toho užili s Andulkou málo?
"Letadlo," přidáte na hlasitosti.
Andulka se nejistě pootočí k vám a vysloví napůl otázku: "Lízátko?"

Večer svému dítěti, jako pokaždé, dáte do postele svůj mobil, ze kterého poslouchá pohádky od Radůzy. Hlasitost je nastavená jako vždycky tak, aby Andulka slyšela a Bětku to nebudilo z miminkovských snů. "Tatínku, já to neslyším..." Zesílíte tedy o jeden stupínek a dítě zopakuje větu: "Tatínku, já pořád neslyším..." Dáte mu tedy telefon, ať si nastaví hlasitost samo. Radůza řve na celý byt a Andulka si pokládá mobil reproduktorem přímo na ucho.
"Dobrou noc, Andulko..." Reakce se ale nedočkáte.

Druhý den jsem nešel do práce, posadili jsme Andulku do auta a jeli k dětské lékařce, i když jsme zvažovali možnost jet rovnou ke specialistovi. Dětská se Andulce podívala do uší a vyloučila zánět i ucpání zvukovodu mazem. Dokonce jí udělala jednoduchý audiologický test, kdy pouštěla tón o různé intenzitě buď z levého nebo pravého reproduktoru a Andulka měla zvedat buď pravou nebo levou ruku, podle toho, odkud zvuk slyší. Úspěšnost byla pod 50% a při hlasitosti 40dB už Andulka nereagovala vůbec. Samozřejmě nás doktorka poslala dál.

Nebudu popisovat, jak probíhala návštěva dětského ušního na Bulovce, musel bych být sprostej a o tom tento článek nemá být. Z audiologie jsme si nesli lístek s grafy, které jsem naštěstí díky jisté zkušenosti s oborem surdopedie, který jsem kdysi dávno studoval, dokázal rozklíčovat. Kostní sluch nedoznal žádné změny, zaplať pámbu, vnitřní ucho je v pořádku. Bohužel přenosové vlastnosti středního ucha, respektive obou dvou, jsou zhruba 30% pod normálem...

Zánět byl vyloučen hned. Lékaři ho neviděli, Andulka si na bolest nestěžuje. Rýmou netrpěla, ta se jí spustila až tři dny po vyšetření. Nedoslýchavostí trpí Andulka zhruba od Nového roku, tedy takovým stupněm nedoslýchavosti, kterého jsme si byli schopni všimnout. Včera byla Andulka na kontrole, která jen potvrdila výsledky prvního vyšetření. Musím ale říct, že audiograf tentokrát nedělali, zopakují ho až za 14 dní.

Abych nekončil příliš pesimisticky, subjektivně máme s Gaiou pocit, že se krůček po krůčku vrací situace k normálu. Andulčiny odpovědi "Co?" se pomalu vytrácí a Andulka slyší o dost lépe. Ovšem nakolik je to pravda a nakolik jen naše zbožné přání nemohu posoudit, protože večer řvala Radůza opět na celé kolo.
Přidat na linkovací servery



Komentáře

Trillian - 14.01.2009, 08:39:10
Držíme palce co jiného...
třeba to byla nějaká rachejtle a přejde to samo...
budeme držet všechny palce včetně cizích...

vy taky nemůžete mít chvíli klidu, co? ale až se to začne v rámci zachování rovnováhy vyrovnávat, budete nejšťastnějsí lidi na světě, možná byste mohli vyhrát i nějakou tu loterii :o)

sedmi - WWW - 14.01.2009, 13:05:28
teda to by mě asi taky vůbec nenapadlo... moc držím palce, ať se to zase spraví.

Bob - WWW - 14.01.2009, 13:13:19
Tak tohle je zvláštní. Teď jsme si prožili téměř to samé s Kubou. Taky se podezřele zvýšila frekvence otázky "Cože?", taky proběhla zkouška šeptáním a následovaly obavy o sluch našeho dítěte. Naštěstí to chtělo jenom odborně vyčistit uši :-)
Věřím, že u vás to taky bude jenom nějaká prkotina...

kryska - 14.01.2009, 14:27:14
Tak teď jsi mě rozbrečel. Tou scénou s dveřmi. Kdysi se nám totiž v rodině stalo něco podobného - sice s pejskem, ale pamatuju si, jak jsme byli všichni jak opaření, když jsme zjistili, že naše pejska nenakráčela pod traktor z neposlušnosti, ale kvůli tomu, že je hluchá.Příšernej pocit. Zvlášť když za tu "neposlušnost" už dostala na zadeček.

Chudák Andulka a chudáci vy, protože se musíte cítit jak Modrovousovi příbuzní!!!

Moc moc držím Andulce i vám palce, ať se to spraví samo!

Marťa Horká - Mail - 27.01.2009, 16:43:23
Držíme palečky!!! Držíme vám všem palce všichni tři včetně Síssi, doufejme, že to bude jen nějaká dočasná indispozice a všechno se upraví do normalu jak má. To je hrozný, že neštěstí nechodí po horách ale po lidech a ještě tak skvělích jako jste VY! Andulka je moc šikovná holčička a určitě bude všechno zase brzo v pořádku! Držíme všechny palce i na nohách!!! Sousedi pod váma a teď přes ulici.
PS: Držte se!

Jorix - Mail - 03.04.2009, 23:49:32
Prožili jsme si skoro přesně to samé... U syna (tehdy mu byly 4 roky, teď je mu 10) jsem kolikrát už skoro brečela, musela jsem na něj mluvit nahlas max. ze vzdálenosti 20 cm od ucha, aby mě slyšel :-( Na ORL mi řekli, že má velkou nosní mandli, která tlačí na vnitřní ucho, a z toho důvodu se tam nemůže správně přenášet zvuk. Po vyndání mandle a pár "profouknutích" ucha se to perfektně spravilo :-) dnes slyší jako rys.
Totéž jsme absolvovali letos s dcerou (3 roky)... Nejdřív to vypadalo, že "hluchne", na ORL stejná diagnóza jako u kluka, před měsícem jí vyndali nosní mandli a teď se to postupně lepší. Definitivní výsledky budou cca za 14 dní, to jdeme na poslední kontrolu...
Držím palce a přeju pevné nervy :-) určitě se to taky brzy spraví...



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: