Tokugawa

Skok na navigaci

O balkónu a dcerách

Tokugawa | 12. května 2010, 9:48 | Dům | Ohodnotit článek 0/0 |   

Rok se překulil, den se prodloužil o slepičí krok, za chvíli o krok dále a o málo později o den více. A bylo jaro. Vždycky jsme si zakládali na svém balkóně. Truhlík vedle truhlíku, květináče stojací i závěsné, dva koše s keříky rajčat, břečťan. Jednou se nám v té barevné nádheře uhnízdila drozdice a vyvedla tři ptáčata. Dvě z nich jsme viděli poprvé roztáhnout křídla a vykročit do života.

Zelený osázený balkón nám do jisté míry nahrazoval zahrádku, po které doma všichni toužíme a na kterou se těšíme snad víc než na nový dům. Ze staré singrovky jsme udělali stůl, na balkoně jedli nebo jen tak vysedávali s pivem, kávou nebo vínem, prostě pohoda.

O stěhování jsme začali uvažovat už vloni a v dobré víře, že to půjde rychle, jsme balkon neosázeli. Stalo se z něj šedivé skladiště nepotřebných věcí. Trápilo nás to, ale nechtělo se nám osazovat všechny možné i nemožné nádoby, když se přece za chvilku budeme stěhovat. Po pravdě začaly chátrat i pokojové květiny.

Přišlo další jaro, to letošní, a truhlíky nás lákaly k osázení. Rozhodli jsme se, že je opět neosadíme, ale že se přestěhujeme děj se co děj. Hlavním katalyzátorem tedy byly kytky a Andulčina nastávající první třída. Zatímco jsem chodil do práce a v noci spal, Gaia seděla u počítače a s pílí sobě vlastní vyhledávala domy za přijatelnou cenu, v přijatelném stavu a na přijatelném místě.

První prohlídky jezdily naše malé holky s námi rády. Když náhodou v autě usnuly a my je nevzbudili na prohlídku, dostali jsme od nich pěknej céres. Čím častější ale prohlídky byly, tím méně nadšení naše dvě dámy projevovaly, až do stavu úplné otrávenosti: "Ach jo, další barák!"

Nedivím se jim, pokaždé jsem je nabudil obrazotvorností sobě vlastní. Králíkárna pro šest králíků! Táto, to bude príma! U dalšího domu zase slepé rameno Labe. Holky, budeme mít vlastní pramičku ukotvenou hned vedle domu. A žijí tady nutrie! Nebo jinde skleník na kaktusy, který si Andulka kdo ví proč přeje. Ten je, táto, krásnej! A pokvetou v něm kaktusy?

Sešlo z králíkárny, pramice, skleníku i z mnohého dalšího. Chápu, že byly obě dámy poněkud rozmrzelé. Ty tam byly doby, kdy po návratu z prohlídky Andulka sedla ke stolu a namalovala deset obrázků, jak to tam bude vypadat. Nadšení se nám nepodařilo holkám vrátit, a tak když jsme nakonec dům definitivně vybrali, prohlásila Andulka, že se jí nelíbí: "Zahrádka je, táto, pěkná, ale ten dům se mi nelíbí. Tam bydlet nechci." A bylo. Bodlo nás s Gaiou u srdce a začali jsme z Andulky tahat rozumy. Starej nábytek? Neboj, ten tu nezůstane, budeme mít ten samej, co máme doma. Malé místnosti? Neboj, ty se probourají a vznikne jedna velká. Že to smrdí? No jasně, nikdo tu dva roky nebydlel, vyvětráme a vymalujeme.

Čtyři návštěvy vybraného domu naštěstí Andulku s Bětkou přesvědčily. Holky si hrály na zahrádce, kde kvetly modřince, tulipány a jabloně, počítaly šneky a na dům zapomněly. Už se těším, až bude po rekonstrukci a my je sem poprvé přivedeme do nového.
Přidat na linkovací servery



Komentáře

kryska - 12.05.2010, 12:04:16
tak moment moment, to jsi to vzal moc šupem! A proč jste nakonec vybrali tenhle dům? A jak jste ho objevili? A jaké jste měli první pocity?

A co chalupa? :o)

Tokugawa [openID] - Mail - 12.05.2010, 12:34:45
Dočkej času :)



Přidání komentáře...

Jméno: Možno použít OpenID
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: